Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se (ne)měla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2|3|4|5|6] zamyšlení nad sedmým principem. Ten se týká téměř výhradně H-indexu, o kterém jsem zde v minulosti již psal.
7. Leidenský princip: Hodnocení jednotlivých výzkumníků by mělo být založeno na kvalitativním posouzení jejich portfolií. Čím jste starší, tím vyšší je váš H-index, i když nepublikujete nové články. H-index se liší podle oborů: špičkoví přírodovědci dosahují 200, fyzikové 100 a sociální vědci 20-30. Rovněž záleží na databázi: například někteří výzkumníci v informatice mají na Web of Science H-index kolem 10, kdežto na Google Scholar 20–30. Je tedy vhodnější číst a posuzovat práci výzkumníka než spoléhat na jedno číslo. I při srovnávání velkého počtu výzkumníků je nejlepší zvolit takový přístup, který zohlední jejich individuální odborné znalosti, zkušenosti, aktivity a vliv oboru.
Není co dodávat
Tento princip je popsán natolik jasně, že k němu už není třeba nic moc přidávat. Navíc jsem na toto téma psal již dříve. O H-indexu jako posvátné krávě v blogu Dejte mi do ruky h-index a řekněte, jak volat sláva. Český recept, jak si celkem snadno vytvořit vysoký H-index, jsem popsal zde. Psal o tom třeba i Václav Hořejší. Už tedy není moc co dalšího k věci říci. Snad jen připomenout, že čím je vědec starší, tím bude mít pravděpodobně H-index vyšší, protože má více publikací a měl větší čas posbírat jejich citace. Vědci, kteří se intenzivně věnují i aplikovatelnosti jejich výzkumu, která se nepromítá do publikací a citací, budou mít nižší H-index. Vědci kteří se věnují meta-analýzám, tedy hromadnému zkoumání výsledků jiných analýz, budou mít vyšší H-index, protože meta-analýzy autoři rádi často citují. Vědci bádající v oborech s velkým počtem spoluautorů a tedy i publikací budou mít pravděpodobně H-index výrazně vyšší.
Poměřujte si je navzájem, ale...
První věta 7. principu, o kvalitativním hodnocení portfolií jednotlivých výzkumníků, je s ohledem na výše uvedené klíčová. Ale ne každý ji možná správně pochopí. Také se to dá říci jinak. Například, že i dobrý a špičkový vědec může mít nízký H-index. Nebo naopak, že i špatný vědec může mít vysoký H-index. A ještě jinak: Na hodnoty H-indexů vědců se klidně dívejte a poměřujte si je navzájem, ale konečné soudy o tom, kdo je lepší vědec nedělejte bez toho, aniž byste se podívali na konkrétní vědecké výsledky daného člověka a co vlastně dělal, dělá a proč. Pokud to ovšem nedokážete, tak na H-index raději zapomeňte - k ničemu užitečnému vám nebude.
Přeji zábavné čtení
Teď, proškoleni 7. Leidenským principem a mým výkladem, se můžete bez obav z mrtvice pustit do čtení jednoho konkrétního případu poměřování H-indexů z českého, respektive pražského akademického rybníku. Přeji zábavné čtení!
Autor: Daniel Münich
Článek vyšel 29. 9. 2018 na webu metodikahodnoceni.blogspot.com.
