Hlavní diskutující o stavu vědy a vysokého školství čím dál více připomínají příslovečné čerstvě vyorané myši. Buď vědomě lžou, nebo si zakrývají oči a uši jako ty čínské opice. No, pravda, už nejsme ti mladí plní optimismu, kteří věděli, že ve světě je spousta volných míst a že práci určitě najdeme.
Právě naopak, důchod je za dveřmi a ty by se, podle pravidel platných v západním světě, taky mohly natvrdo zavřít. A přístup k rychlému internetu zadarmo, a všem těm volným článkům, v nichž se tak pěkně čte, by najednou zaniknul. Takže ministerstvo, ty nejodvážnější hrdino na bílém koni, prosím, udělej nějaký mírný pokrok v mezích zákona, hlavně, aby nedopadl na mne.
Zákon o vysokých školách říká v paragrafu § 92(3): Ministr projednává s reprezentací vysokých škol návrhy a opatření, která se vysokých škol významně týkají. (Podobně vyznívá fakticky celý zákon o Akademii věd České republiky a o Veřejných výzkumných institucích, abych nebyl nařčen, že zas střílím jen na ty jedny.)
O tom, že je Česká republika korporativistický stát, mluvil Petr Fiala kdysi pěkně na ministerské poradě. Byla to taková omluva proč, když on sám je pro funkční místa profesorů, nic takového prosazovat nebude. Z tohoto pohledu je samozřejmě výzva Daniela Münicha ať ministerstvo už konečně zasáhne, zkrouhne některé obory a podpoří ty jiné, potřebnější, projevem podstatné neznalosti, kterou mu ale nevěřím. Vždyť termín odborářská demokracie se v diskusích o akademii věd a vysokých školách používá už nějakých 25 let a myslím, že Peter Šebo, od nějž jsem ho poprvé četl, není jeho autorem. (Komentář s odkazy o vztahu korporativismu a například fašismu viz například v blogu Vladimíra Mařáka1).
Povinnost projednat ještě neznamená nutnost souhlasu, jak mi tehdy psal Petr Moos v komentáři legislativní rady vlády k Fialovsko-Zemanovské novele VŠ zákona ve věci jmenování profesorů. Nicméně je mi jasné, že pan doktor Plaga nijak nestojí o to být přiřazen k Ing. Babišovi a Mgr. Benešové při současných demonstracích vedených převážně studující i již nestudující mládeží. Navíc by přerozdělení peněz nic neřešilo, problém je ve struktuře výzkumné a vysokoškolské sféry, kde se každý snaží dělat všechno a urvat si z každého balíčku peněz svůj díl.
Bez autonomie vysokých škol a ústavů základního výzkumu nelze o nezávislém bádání uvažovat, to je ten Harnackův princip, o němž psal Jiří Chýla. A já kontroval, že kdyby byly ústavy Akademie věd personálně obsazovány podle Harnackova principu (a že to jde), nebyl by se samosprávou AV ani veřejných výzkumných institucí nejspíš žádný problém. A dělal by se tam základní výzkum, ne aplikovaný výzkum pro průmysl nebo aplikovaný výzkum bez aplikace a k tomu tu a tam i praktika v bakalářském studiu.
Podobně, pokud by na vysokých školách působili nezávislí profesoři s tenure a měli svou kurii v akademických senátech, nebyl by problém v jejich silné autonomii. Oni by takoví profesoři rozhodně nijak nestáli o to učit stovky studentů v oborech, které patří na střední školu.
Ve skutečnosti, opakuji se, řešení naše republika má. Existují tu polytechnické vysoké školy, vyšší oborné školy, soukromé vysoké školy i resortní výzkumné ústavy. Vše podstatné už bylo řečeno, stačí jen se podívat ráno do zrcadla a říci si, například: Kdybych se hlásil na vedoucího skupiny na Ústavu Maxe Plancka pro demografický výzkum, vzali by mne? Pokud ne, nepatřím se svým výzkumem spíš na polytechnickou vysokou školu, nebo na některý ústav aplikovaného výzkumu? Nebylo by mi lépe s garantovaným platem středoškolského učitele na místní vyšší odborné škole, kde by mi i jako důchodci nechali účet na eduroamu?
Inu, inovacím a vyučování čest.
Autor: Dalibor Štys
1Vladimír Mařák na Neviditelném psu a na svém blogu rozebírá některé teze z díla „Původ a doktrína fašismu“ Benita Mussoliniho a filosofa Giovanni Gentileho.
