Studenti vysokých škol se učí, že plagiátorství je jeden z nejvážnějších prohřešků vůči akademické etice. Akademická půda ve skutečnosti ale často trpí nedostatkem sebereflexe a akademici ze svého středu nejsou schopni vyloučit ty, kteří se takových krádeží dopouštějí. Jozef Hvorecký ukazuje, že na Slovensku mohou nejen pokračovat v akademické kariéře, ale také zahájit řízení ke jmenování profesorem.

V roku 2007 malo 38 krajín svojich zástupcov medzi 500 najlepšími univerzitami sveta. V roku 2017 ich počet vzrástol na 45. USA, ktoré vtedy dominovali so 166 univerzitami, stále výrazne vedú, ale už majú iba 135 zástupcov.

Poslední týdny hýbe slovenským výzkumným prostředím aféra okolo netransparentního rozdělování peněz z evropských dotací na výzkum a vývoj. Slovenské univerzity v poslední výzvě nezískaly ani jeden úspěšný projekt. Evropská unie včera zastavila financování ve čtyřech výzvách z Operačného programu Výskum a inovácie.

Hon za počtem publikací je jedním z mnoha společných rysů české a slovenské vědy. Jozef Hvorecký píše o tom, jak snahy tamní Akreditační komise a tlak na publikování vede k zanedbávání vzdělávací činnosti. Není divu, že studenti pak často odcházejí do zemí, kde se hodnocení kvality řídí jinými kritérii.

Vysokoškolské systémy Česka a Slovenska mají z historických důvodů mnoho společných rysů. Po rozdělení Československa v roce 1992 se vydaly každý svým směrem. Jozef Hvorecký komentuje navrhovanou novelu slovenského zákona č. 131/2002 Z.z. o vysokých školách, která zavádí čtyři různé kategorie profesorů.

Dnešná doba je turbulentná. Búrlivá atmosféra sa nevyhýba ani vysokým školám, zasahuje ich základy a núti ich premýšľať o šanciach na prežitie. Príčin neistôt je niekoľko. Mnohé sú globálne, ďalšie sú regionálne viazané. Všetky však majú jedno spoločné: vysoké školy nežijú v izolácii a nevyhnú sa spoločenským trendom, ktoré na ne doliehajú z vonkajšieho prostredia. Univerzity boli od svojho vzniku v centre spoločenského diania, ktorému sa nielen prispôsobovali, ale neraz ho aj významne ovplyvňovali. Nie náhodou už v stredoveku mali pozíciu „tretieho centra moci“ popri cirkvi a štáte.