hlavní partner portálu
Pod hlavičkou Charles University Innovations Prague s.r.o. (CUIP), dceřinou společností Univerzity Karlovy, v lednu vzniká spin-off Charles Games s.r.o. Historii projektu, ze kterého vzešla společnost Charles Games, a plány do budoucna prozradili v iForu hlavní programátor a jednatel Charles Games s.r.o. Jakub Gemrot a designér a vývojář her společnosti Lukáš Kolek. Ti mimochodem stáli také za veleúspěšnou hrou Attentat 1942.
Kateřina Falk studovala ve Skotsku a v Anglii, pracovala v Národní laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku, podílela se na projektu laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech a nyní působí v Helmholtzově centru v Drážďanech. V rozhovoru, který nám poskytla během předvánoční konference spolku Czexpats in Science, kritikou českého systému nešetří. Jaké jsou její zkušenosti a co plánuje do budoucna?
Díky mimořádnému finančnímu daru, který manželé Dvořákovi vložili do Nadace Experientia, bude v příštích dvaceti letech zajištěna podpora pro desítky mladých chemiků v Česku. Předsedkyně správní rady nadace, vědkyně Irena G. Stará, v rozhovoru pro portál Vědavýzkum.cz říká, že do budoucna by rádi pracovali také se středoškolskými studenty.
Roman Řemínek získal v roce 2014 Cenu Sanofi za farmacii. Jeho hlavním odborným zájmem je nyní práce se separačními metodami v klinické biochemii. Jak je na tom podle něj základní a aplikovaný výzkum v ČR a v zahraničí? A jak vypadá vědecká práce v soukromém sektoru?
Během předvánoční konference spolku Czexpats in Science jsme měli příležitost popovídat si se zajímavými vědeckými osobnostmi žijícími jak u nás, tak především v zahraničí. Evoluční biolog Pavel Tomančák zakotvil v Max-Planck Institutu v Drážďanech, vyhlíží ale i za oceán. O české vědě říká, že má potenciál, nejprve však musí dojít k strukturním změnám.
Daniela Fialová působí na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. Její výzkum se zaměřuje na hodnocení a řešení rizik farmakoterapie ve stáří. V roce 2005 byla oceněna cenou Sanofi za výzkum ve farmaceutických vědách. V čem vidí důležitost mezinárodní spolupráce na poli vědy? A co ji samotnou inspirovalo k vědecké dráze?
Jak bychom měli hodnotit doktorské studium? A máme v ČR příliš mnoho doktorandů? S Kateřinou Cidlinskou, doktorandkou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru sociologie, která je zároveň předsedkyní České asociace doktorandek a doktorandů, jsme mluvili o stále neutěšené situaci doktorandů u nás.
V průběhu předvánoční konference spolku Czexpats in Science jsme měli příležitost popovídat si s řadou zajímavých vědeckých osobností – Čechů žijících jak u nás, tak především v zahraničí. Co je na cizině nejvíce láká? A uvažují o návratu? První, koho jsme zpovídali, je fyzička Lenka Zdeborová, která si pro svou vědeckou kariéru zvolila Francii.
Petr Cígler získal v roce 2006 cenu Sanofi za svůj výzkum v oblasti farmacie. V současné době se věnuje hlavně výzkumu nanočástic a možnostem jejich využití například v diagnostice chorob. Jak vidí budoucnost vědy? A co ovlivnilo jeho vědeckou dráhu?
Fyzička Jana Kalbáčová Vejpravová, jež má na svém kontě více než stovku prací a několik ocenění, nahlíží na českou vědeckou scénu střízlivýma očima. „Na Západě bych všeho dosáhla mnohem rychleji,“ říká. Především z rodinných důvodů však zůstává v Praze. Díky týmu spolupracovníků a vstřícným kolegům vybudovala na Matematicko-fyzikální fakultě UK během tří let špičkovou laboratoř, jež nemá ve světě obdoby.
