Je to už nějaký ten pátek. Sigmund Freud, příborský rodák, připlul v září 1909 do Spojených států amerických. Přijel tam, aby na Clarkově univerzitě v Massachusetts vystoupil s pěti svými přednáškami; spolu s jiným psychologem C. G. Jungem. Freud pobyl na škole pět dní a Američanům přednášel – jak jinak – v němčině a bez překládání!
Bylo to tak běžné, že to tehdejší svědci skoro ani nezaznamenali. Vzdělaný člověk, natož profesor, se nutně učil exaktní němčině čili jazyku vědy. A podobnou zkušenost měl prý na Columbia University s německým výkladem i Max Planck, skvělý teoretický fyzik a držitel Nobelovy ceny z roku 1918, jehož jméno nesou německé elitní výzkumné ústavy...
Doba se však změnila; jako vědecká lingua franca už slouží dominantní angličtina (což výtečně doložila germanistka Lucie Vávrová, která před pěti lety na pražské FF UK obhájila 197stránkovou diplomku Zur Stellung des Deutschen als Wissenschaftssprache o mizení němčiny nejen ze zahraničních vědeckých časopisů, ale dokonce i z těch národních).
Jazyk možná mizí, ale ze scény nemizejí slavná německá jména. Naši západní sousedé měli geniální nápad, jak pojmenovat čtveřici neuniverzitních výzkumných společností. Každá má trochu jiný účel i zaměření. Ta Max-Planckova sází na nekompromisně špičkový základní výzkum (což dokládá osmnáct nobelistů z 84 ústavů), v Lidových novinách z 10. prosince popisovaná Leibnizova společnost zase řeší vědu i závažné společenské otázky, společnost nesoucí jméno přírodovědce Hermanna von Helmholtze integruje osmnáct nákladných infrastruktur (typu synchrotronu v Hamburku či protirakovinného centra DKFZ v Heidelbergu) a konečně světové proslulosti dosáhla už Fraunhoferova společnost, jež jménem podnikavého vynálezce a optika zastřešuje nápady a inovace ze 72 institutů (včetně patentovaného audiformátu MP3, bílých LED světélek, sítí 4G anebo airbagů v autech).
Čtveřici zářících či lépe řečeno „šajnících“ jmen můžeme klidně ještě doplnit o Alexandera von Humboldta, který své jméno po roce 1954 „propůjčil“ Humboldtově nadaci, tedy sofistikovanému nástroji poválečné vědecké diplomacie. „Podpořili jsme 52 nobelistů, ale i ostatních 27 tisíc humboldtiánů tvoří úžasnou společnost,“ řekl přede dvěma lety LN Helmut Schwarz, prezident Humboldt Stiftung.
I díky těmto pěti slavným jménům (a práci desetitisíců výzkumníků) dnes patří věda v SRN na světové výsluní, což dokazují i žebříčky typu Nature Index (v němž jsou Němci třetí mocností za USA a Čínou).
Věda se tam stala zcela mezinárodní, otevřenou nápadům zvnějšku a nebazírující na své řeči. Důkazem, jak to myslí naši sousedé s internacionalizací vážně, budiž pár čísel. Mezi rotujícími řediteli ústavů Maxe-Plancka je 37 procent cizinců, mezi vedoucími skupin je to 42 procent a 72 procent postdoků přišlo ze zahraničí. Člověk by řekl: „Ausgezeichnet!“
Němčina možná z vědy mizí, ale nemizejí slavná německá jména. Naši západní sousedé měli geniální nápad, jak pojmenovat čtveřici neuniverzitních výzkumných společností.
Autor: Martin Rychlík
Text vyšel 10. 12. 2018 v Lidových novinách.
