… aneb o té mé drzosti. Pan doktor Chýla reagoval na můj krátký textík nepoměrně delším textem snažícím se obhájit neobhajitelné. Jen k tomu hlavnímu:
O způsobu hodnocení ústavů společnosti Maxe Plancka jsem psal již několikrát a zmínil je i Pavel Hobza. Pokud Akademie věd srovnává svou společenskou roli se společností Maxe Plancka, měla by s ní srovnávat i své hodnocení. A zvláště jeho důsledky, až po úplné přeprogramování cílů ústavů nebo jejich zavírání. Hodnocení bez takových důsledků jsou … inu vyhozené peníze. A to i když zapomenu na stížnosti zahraničních hodnotitelů na formálnost hodnocení a hektičnost.
Pokud jde o započtení nákladů na činnost Akademie věd do jejích prostředků, pak upozorňuji opět na fakt, že podstatná část vysokých škol dotuje z peněz RVO svou hlavní činnost (laicky výuku). Takže argument, že Akademie věd potřebuje zvlášť peníze na provoz, které vysoké školy dostávají jinak, je zcela lichý. Právě naopak, vysoké školy produkují mnohdy zcela vynikající výzkumné výsledky přesto, že dostávají z RVO mnohem méně peněz než Akademie věd, a ještě z něj dotují výuku.
K ostatnímu obsahu textu pana doktora Chýly jen snad, že MŠMT má stejné právo na právní názor jako pan Münich. Možná i o trochu větší, neboť má právníky, kteří se danou problematikou dlouhodobě zabývají. Tam mi fakticky hezky nahrál na smeč a já jsem neodolal…
Autor: Dalibor Štys
