Jako reakci na příspěvek Vlastimila Růžičky a Vladimíra Majera O Metodice M17+, co je a co není zde uveřejňuji svůj dopis týmu IPN metodika za dne 27. 5. 2014.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
schůzky se bohužel nemohu zúčastnit kvůli jiným povinnostem, které se již nepodaří přesunout.
Mám ale jiný, mnohem vážnější, důvod, proč si dovoluji Vás oslovit. Podle mne mou klíčovou aktivitu, velké pilotní hodnocení, není možné splnit, a dokonce není ani vhodné ji vůbec zahajovat. V principu by bylo nutné vybudovat celý hodnotící aparát, což nebylo realistické ani v lednu. I zavedené grantové agentury připravují a vyhodnocují nové programy více než rok, velké pilotní hodnocení by muselo být jak náročnější, tak ještě lépe provedené, protože má mnohem vážnější dopady.
Můj plán byl proto využít hodnocení, která jsou na MŠMT již dostupná. Konkrétně jsem chtěl postupovat takto: v únoru a březnu 2014 bude probíhat jednání s dodavatelem, v rámci nějž již budou definovány parametry hodnocení (ostatně, není to nic neznámého) a hodnocená jednotka. V dubnu a květnu tak mělo již probíhat oslovování účastníků a sběr dat. Přitom jsem hodlal využít postupů při sběru dat, expertních panelů a administrativních mechanismů pro hodnocení institucionálního typu, které na MŠMT už existují, a to:
- při podávání projektů Národního programu udržitelnosti, kde se požadují např. mezinárodní spolupráce, spolupráce s průmyslem, kde je to relevantní, mezinárodní týmy apod.
- pří průběžném hodnocení projektů prioritní osy 1 a 2 VaVpI, které je zaměřeno na hodnocení řízení výzkumných institucí a
- při hodnocení výzvy 2.1 OP VaVpI, která byla zaměřena na budování týmů elitními zahraničními vědci.
Tento postup již nadále není možný z řady důvodů.
Především je zde důvod časový. Pokud bude smlouva s dodavatelem podepsána v červnu, lze první návrh hodnotících kritérií a hodnocené jednotky očekávat začátkem srpna, tudíž v průběhu prázdnin. Je jen obtížně představitelné, že by se nějaký seriózní sběr dat dal uskutečnit v průběhu srpna a září. Dokonce bude obtížné v této době získat i souhlas institucí s hodnocením – např. senáty nebo ústavní rady se v té době sotva sejdou. Na sběr dat i hodnocení pak zbývá maximálně 6 měsíců. Například na ústavech společnosti Maxe Plancka probíhá výběr nového vedoucího laboratoře 4, někdy i více, let. Tato krátkost času je pro mne hlavním důvodem, proč nepovažuji z mé strany za rozumné předstírat, že je velké pilotní hodnocení s plnou vážností proveditelné.
Dále jsou důvody věcné.
Začnu od konce, 3) hodnocení elitních týmů s využitím panelů výzvy 2.1. Tato výzva byla, jak jste již jistě zaznamenali, pozastavena – ale i kdyby nakonec nějakou formou pokračovala, škoda již nastala. To je považováno za velmi neseriózní jak předkladateli projektů, kteří mnohdy s projektem spojili svou kariéru a věnovali jim mnoho práce, tak hodnotiteli, jejichž práce byla znevážena. Nejenže si lze jen obtížně představit, že bychom existující panel dále využívali. Potíže budeme mít i s důvěryhodností MŠMT při sestavování panelu nového. Kvalitní hodnotitelé mají dost své vlastní práce a je třeba si jejich práce vážit. Nekvalitní naopak celé hodnocení diskreditují.
Naštěstí pokud jde o 1) Národní program udržitelnosti a 2) průběžné hodnocení projektů prioritních os 1. a 2. VaVpI k takovému razantnímu zásahu nedošlo. Nicméně i zde pan ministr Chládek nedávno zpochybnil důvodnost uzavírání smluv s externími experty. Jaké budou v této věci na MŠMT nadále postupy, zejména jak dlouho bude trvat uzavírání smluv, není tedy možno předpovědět.
Navíc bych pro úspěch mého přístupu potřeboval spolupráci jednotlivých pracovníků ministerstva, kteří administrují příslušné běžící aktivity. To by se dalo uskutečnit jedině v součinnosti s vedením ministerstva. Vzhledem k přístupu vedení ministerstva i jen při podpisu smlouvy s dodavatelem IpN Metodika, si nedovedu představit jakoukoliv konkrétnější podobu součinnosti jeho vedení s projektovým týmem.
Doporučuji Vám, vážené kolegyně a kolegové, abyste zvážili, zda za současných podmínek, zejména vzhledem k časovým omezením, v projektu pokračovat. Jedná se o náš společný kredit nejen osobní, ale i o kredit celé vědecké obce ve smyslu schopnosti sebeevaluace a nezávislého řízení. Pokud uvážíte, že v projektu má smysl pokračovat, pak bude třeba při velké změně fakticky zrušit velké pilotní hodnocení. Jinak jeho průběh celý projekt, a tím fakticky celou naší schopnost hodnotit výzkum a vývoj, opět zpochybní. Ať už se rozhodnete jakkoliv, obojí mne vede k tomu, že moje role v projektovém týmu ztrácí smysl.
Děkuji Vám za uvážení tohoto mého textu.
Dalibor Štys
