Zvěstovaný konec kafemlejnku a vládou v únoru'17 posvěcený plán Metodika 2017+ na postupné zavádění jeho náhrady roztrhl pytel s přípravami na institucionálního hodnocení VaV. Nejvíce se roztrhl pytel vysokých škol.
Ty totiž čeká peer-review hodnocení vybraných výsledků a hodnocení na základě bibliometrie možná hned na čtvero úrovních: (i) národní, (ii) ministerské (MŠMT), (iii) celouniverzitní a (iv) fakultní. Bylo by přirozené, aby se hodnocení nedublovala. Jenomže celonárodní hodnocení je v rané fázi a jeho konečná podoba a užitečnost se vyjeví až po letech. Nejistota také panuje kolem budoucnosti informačního systému VaV, který je k hodnocení potřeba. Může tedy být, že kvůli strategickému vyčkávání jednoho na druhého a toho na třetího vyzní současná vlna příprav na hodnocení do ztracena.
Doba je těhotná hodnocením
Doba je těhotná peer-review hodnocením vybraných výsledků VaV a bibliometrií. Oba nástroje celkem úspěšně použila AV ČR ve svém posledním hodnocení 2010-2016. V malém měřítku se vybrané výsledky hodnotily již v rámci posledních kolech kafemlejnku (I. sub-pilíř a II. pilíř). Ve výhledu se těmito nástroji má hodnotit nejen na úrovni celonárodní, ale figurují i v plánech nejedné univerzity a nejedné fakulty. Kdyby se k hodnocení čirou náhodou rozhoupalo i MŠMT, znamenalo by to hned čtyři paralelní hodnocení. Vzhledem k tomu, že takové hodnocení vyžaduje funkční informační systém, dostatek kvalitních hodnotitelů a peníze na ně, je to celkem na pováženou. Dokáže si někdo představit, kolik takových hodnotitelů bude celkem třeba? A jaký by vznikl zmatek, ve kterých ze čtyř hodnocení se ten který výsledek vlastně hodnotí? A kolik bude toto kvadruplování stát zbytečně navíc peněz času?
Na vrcholu sedí M2017+
Nová celonárodní Metodika 2017+ schválená vládou v únoru 2017 předpokládá, že na celonárodní úrovni se bude odehrávat jen část hodnocení. Konkrétně Modul 1: Peer-review vybraných výsledků a Modul 2: Hodnocení pomocí bibliometrie. Hodnocení v Modulech 3, 4 a 5 mají mít na starost poskytovatelé veřejné podpory. To je hlavně ministerstvo školství v případě desítek vysokých škol, Akademie věd v případě téměř padesáti ústavů, MPO a další ministerstva v případě resortních výzkumáků. Jenomže ani v případě Modulů 1 a 2 není M17+ v detailech dost jasná a jak bude vše nakonec reálně vypadat, vyžaduje velkou představivost.
Implementace M17+ v roce 2017 má sice svůj harmonogram, ale o harmonogramech hodnocení v Česku je dobře známo, že se s železnou pravidelností nedodržují. Nepřekvapí zpoždění rok i klidně dva. Realizace Hodnocení 2017 v Modulech 1 a 2 ostatně už teď nabralo zpoždění řady měsíců. Příprava na roky 2018 a 2019 možná ani ještě nezačala.
Mít či nemít hodnocení
Z pohledu vysokých škol (VŠ) tedy jde o velmi nejistou sezónu. Zákon od nich hodnocení vyžaduje, čekání na to celonárodní se však může snadno stát ztrátou času. Navíc hodnocení od vysokých škol (VŠ) vyžaduje nový zákon platný už od září 2016. A některé ze zodpovědnějších VŠ se i bez zákona cítí pod prestižním tlakem celkem podařeného hodnocení pracovišť AV ČR dokončeného loni. Nemít vlastní hodnocení začíná být pro ambiciózní univerzity ostudou. A je to dobře. Je však obtížně představitelné, že by se velmi podobná hodnocení dělala na všech čtyřech úrovních, a že by se výrazně překrývala.
Informační systém VaV
Velkou neznámou v přípravě všech hodnocení je i budoucnost informačního systému VaV (IS VaV). Zdaleka zde nejde pouze o sběr dat o výsledcích VaV, která snad poběží dál. Jde také o verifikaci a konsolidaci dat naházených do RIVu. Konsolidace a verifikace výsledků se doposud dělaly v rámci každoročních kafemlejnkových hodnocení. Jde o kontroly toho, že v RIVu vedené výsledky skutečně existují a mají atributy deklarovaného výsledku. Navíc byla prováděna například konsolidace spoluatorství, byť třeba pracovněprávní příslušnost autorů k pracovišti v době realizace vykazovaného výsledku se neprověřovala. Je vůbec dnes jasné, zda se výsledky budou zařazovat souběžně do nové a staré oborové struktury? I zdánlivě malé nedostatky v IS VaV totiž mohou zkomplikovat, ne-li znemožnit věrohodné bibliometrické zpracování dat na všech úrovních hodnocení.
Suma sumárum
Pro VŠ by dnes bylo přirozené v klidu vyčkat na realizovanou podobu hodnocení celonárodního a toho z dílny MŠMT. Jenomže na to už VŠ čekaly čtyři roky poslední vlády a další čekání by se mohlo protáhnout navěky. Ambiciózní veřejné VŠ by měly vzít zodpovědnost do vlastních rukou a dohodnout se na hodnocení bez ohledu na nejisté a nevyzpytatelné plány tam nahoře.
Autor: Daniel Münich
Článek byl publikován na webu metodikahodnoceni.blogspot.cz
