Honba za body, které plynuly z recenzovaných článků, přičemž si nikdo příliš nelámal hlavu s jejich kvalitou. A za body peníze. Kafemlejnek generující kvantitu na úkor kvality. Tak ještě nedávno vypadalo hodnocení a financování výzkumných organizací. Proto se vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) rozhodla tento neutěšený stav ukončit a připravit systém nový, založený jak na nezávislém posouzení výsledků v nejlepších časopisech, tak na užitečnosti pro společnost či na kvalitě samotné organizace, která výzkum provádí a která by měla prokázat jeho účinné řízení.
Nová Metodika 2017+, kterou připravujeme déle než dva roky, odpovídá mezinárodním trendům, byla projednána napříč výzkumnými organizacemi a byla posouzena zahraničními odborníky. Vychází mimo jiné vstříc oborům, jež byly jen s obtížemi schopny prokazovat svoji kvalitu na bázi prostého počtu publikací. Nový systém je otevřenější a spravedlivější.
Velmi mě proto překvapil článek Karla Olivy (Hodnocení vědy: legrace a frustrace, LN 20. září), erudovaného českého jazykovědce, kterého si jinak velmi vážím a jenž v Posledním slovu Lidových novin nový systém do značné míry dehonestoval. Co hůře, až na drobnosti se plete prakticky všude. Omluvou budiž docentu Olivovi složitost celého procesu vpravdě revoluční přeměny hodnocení výzkumu.
Nejprve nepřesnosti v číslech. Na vědu nevěnuje stát 30 miliard korun ročně, jak Karel Oliva ve svém článku uvádí. V letošním roce jde o 34 miliard, v roce 2019 již o 36 miliard, další rok 37,5 miliardy korun. Zcela zavádějící je odhad nákladů na zavedení nové metodiky, kterou docent Oliva vyčíslil na 100 milionů korun. Vše spočívalo v práci několika členů RVVI a projekt nestál, kromě stovek hodin dobrovolné práce, téměř nic. Pokud měl autor na mysli náklady spojené s tzv. IPN metodikou, pak slučuje časově i fakticky dvě rozdílné věci. To je stejné, jako kdyby se řeklo, že cena současné rekonstrukce D1 zahrnuje i cenu stavby D1 někdy v roce 1972.
Podstatnější zkreslení plyne dále ze skutečnosti, že docent Oliva uvádí odkaz na hodnocení v modulu hodnotícím vybrané výsledky se společenským dopadem, zatímco komentář předsedy hodnotícího panelu pro humanitní vědy (na nějž se odvolává) se týká úplně jiného modulu, který pochopitelně pro humanitní vědy nefunguje nebo funguje omezeně. A tato skutečnost bude při hodnocení těchto oborů a příslušných institucí plně respektována. Právě v tom se nový systém odlišuje od původního, neboť bude možné takové „znevýhodnění“ kompenzovat.
Humanitní obory budou hodnoceny především formou nezávislého posouzení vybraných výsledků s tím, že systém hodnocení zahraničními kolegy bude teprve následovat, a to včetně posouzení společenské relevance. Je třeba navíc uvést, že hodnocení je nyní v náběhové fázi a do kompletního provedení s pětiletým intervalem se dostane až za pár let. Přesto nikoho na jeho startu nečeká penalizace, neboť finanční základna byla zafixována a podle nové Metodiky 2017+ se bude pouze rozhodovat o případném navýšení finanční podpory.
Omluvou budiž docentu Olivovi složitost celého procesu vpravdě revoluční přeměny hodnocení výzkumu. I proto nyní křižujeme regiony a vysvětlujeme všechny změny. Pravdu má docent Oliva v tom, že doposud systém nemotivoval ke kvalitě a byl i nespravedlivý. Dobří i špatní výzkumníci v časech „kafemlejnku“ dostávali víceméně stejně – a právě to novou metodikou hodláme změnit.
Autor: Karel Havlíček, místopředseda RVVI
Převzato z webu www.vyzkum.cz.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Karel Havlíček
