Rád bych reagoval na článek kolegy Chýly z 20. března 2017 nazvaný “Poslanecká novela Euronovely zákona 130/2002 Sb. : z bláta do louže” a uvedl některá jeho mylná tvrzení a závěry na pravou míru.
Pan kolega Chýla provedl velmi zevrubný rozbor situace a v tom s ním v podstatě ve všem souhlasím. Jediné, v čem se mýlí, jsou jeho závěry a přesto, že ve své diskusi již naznačuje pravý stav věcí, nevidí ho. Zásadní v celé problematice je a kolega Chýla to ve své analýze správně zmiňuje, že:
- „...podpora výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) z veřejných prostředků se neřídí jen "naším" zákonem 130/2002 Sb. ..., ale také Nařízeními Evropské komise, které jsou našim zákonům nadřazené ...“
- „Nařízení upravují podmínky, za kterých může stát z veřejných prostředků podporovat VaVaI v subjektech, které provádějí hospodářskou činnost, tak aby nebyla závažným způsobem narušena hospodářská soutěž ...“
Konkrétně se jedná o Nařízení Komise 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen Nařízení).
Jinými slovy, kdo provádí výzkum v rámci své hospodářské činnosti, řídí se nadřazeným Nařízením EK a až poté zákonem 130/2002 Sb.
Kolega Chýla to ve svém posledním odstavci zmiňuje a správně si to uvědomuje: „Projekty výzkumu a vývoje sice nemusejí být podporovány jen podle Nařízení, ...“, jenže hned následně nechápe, že existují důvody, „proč by v něm stanovené podmínky neměly platit i pro projekty výzkumu a vývoje, které pod Nařízení nespadají (takovými jsou za určitých okolností projekty výzkumu a vývoje VO)“.
Já zas nechápu proč nás, kteří provádíme výzkum v režimu nehospodářské činnosti, kolega Chýla nutí, abychom se řídili omezeními v Nařízení EK. Nic nebrání tomu, aby se subjekty VaVaI v režimu hospodářské činnosti řídily Nařízením EK a subjekty v režimu nehospodářské činnosti jinou národní právní normou.
Pan kolega Chýla mne a moje kolegy obviňuje, že neznáme Nařízení EK: „To, že tak poslanci neučinili, svědčí o smutné skutečnosti, že nikdo z nich nezná Nařízení a nechápe jeho dopad na naše zákony.“ A zná ho pan kolega Chýla? Spolu s předkladateli dubnové „Euronovely“ zákona 130/2002 Sb. tvrdošíjně trvá na tom, aby byly v zákoně 130/2002 jakési „Kategorie podpory“, které podle nich zahrnují základní výzkum, průmyslový výzkum, experimentální vývoj a studie proveditelnosti, protože to nařizuje Nařízení EK.
Z Kapitoly III ‚Zvláštní ustanovení pro různé kategorie podpory‘ a jejích Oddílů ale vyplývá, že Kategoriemi podpory se v Nařízení myslí:
- Regionální podpora
- Podpora určená malým a středním podnikům
- Podpora přístupu malých a středních podniků k financování
- Podpora výzkumu, vývoje a inovací
- Podpora na vzdělávání
- Podpora pro znevýhodněné pracovníky a pracovníky se zdravotním postižením
- Podpora na ochranu životního prostředí
- Podpora na náhradu škod způsobených některými přírodními pohromami
- Sociální podpora na dopravu obyvatel odlehlých regionů
- Podpora na širokopásmovou infrastrukturu
- Podpora kultury a zachování kulturního dědictví
- Podpora na sportovní a multifunkční rekreační infrastrukturu
- Podpora na místní infrastrukturu
Pan kolega Chýla si spolu s předkladateli možná plete „Kategorii podpory“ s „Kategorií výzkumu“ definovanou v Nařízení v Oddílu 4 Podpora výzkumu, vývoje a inovací, článku 25 Podpora na výzkumné a vývojové projekty, odstavci 2) a 3), kde se mluví o „konkrétních kategoriích výzkumu a vývoje, zahrnující základní výzkum, průmyslový výzkum, experimentální vývoj a studie proveditelnosti“.
Ano, chápu, že má kolega Chýla pocit, že by se mohlo udělat víc, nesouhlasím ale s tím, že se nemuselo dělat nic. Výklad Bělobrádkovy Sekce pro VaVaI při Úřadu vlády k jeho Euronovele je nepoužitelný a jsem přesvědčený, že by vše v koncovce ohrozilo fungování financování naší vědy. S Euronovelou se nedalo bez problémů žít, jen namátkou, ve způsobilých nákladech neexistovala definice materiálových nákladů, a tudíž by si např. chemik nemohl koupit chemikálii.
Potřebovali jsme reagovat rychle, proto byla připravena co nejjednodušší varianta tak, aby řešila jen ty úplně nejpalčivější problémy a mohla tak konsenzuálně projít již 1. čtením, což se nakonec stalo. Přiznám se, že to ve mne vzbudilo jistou naději, že náš systém není zas až tak nefunkční, když o něco opravdu jde.
Nemám touhu vyvolávat nějaké další nesmyslné diskuse, půjdu radši dělat něco smysluplnějšího, třeba pipetovat, když si teď konečně mohu koupit tu chemikálii. Vím, že se mnou a mým právním výkladem možná někteří nebudou souhlasit, ale to už tak v životě bývá.
