V první polovině roku 2016 jsme informovali o poslední novele zákona č. 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (zákon č. 130/2002 Sb.) zákonem č. 194/2016 Sb., kdy jsme upozornili zejména na problematickou novelizaci definice způsobilých výdajů v § 2 odst. 2 písm. k) zákona.
Schválená novela
Tato z pohledu právní jistoty příjemců a poskytovatelů problematická situace vznikla tím, že se do zákona č. 130/2002 Sb. přenesla definice způsobilých výdajů z čl. 25 Nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách). Jak jsme již informovali, takovýto postup lze označit za nesystémový, protože režim slučitelné veřejné podpory dle čl. 25 obecného nařízení je primárně zaměřen na podporu tzv. měkkých výzkumných projektů v soukromých podnicích a z hlediska celkového objemu poskytnutých dotací v ČR by se měl aplikovat spíše jen v specifických oblastech podpory VaV v průmyslové sféře. Zákon č. 130/2002 Sb. by měl zůstat obecný a aplikovatelný na širší škálu podpory výzkumu a vývoje od národních programů, přes programy operační ESIF až po programy municipální zejména s ohledem na financování nehospodářských činností příjemců v režimu nezakládajícím veřejnou podporu.
Důsledkem přijatých změn je tak nyní zejména pochybnost, zda lze v ČR od účinnosti novely poskytovat dotace na pořízení dlouhodobého hmotného i nehmotného majetku nad rámec odpisové hodnoty připadající na daný projekt, jakož i některé další otázky z hlediska možnosti financování materiálových nákladů či výdajů nepřímých (režijních)..
Výkladové stanovisko
Prvním výstupem snah o řešení vzniklé situace bylo výkladové stanovisko místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka, čj. 12837/2016-OMP ze srpna 2016. Toto výkladové stanovisko se snaží prostředky teleologického (účelového) a systematického výkladu dovodit, že dopad zmíněného problematického ustanovení zákona č. 130/2002 Sb. není tak dramatický, protože by se mělo vztahovat pouze na tzv. účelovou podporu, jejíž součástí nejsou programy Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF fondy, či operační programy). Stejně tak se výkladové stanovisko snaží dovodit, že i do značné míry spornou kategorii nepřímých výdajů a výdajů na spotřební materiál lze podřadit pod jednotlivé kategorie způsobilých výdajů. Problémem tohoto výkladového stanoviska je, že byť aplikuje obecně přípustné metody právního výkladu textu zákona, jde do značné míry nad rámec jeho výslovného znění. Jde o výklad bez právní závaznosti a žel jde pouze o jeden z možných výkladů. V praxi tak přetrvává riziko, že by orgány provádějící audit nebo kontrolu projektů a podpory v režimu institucionální podpory k tomuto výkladu nepřihlédl, v důsledku čehož by byly příjemcům podpory vyměřeny významné sankce. Dalším problémem také zůstává, že stanovisko vůbec neřeší situace, kdy má být na pořízení infrastruktury poskytnuta účelová podpora – například podpora velké výzkumné infrastruktury, která je z hlediska zákona č. 130/2002 Sb. součástí účelové podpory a kde existují projekty zaměřené na podporu pořizování infrastruktury s potenciálně delší lhůtou odepisování, než je realizace projektu.
V návaznosti na vydání tohoto výkladového stanoviska dle našich informací poněkud překvapivě mělo dojít k dohodě mezi RVVI a MŠMT, jejíž obsahem mělo být vyjádření souhlasu s výkladovým stanoviskem (byť dle našich informací v tomto vedení MŠMT není 100% jednotné) a dohoda na novelizaci zákona č. 130/2002 Sb. v duchu závěrů výkladového stanoviska.
Poslanecký návrh poslance Františka Váchy a dalších
Paralelně došlo za podpory zástupců vysokých škol (prostřednictvím české konference rektorů) k vypracování poslaneckého návrhu poslance Františka Váchy (1) , který se zaměřil legislativně co nejekonomičtějšími zásahy na návrat k původnímu stavu (s mírnými úpravami).
Nedávnou reakcí na poslanecký návrh poslance Františka Váchy byly dva zřejmě koordinované kroky. Prvním krokem bylo negativní stanovisko Vlády ČR k poslaneckému návrhu zákona. Z našeho pohledu odůvodnění tohoto negativního stanoviska vykazuje z odborného hlediska určité přinejmenším diskutabilní závěry. Základním argumentem vládního stanoviska je, že poslanecký návrh není návratem k předešlému stavu, protože opomíjí bývalé znění §8 odst. 3 zákona č. 130/2002 Sb., které omezovalo způsobilé náklady na kapacitu (2) využití hmotného majetku pro dané činnosti ve výzkumu vývoji a inovacích. Z našeho pohledu je však takto formulované omezení kontraproduktivní, protože pokud jde o účel využití pořízeného hmotného majetku, existuje již poměrně jednoznačná úprava jak v obecném nařízení o blokových výjimkách (čl. 25 a čl. 26) pro oblast slučitelné podpory, tak ve Sdělení Komise – Rámci pro státní podporu výzkumu a vývoje (bod 20 Rámce) pro režimy podpory nezakládající veřejnou podporu. Tato pravidla se uplatní bez ohledu na znění zákona č. 130/2002 Sb. a není je potřeba implementovat do právního řádu ČR.
Poslanecký návrh poslance Pavla Bělobrádka
Dalším krokem bylo zpracování poslaneckého návrhu poslance Pavla Bělobrádka (3), který je z našeho pohledu z hlediska důsledků obdobný poslaneckému návrhu poslance Františka Váchy s výjimkou toho, že doplňuje omezení způsobilosti výdajů dle kapacity (4) využití hmotného majetku pro činnosti VaV přímo v § 2 odst. 2 zákona č. 130/2002 Sb.
Přestože o výkladu zákona č. 130/2002 Sb. a vhodnosti jedné nebo druhé novely lze nepochybně vést rozsáhlé diskuse, praxe jednoznačně volá po urychlené novelizaci zákona, přičemž z našeho pohledu nezáleží příliš na tom, který poslanecký návrh bude schválen. Podstatné je, aby jeden z těchto návrhů byl schválen co nejdříve a aby byl odstraněn již více než půlrok trvající stav právní nejistoty.
(1) Návrh poslanců Františka Váchy, Jiřího Zlatušky, Karla Raise, Vlasty Bohdalové, Anny Putnové, Miroslava Grebeníčka, Petra Kořenka, Simeona Karamazova, Radima Holečka, Adolfa Beznosky, Františka Laudáta a Augustina Karla Andrleho Sylora na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 960).
(2) Původní znění §8 odst. 3 zákona č. 130/2002 Sb. před jeho novelizací: (3) Při pořízení hmotného a nehmotného majetku pro činnost ve výzkumu, vývoji a inovacích lze do způsobilých nákladů zahrnout pouze takovou část nákladů na jeho pořízení, která odpovídá předpokládanému využití pro danou činnost ve výzkumu, vývoji a inovacích.
(3) Sněmovní tisk 983, Novela z.o podpoře výzkumu,experimentálního vývoje a inovací.
(4) „k) způsobilými náklady takové náklady nebo výdaje ve výzkumu, vývoji a inovacích, které jsou přiděleny na konkrétní kategorie podpory a mohou být příjemcem vynaloženy na činnosti ve výzkumu, vývoji a inovacích, nebo v souvislosti s nimi, a to (bod 2) náklady nebo výdaje na pořízení hmotného a nehmotného majetku, přičemž do způsobilých nákladů lze zahrnout pouze takovou část nákladů na jeho pořízení, která odpovídá předpokládanému využití pro danou činnost ve výzkumu, vývoji a inovacích.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Matěj Kliman
