Ano, to jsou ty stovky pochybných věstníků, často z Albánie nebo Indie, které se sice tváří jako vědecké tituly, ale za poplatek otisknou cokoliv: studii o midichlorianech (tělíska v krvi Jediů ze světa Star Wars), článek s větou přímo tvrdící, že celá „studie“ je blábol a časopis podvádí, anebo text o upírech, který „napsala“ neexistující autorka Emily Welkinsová z Cambridge – všechno se to stalo a v posledních dvou případech i s českou stopou.
Predátoři totiž jen předstírají recenzní řízení a kontrolu. Je jim to jedno; prostě „kešují“ peníze a vydělávají na úsilí vychytralých (či naivních) akademiků mít co nejvíc publikací, jedno kde. Je to problém, který podrývá důvěru veřejnosti k vědě. Novináři magazínu Nature nyní píší, že té poctivější části akademické komunity Beallův index neboli blacklist podloudných titulů chybí. Vznikají tak náhrady. Jeden web, jenž pod Beallovým názvem a s týmž know-how provozuje anonymní editor/ka, dosud k původnímu soupisu přidal 85 pseudočasopisů a 27 pseudovydavatelů,řečeno stylem poslance SPD Mildy Roznera.
Jiný pomocník se jmenuje Stop Predatory Journals (na adrese predatoryjournals.com) a provozuje jej skupina opět anonymních vědců, kteří chtějí vytvořit komunitní nástroj, kde se bude index škvárů sám doplňovat i verifikovat. A pak je tu ještě projekt firmy Cabell’s International, která černou listinu 8000 časopisů (!) udržuje a za poplatek do ní dává nahlédnout... Podle manažerky Kathleen Berrymanové už mělo zájem 200 institucí.
Další způsob, jak si cucnout z rozpočtů na vědu, vynalezla firma Pan European Networks (PEN), na jejíž praktiky upozornily LN na podzim 2016. Co PEN dělá? Vydává nablýskané magazíny na křídovém papíře a provozuje weby, jež se tváří, jako by měly dosti společného s dotačními unijními programy – zvláště s Horizontem 2020. Vykukové pak volají řešitelům grantů, přičemž jim nabízejí „povinnou publicitu“ čili inzerci za statisíce korun. „Nabízíme dvoustránkový text za sedm tisíc liber. A slyšíte ruch v pozadí? Máme poradu, takže bych souhlas potřebovala hned,“ říkala telefonistka, když volala Michaelu Bojdysovi z Univerzity Karlovy. Ten ji poslal do háje a napsal o tom i blog. Chemika teď cituje jiný superčasopis, Science, přičemž badatele před stále vydělávajícím PEN varuje: „Vědci, dávejte si pozor!“
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel 19. března 2018 v Lidových novinách.
