Ahoj, Katko. Proč jsi se vrátila domů a nezůstala v zahraničí?
Nabídky jsem měla, ale rozhodla jsem se pro Prahu. Měla jsem možnost dělat zajímavý projekt a dostala jsem přitom velkou svobodu, což mi vyhovovalo. Někoho to možná překvapí, ale Česko je na tom z hlediska životní úrovně lépe než většina zemí na světě. Ekonomika roste, nezaměstnanost je nízká, náklady na život jsou rozumné, sociální systém funguje. Také jsem uvítala, že mohu byt blízko rodině. Manžel je ze Švédska, pracuje jako statistik a matematik v průmyslu. Práci v Praze našel velmi rychle. Budeme se ovšem zase stěhovat do zahraničí, ale tentokrát jen kousek do Drážďan.
Čím to, že nás tak rychle opouštíš?
Neodcházím úplně. Na ELI v Břežanech budu do konce roku, ale i poté si plánuji nechat úvazek na Fyzikálním ústavu Akademie věd. Líbí se mi zde a vidím v místním vývoji velkou perspektivu a nechci tedy ztrácet kontakt s českou vědou. Pokračuji do Helmholtz Zentrum Dresden-Rossendorf (HZDR), kde budu zakládat vlastní skupinu. Získala jsem velký prestižní grant od Helmholtzské asociace v Německu. Tato pozice mi dá naprostou volnost a navíc dostatečně velké finance svůj výzkum realizovat. Získala jsem grant v hodnotě téměř 49 milionů Kč na 6 let a s tím už se dá dobře začínat. Navíc odcházím do plně finančně zajištěné laboratoře s funkčním laserem, kde mohu hned neomezeně realizovat své experimenty.
Takže je to něco jako když se Rosický vrátil do Sparty, ale vydržel by tam jen podzimní část sezony a pak odešel do Bayernu? Trenéři i majitelé by ho ze Sparty určitě neradi pouštěli. Jak to bylo u Tebe?
Do toho, abych si o ten grant žádala, jsem byla mírně dotlačená podmínkami. Bohužel jsem zjistila, že podpora mého výzkumu nebyla dostatečná a nakonec jsem se dostala do situace, kde byla ohrožena má kariéra i budoucí výzkum. Wau. Navíc se mi teď publikačně velmi daří a vychází všechny vědecké projekty. Jsem však stále velmi závislá na vedení instituce a rozdělování prostředků, které není pokaždé úplně transparentní.
To mě zajímá.
Nezávislost není v českých podmínkách většinou možná, jelikož neexistují žádné granty na osobu, vždy pouze pro instituci, a i ty jsou velmi nízké, takže neexistuje možnost, aby se mladý vědec osamostatnil od vedení své instituce a jel svůj výzkum v plné finanční a osobní nezávislosti. Jediná možnost je si zažádat o granty ERC, kterých je málo a Česko má tradičně nejnižší úspěšnost v EU. Navíc instituce své kandidáty často dokonce odrazují od podávání těchto grantů, protože se bojí, že jim takto nezávislí mladí vědci utečou, s čímž jsem se i já osobně setkala. Situaci jsem vyřešila tedy jako mnoho dalších mladých vědců, zažádala jsem si o nezávislý velký grant v zahraničí.
Jaká škoda! Jaký je Tvůj názor na řízení VaV v ČR?
Všímám si, že vedení mnoha vědeckých institucí v ČR je neefektivní, přežívají staré struktury a chybí transparentnost rozhodování a možnost poukázat na problémy „ze spoda“. Ve světě je typické, že pokud se projekt nepovede nebo se prokáže nějaký velký problém či chyba vedení, tak vedoucí institutu sám odstoupí. Toto se v ČR zatím neděje, spíš sleduji určitou podporu a vzájemnou pospolitost vedení, které pak není možné nijak kritizovat nebo reformovat. Na některých institutech se to ale již začíná měnit a všimla jsem si situací, kdy dostal příležitost člověk, často mladší se zahraničními zkušenostmi, stal se vedoucím a učinil generační obměnu, po které se danému ústavu začalo daleko lépe dařit.
Pojďme na jiné téma. Britská společnost Royal Society označila laser za nejvýznamnější objev 20. století. Máš stejný názor?
Ano, určitě. Pokud se podíváme na to, do kolika oborů se laser dostal a jak je významný, neexistuje významnější a lukrativnější vynález uplynulého století. Laser byla revoluce pro medicínu, průmysl, telekomunikaci, zábavní průmysl, data, počítače, ale také pro vědecký výzkum. Proto věřím, že je důležité, že nejen česká vláda, ale i zbytek EU dnes silně podporuje další vývoj laserových technologií pro průmysl i výzkum. Velmi podporuji rozhodnutí v ČR postavit centra jako HiLASE nebo ELI Beamlines, které staví na dlouhé tradici vývoje laseru v ČR a již existujících zkušenostech z laserového centra PALS v Ústavu fyziky plazmatu. Taková podpora základní i aplikované vědy má velkou budoucnost a může naši zem posunout pouze dopředu.
V čem jsme podle Tebe ve výzkumu dobří? Co nám jde?
Jak jsem již zmínila, Češi mají dobrou tradici v technických oborech. Svého času patřili i mezi světovou špičku ve vědě a řekla bych, že se tam postupně zase vracejí. Sleduji, že jsme na tom velmi dobře v medicíně a to na praktické úrovni, ale i ve výzkumu. To je potřeba dále podporovat. Jsme světově uznávaní v oboru IT. Určitě se mi líbí, že umíme dobře dělat energetiku. Češi přišli s konceptem „smart grid“, který teď kopíruje celý svět, a dále rozvíjejí široké množství technologií od alternativních energetických zdrojů až po výzkum v jaderných technologiích a fúzi. Máme dobře přístupný vzdělávací systém a vysoké školství. Tyto sektory jsou bohužel podfinancované a trpí pod starými systémy, ale mají silný potenciál a s pár změnami by mohly velmi rychle získat znovu světové prvenství a vychovat novou generaci inovátorů a kreativních myslitelů. Potenciál máme obrovský, takže se můžeme stát z národa montoven, které svého času podržely rozvoj naší ekonomiky, na světovou velmoc inovátorů.
Dotkla ses školství. Máš mezinárodní srovnání. Jak jsme na tom?
Češi určitě mají velkou výhodu v dostupnosti kvalitního vzdělání. Protože zde máme dostatek škol, kde se neplatí školné, a které zároveň poskytují vysoký standard a dostává se ke vzdělání maximum talentů bez ohledu na sociální podmínky, což není ve světě samozřejmost. Také je u nás tradice popularity technických oborů a je i vidět, že máme více schopných technicky vzdělaných lidí než ve většině vyspělého světa. Není tedy překvapením, že opravdu vedeme v sektorech jako IT na velmi vysoké světové úrovni.
A tlačí nás někde bota?
Vidím problém v typu výuky, především u matematiky a fyziky. Neučí se moc kreativně. Je totiž rozdíl ve vzdělání schopného řadového pracovníka, který dělá sice analytickou, ale repetitivní práci v montovně nebo IT firmě, a vědce či inovátora, který přichází s novými nápady a to nám ještě kapku chybí. Vzdělávací systém v ČR na takový typ práce zatím mladé techniky moc efektivně nepřipravuje. Potřebujeme podpořit víc nezávislého a kritického myšlení a práce s informacemi, ale také podpořit jiné přístupy k dosažení výsledku kreativním způsobem, které možná nesplňují přísně zadané osnovy.
Kateřina Falk
- Když bylo Katce koncem osmdesátých let pět, už měli doma počítače Atari a Commodore 64 – a ona na nich hrála hry.
- Už v devíti letech měla jasno, že chce být vědkyní. Od dvanácti chodila na kurzy astronomie a matematiky, začala si hledat informace na internetu.
- Maturitu má ze soukromé školy St. Leonards v St. Andrews ve Skotsku, kde měla plné stipendium.
- Fyziku vystudovala na Imperial College v Londýně, poté se přemístila na Oxfordskou univerzitu, kde získala doktorát z laserové a atomové fyziky.
- Pracovala jako vědkyně v mnoha laserových laboratořích například v Japonsku, Švédsku či Francii.
- Největších úspěchů dosáhla při studiu uhlíku v extrémních podmínkách a studiu urychlování neutronu lasery v Národní laboratoři v Los Alamos v USA.
Autor: Martin Podařil
Zdroj: TA. DI, časopis Technologické agentry ČR
