Postrachem těchto podvodníků byl právě Beallův index. Pochybných časopisů na něm přibývalo rok co rok. Zatímco v roce 2013 evidoval 126 jednotlivých časopisů podezřelých z nekalostí, na začátku loňského roku jich bylo už 882. Počet dravčích vydavatelů – klidně s celou „stájí“ stovek pseudotitulů – se od roku 2011 zvýšil z osmnácti na loňských 923!
Více už se nedozvíme. Twitterové účty a následně i odborná média začala šířit zvěsti, že je Beallův seznam od minulé neděle 15. ledna mimo provoz. A skutečně: tam, kde byly před týdnem zmínky o pákistánských či kyperských pseudožurnálech, visí již jen prázdné stránky (www. ScholarlyOA.com). Beall, knihovník Coloradské univerzity, je tvořil osm let, byl aktivní a tvrdý vůči hochštaplerům, kteří zneužívají dobře myšlený koncept „open-access“, kdy za otištění platí sami autoři, aby pak mohla být studie k dispozici všem – bez bariér.
Beall vedl index „potenciálních či pravděpodobných predátorů“ (podle 52 vlastních kritérií), což budilo kontroverze; občas totiž ustřelil a vepsal i slušný časopis (série Frontiers). Teď je pryč vše. „Můj blog už nevychází,“ sdělil Beall stroze elitnímu magazínu Nature. Odpovědí se nedočkal ani renomovaný web Times Higher Education píšící o vysokém školství, nic nevědí další tituly. Beall se k důvodům nevyjadřuje. A je to ten samý „lovec“, který vždy obratem odepisoval i do Česka, když jsme třeba řešili agentury dravě shánějící inzerci od vědců.
Co se tedy stalo? To, že bloger léta čelil výhrůžkám, je známo. Už v roce 2013 mu jeden z dotčených vydavatelů (indický OMICS) hrozil žalobou v absurdní výši miliardy dolarů.
Minulé úterý pak Lacey Earleová z firmy, s níž Beall spolupracoval, tweetovala: „Stojíme za naším přítelem, který byl donucen k vypnutí blogu kvůli hrozbám a politice...“ Beall stále mlčí, ale komunikovala jeho univerzita. Prý se sám rozhodl v blogování nepokračovat: „Profesor Beall zůstává členem našeho sboru a zaměří se na nové oblasti výzkumu.“ Nu, je to škoda. Akademici už na sítích vtipkují, že má v USA nové obří téma: fake news.
Článek vyšel dne 23. ledna 2017 v Lidových novinách
