Jiří Koleček: Program Interreg je výborným nástrojem, jak přenést dopady výzkumu do praxe

Co je to program Interreg?

Interreg je jedním z klíčových nástrojů Evropské unie. Podporuje přeshraniční spolupráci prostřednictvím financování projektů. Cílem je společně řešit programové výzvy a najít společná řešení v oblastech, jako je zdraví, životní prostředí, výzkum, vzdělávání, doprava, udržitelná energie a další. V letech 2014–2020 bylo vyhlášeno 60 přeshraničních programů, 15 nadnárodních a 4 meziregionální. Liší se především svým regionálním záběrem. Pro účastníky z České republiky jsou relevantní jen některé. Na uvedené období byl zároveň plán přispět přibližně 1 miliardou EUR na programy spolupráce na vnějších hranicích EU podporované z nástroje předvstupní pomoci (IPA). Šlo již o páté období programu Interreg.

Do jakých programů Interreg se mohou zapojovat výzkumníci z České republiky?

Česká republika je zapojena do programů Interreg Europe, Interreg Central Europe, Interreg Danube, Interreg V-A Austria – Czech Republic, Interreg V-A Czech Republic – Poland, Interreg V-A Germany/Bavaria – Czech Republic, Interreg V-A Germany/Saxony – Czech Republic a Interreg V-A Slovakia – Czech Republic. Programy Interreg existují se všemi sousedními státy.

To je docela slušná řada. Dá se v tom nějak rychle zorientovat?

Ano, stačí se podívat na programové území, které daný INTERERG pokrývá. Jestli je pro naše žadatele relevantní. V některých případech není rozhodující sídlo partnera, ale území dopadu. Pokud jsou pochybnosti, vždy se lze dotázat na kontaktních místech.

Proč se mají výzkumníci zapojovat do programů Interreg?

Mají se zapojovat ti, kteří v povaze Interregu vidí smysl. Interreg představuje jak pro vedoucí VaV týmů, tak pro začínající vědecké pracovníky vynikající možnost podpory dopadů VaV činnosti do praxe, a to především v kontextech příslušných regionů, s potenciálními dopady v rámci celé EU. V tomto smyslu klade veliký důraz na sdílení zkušeností. Interreg není program primárně zaměřený na podporu vzdělávání či základního výzkumu (ve smyslu H2020 či Horizon Europe), nicméně těchto oblastí se bezprostředně dotýká. Konkrétně v případě, kdy řešitel prokáže v rámci projektu pozitivní dopady své činnosti do praxe v řešeném programovém území, kdy výsledky své VaV činnosti může ovlivňovat klíčové regionální výzvy (např. v oblasti udržitelného managementu krajiny, cirkulární ekonomiky či odpadového hospodářství aj.). Pro výzkumné týmy tak jde o mimořádně atraktivní nástroj, pokud do portfolia svých aktivit plánují zařazení projektů akcentujících přímé socioekonomické dopady, až po možné změny v nastavení příslušných souvisejících politik. V daném kontextu tak jde o projekty využívající výstupů VaV činnosti a ve spolupráci s mezinárodními partnery usilující o jejich aplikaci do praxe v regionech.

Jak se mohu zapojit do programu Interreg?

Pro projekty Interreg je na úrovni regionů typická velice úzká spolupráce s místní správou a tzv. stakeholdery, tedy uživateli výstupů, těmi, kdo mohou mít z výstupů užitek. Jedním z klíčových specifik programu je dialog od formulace projektového záměru, přes samotnou realizaci až po komunikaci prosazování výsledků do praxe. Zde jsou významným partnerem regionální kontaktní místa (obvykle krajský úřad, příslušný odbor, popřípadě ve specifických otázkách MMR), anebo společný sekretariát příslušného programu Interreg. Tyto instituce již v průběhu tvorby záměru poskytují obvykle vysoce relevantní zpětnou vazbu a lze je považovat za klíčové ve vztahu k budoucí podpoře projektu. Pro vědecké pracovníky, kteří nejsou s programy Interreg plně seznámeni či chtějí nejdříve otestovat funkčnost meziregionálního / mezinárodního partnerství, jsou v případě nalezení společného tématu mimořádně vhodné tzn. Fondy malých projektů. Jedná se o bilaterální projekty poskytující podporu v řádech tisíců EUR, popřípadě nižších desítek tisíc EUR, avšak z hlediska řízení zahrnující veškeré aspekty programu. U standardních větších konsorciálních projektů lze uvažovat o obvykle nejvýše tříletých projektech s alokací v řádech nižších stovek tisíc EUR na partnera s tím, že partneři dle typu programu musí být minimálně dva (přeshraniční) či více. Toto tak může pro výzkumné týmy představovat velice atraktivní možnost zapojení se nejen do spolupráce s dalšími VaV institucemi v Evropě, ale zejména možnost reálně ovlivňovat nastavení politik v regionech, možnost mezi regiony zprostředkovat přenosy dobré praxe a v neposlední řadě nezpochybnitelnou měrou přispívat socio-ekonomickým benefitům v rámci programového území, což je nakonec jedním z hlavních poslání VaV institucí. Jsou to také otázky, za které jsou jednotlivé týmy a VaV instituce hodnoceny například později ze strany MŠMT a mohou tak mít dopad na jejich financování z jiných zdrojů také v komplexnějším pohledu.

Jak se hodnotí projektové návrhy a jaká je úspěšnost žadatelů?

Otázka hodnocení je komplexnější, odpovím spíše k úspěšnosti žadatelů. Z praktické zkušenosti bych zdůraznil především u přeshraničních programů možnost, někdy i nezbytnost, konzultace projektového záměru již v době jeho formulace s regionálním kontaktním místem. V případě pozitivní odezvy kontaktního orgánu je možnost podpory, zejména u VaV institucí, velmi realistická. Dá se říci, že pokud zde získáte pozitivní odezvu a obvykle řadu konkrétních doporučení pro další práci na záměru, které je vhodné minimálně zvážit, je Vaše šance velice slušná. Kontaktní místa v ČR fungují dle mých zkušeností na vynikající úrovni, je v jejich zájmu pomoci konzultovat projektové záměry tak, aby později hodnoticí komise pracovala s již co nejdokonalejšími projekty, což je nakonec také v zájmu předkladatelů. Zároveň se stává, že žadatel může přehlédnout některý aspekt výzvy a programu a je velmi výhodné, pokud je na kontaktním místě včas upozorněn. Nestává se tak, že by byl pracně dokončen a podán nezpůsobilý návrh. To by nebylo v ničím zájmu. Rozhodující slovo má později pochopitelně hodnotící komise. Česká republika navíc úspěšné žadatele podporuje dalšími 5 % ze státního rozpočtu, na které jsme dosáhli u všech velkých projektů. Může se to zdát jako relativně drobná pomoc, ale je to v součtu poznat a velmi si jí vážíme.

Na jakých Interreg projektech spolupracují výzkumníci z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích?

Od roku 2010 jsme úspěšně realizovali více než 10 akcí z Fondu malých projektů s našimi rakouskými kolegy. Z velkých schémat jsme hodně zkušeností získali z projektu LakeAdmin v rámci INTERREG IVA, a to jak s principy řízení a komunikace s partnery, uživateli výstupů na krajské a regionální úrovni, tak se zapojením odborných týmů do expertní práce s nezbytnými dopady do praxe. Přes další velké projekty zejména s partnery z Rakouska či Saska jsme se dopracovali až ke koordinaci dvou tříletých projektů ATCZ215 – Imageheadstart a ATCZ221 Algae4fish, ukončujeme velice zajímavý projekt monitoringu nepůvodních organismů v Labi a jeho přítocích v rámci projektu MOBIAQUA.

Jak jsou projekty tematicky zaměřené?

Tematika vždy vychází z praktických potřeb v programovém území, to je definováno v programu. My se toto snažíme skloubit se stávajícím zaměřením našich VaV týmů, najít vhodné partnery v zahraničí i u nás. ATCZ215 – Imageheadstart řeší pokročilé zobrazovací techniky, průlomové aplikace počítačového vidění v mikrosvětě. Jde o to, že u nás a našich partnerů máme skvělé vybavení i znalosti, o kterých řada firem v regionu ani netuší. Můžeme jim nabídnout, samozřejmě již mimo projekt, velice kvalitní spolupráce a podpořit regionální konkurenceschopnost. Pro ATCZ221 Algae4fish je cílem společný výzkum, vývoj a demonstrace inovativní technologie využívající odpadní živiny ze zemědělské produkce pro přípravu vysoce kvalitního krmiva pro intenzivní akvakultury. V poměrně konzervativním oboru tak nabízíme ekologicky udržitelnou metodu, přinášející uživateli nespornou konkurenční výhodu. U obou projektů se tak za rovných podmínek otevíráme aplikační sféře, která má vhodné mechanismy pro další uplatnění našich výstupů v praxi. Naši úlohu vnímáme v kvalitní komunikaci s praxí, nikoliv primárně v uvádění výstupů na trh vlastními silami. To by nakonec ani u všech výstupů nebylo z řady důvodů možné.

Jak hodnotíte dosavadní zkušenost s programem Interreg a přínos pro vaši fakultu a vědeckou komunitu?

Určitě je to skvělá úroveň komunikace s příslušnými orgány na krajské a národní úrovni, které jsou odpovědné za politiky v řešených oborech. V rámci projektů s kolegy spolupracujeme a oni mají možnost poznat, co vše jsme schopni experimentálně ověřit a potvrdit v praxi. Pro jednotlivé týmy je bezesporu zkušenost se spoluprací s kolegy z jiných evropských regionů, což se vždy cení. Je zřejmé, že vedle praxe se některé z výstupů objevují také v odborných periodikách. My jakožto velká výzkumná infrastruktura CENAKVA jsme navíc za kvalitní mezinárodní spolupráci explicitně hodnoceni, souvisí s tím také další výhledové financování centra, čili pokud je VaV činnost a podpora přenosu poznatků do praxe jedním z našich hlavních úkolů, je potom ten sekundární přínos z realizace podobných projektů jasný. Jde v podstatě o povinnost, pokud chceme být špičkovým pracovištěm v oboru.

Jakých konkrétních výstupů se vašim výzkumníkům podařilo dosáhnout díky projektům Interreg?

Je jich dlouhá řada, takže budu muset vybrat jeden aktuální, a snad mi ostatní kolegové odpustí. V rámci projektu MOBIAQUA jsme provedli s kolegy z TU Dresden neobyčejně rozsáhlé a komplexní mapování invazních druhů na řece Labi a jeho přítocích, a to jak na české, tak na saské části. Připravili jsme pro rybáře on-line aplikaci pro určování druhů živočichů, které v řešeném území chytí či jinak zjistí, a dnes se nám úžasně plní řadou vzorků s fotkami a dalšími daty. To je nesmírně cenné k monitoringu dalšího šíření, nejen pro nás odborně, ale také prakticky pro kolegy z povodí či správ chráněných území. V takovémto rozsahu bychom toho jako experti nebyli nikdy schopni dosáhnout. Dá se říci, že dnes s námi tak spolupracují tisíce rybářů.

Plánují se další programy Interreg pro nadcházející programové období 2021–2027? Kdy budou vyhlášeny další výzvy?

Plánují, ale termín konkrétních výzev i souvislosti s aktuální situací netroufám odhadnout. Z mé zkušenosti ale není až tak klíčové, jestli to bude o nějaký měsíc dříve či později. Máme nyní relativně dostatek času podívat se na návrhy programů, stav případně konzultovat s kolegy na MMR či na jednotlivých krajích a zejména, pohovořit s partnery v zahraničí a začít v hrubých či jasnějších obrysech plánovat spolupráci, konkrétní záměry. V praxi se ukazuje, že velká většina záměrů skončí právě v této přípravné fázi, a to mnohdy na zdánlivě triviálních a řešitelných komplikacích, čili vřele doporučuji nyní kontaktovat, konzultovat a s předstihem připravovat.

Děkujeme za odpovědi. 

 

Rozhovor vznikl jako součást seriálu o financování vědecké kariéry v life science v České republice. V prvním díle jsme se věnovali školákům a středoškolákům, ve druhém díle jsme se zaměřili na bakalářské a magisterské studenty, ve třetím na PhD studenty, ve čtvrtém na juniorské postdoky a v pátém na seniorní postdoky.  V dalších dílech jsme se věnovali juniorským vedoucím skupin, seniorním vedoucím skupin, výzkumným asistentům a výzkumným institucím. V  rámci seriálu vznikly také další rozhovory, o svých zkušenostech se studiem v zahraničí mluvila Kateřina Vacková, Jan Blaha nebo Eva Brichtová. O zážitky ze zahraniční stáže se podělila Šárka Boháčová. Zdeněk Farka promluvil o tom, jak si ještě jako PhD student žádal o svůj vlastní grant, a Iva Mozgová se podělila o své zkušenosti se stipendiem EMBO Postdoctoral Fellowship, které získala během svého PhD studia. O stipendiu Humboldt Research Fellowship promluvila jeho držitelka Hana Macíčková Cachová. Lenka Gahurová zase promluvila o MSCA Individual Fellowship.  V posledním rozhovoru promluvil o programu Primus prorektor Univerzity Karlovy Jan Konvalinka.

 Na seriálu se podílejí:

Pavla Růžková, Botanický ústav AV ČR, Pavla.Ruzkova@ibot.cas.cz
Ladislav Čoček, Masarykova univerzita, cocek@rect.muni.cz
Michal Hojdekr, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, hojdekr@frov.jcu.cz
Tomáš Mozga, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., tomas.mozga@umbr.cas.cz
Veronika Palečková, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v.v.i., veronika.paleckova@uochb.cas.cz
Martina Pokorná, CEITEC MU, martina.pokorna@ceitec.muni.cz
Hana Štěpánková, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, hana.stepankova@vscht.cz
Jakub Zeman, Masarykova univerzita, zeman@rect.muni.cz

---

Jiří Koleček

vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Rigorozní práci obhájil na UKF v Nitře. Pracovní zkušenosti má především z působení v Regionální rozvojové agentuře jižních Čech a Technoexportu a.s. Nyní působí jako projektový manažer mezinárodních projektů na Fakultě rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Koordinuje či přímo zajišťuje projektovou podporu mezinárodním projektům na fakultě, vedle Interreg také H2020, Norské fondy a další.