Dne 26. září jsem zase navštívil Institute of Science and Technology Austria (IST) v Maria Gugging. Konal se tam totiž pravidelný Science-Industry Day a na něm tentokrát přednášela Åsa Lindholm Dahlstrand, známá badatelka o tématu profesorské privilegium.
On by ale člověk mohl být na IST každý druhý den, pořád se něco zajímavého přednáší. Jeho 52 stálých profesorů za dobu existence IST získalo 34 grantů European Research Councilu (ERC), kromě toho například 7 grantů Human Frontiers in Science Program (HFSP) a mnoho dalších. Na ostatních rakouských institucích se říká „oni jsou jen sami pro sebe“. Jenže není divu. Kde by ještě vzali čas si povídat s někým odjinud, když je tolik zajímavé komunikace s těmi, kteří na IST pracují, a s těmi, které si pozvou z nejlepších institucí z celého světa?
Na úvod večerní sekce ředitel Thomas Henzinger oznámil tu novinu, že IST byl vyhodnocen jako jedna z nejvíce rostoucích mladých institucí a jediná mimoasijská v první desítce dle Nature Indexu To mne přimělo se do této sekce blíže podívat a dostalo se mi krásného srovnání Rakouska a České republiky, jejíž výkonnost při téměř stejné velikosti země je poloviční. Mimochodem, výkonnost ČR je podobná jako výkonnost Norska, které dává na výzkum stejně tak 1,93 % HDP, ale v absolutních číslech je to nesrovnatelně více peněž. Je to dobrý výsledek. O tomto hodnocení se již na Vědavýzkum.cz poměrně seriózně psalo.
Kafemlejnek se tedy (z pohledu Nature Indexu) osvědčil!
Nature Index je drsně kafemlejnkovitá metoda hodnocení, která hodnotí počet článků (AC) a podíl na nich (FC) v 82 vybraných časopisech v průběžném okně 12 měsíců. Každý Metodik 17+, který strávil posledních dvanáct let zdůvodňováním, proč je kafemlejnek špatně, si odplivne a přestane číst. Jenže jak to, že v případě IST Nature Index tak dobře koreluje s počtem udělených grantů European Research Councilu, který by měl být etalonem peer review hodnocení? Inu, je to prosté – mezi těmi 82 časopisy jsou i ty, v nichž publikují úspěšní žadatelé o grant ERC. Například v chemii jsou to Journal of the American Chemical Society a Angewandte Chemie. Možná bychom se tím už mohli, po těch letech, smířit. Objektivní měření světové vědy (přeloženo otrocky z termínu science) se už po několik desítek let realizuje sčítáním publikací ve vybraných časopisech a bude tomu tak možná i po celé toto století. (Nic to nemění na tom, že mi to osobně nepřestává vadit.)
Jak to dělá IST, že je tak dobré?
Poměrně jednoduše, sbírá po světě úspěšné žadatele o granty ERC (např. Češi Jiří Friml a Eva Benková) a nabídne jim trvalou dobře placenou profesuru, podporu postdoktorandů a magistro-doktorandů (studenti se přijímají po získání bakalářského titulu) a další výhody. A, samozřejmě, má za zády Vídeň, město, které bylo opakovaně vyhodnoceno jako nejlepší město pro život na celém světě. A i z té Vídně IST stahuje každého, kdo by si mohl na grant ERC sáhnout. Jak ho poznají? Především tak, že je po 1-2 letech postdoktorandského studia a má jeden nebo více článků v časopise zahrnutém do Nature Indexu.
Metodika 17+ už teď narušuje to, co se poměrně podařilo.
Jak jsem psal, představa, že se podle metodiky hodnocení budou rozdělovat jen 3 % prostředků na výzkum, a to ještě jen těch institucionálních, je hrůzná. Hodnocení fakticky už řádně neprobíhá od roku 2014. Zatím se to moc neprojevuje, protože fakulty uvnitř často i nadále počítají podle RIV bodů a dlouhé peníze z Národního programu udržitelnosti navazují na původní granty strukturálních fondů, které počítaly kafemlejnek a mezinárodní granty.
Zastavme Metodiku 17+ !
I lidé dobře znalí problematiky, jako je docent Karel Oliva, upozorňují na to, že je zcela nekonkrétní až chaotická a nebezpečně subjektivní. Především je ale Metodika 17+ naprosto demotivující. Nejenže kdosi kdesi rozhodne, že váš článek není kvalitní, zatímco jiný článek v témže časopise kvalitní je, ale i když váš článek „projde“, finance to ovlivní jen zcela směšně. Že se Metodiky 17+ zastávají lidé, kteří si z hodnocení udělali živnost, není překvapivé.
Pro ústavy Akademie věd můžeme lehce využít Nature Index v kombinaci s prestižními mezinárodními granty, ten systém už do značné míry zavedl Národní program udržitelnosti II. Ústavy Akademie věd mají stejný cíl jako IST Austria. Nebo nemají? Pokud ne, jaký společenský úkol Akademie věd plní? Kafemlejnek se pro instituci základního výzkumu hodí, protože pojem základní výzkum je pomocí publikací už možná 40 let technicky definován. V tom měl Václav Hořejší jako člen komise pro hodnocení vědy Topolánkovy (!) RVVI úplnou pravdu. Jenomže Akademie věd České republiky nesdružuje jen ústavy základního výzkumu, jsou v ní i technické ústavy, které mají řadu průmyslových zakázek, a instituce, které by měly být spíše součástí muzeí. I k roztřídění Akademie věd a vytřídění skutečných ústavů základního výzkumu by se Nature Index dal využít. Otázka zda, a v jakém rozsahu, má země naší velikosti mít instituci základního výzkumu mimo univerzity a co má být její náplní – IST je instituce postgraduálního vzdělávání – trvá.
Univerzity mají své hodnocení Národním akreditačním úřadem. Ten vcelku velmi dobře a (pro mne) překvapivě odvážně třídí fakulty (formálně univerzity) na výzkumné a „ty ostatní“. Úplně postačí vrátit se ke kafemlejnku, třeba s důrazem na Nature Index pro akademické obory, s tím, že peníze na výzkum se budou rozdělovat jen těm fakultám (formálně oborům), které mají institucionální akreditaci doktorského studia. Tím se rychle najdou ti, kdo patří na univerzitu. Není žádnou urážkou učit na polytechnice jako je Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoká škola polytechnická v Jihlavě nebo na některé vyšší odborné škole. Kdo nemá akademickou ambici mezinárodní úrovně, bude tam spokojenější. Na VOŠ mají dokonce vyšší (středoškolské !) tabulkové platy.
O profesorském privilegiu z pohledu Åsy Lindholm Dahlstrand pojednám příště. I o negativním dopadu GDPR na komunikaci mezi akademickými institucemi, firmami a státními orgány v Rakousku. Což je, mimochodem, další argument pro profesorské privilegium.
Dne 22. 10. se v rámci rakouského předsednictví EU koná na IST konference The Role of Competitive Research Funding in Science. Doufám, že tam někoho z Metodiků 17+ a z RVVI potkám. Každopádně také podám podrobnější zprávu.
Autor: Dalibor Štys
