Na motivy skutečného příběhu o vzniku nového časopisu pro kvantitativní výzkum vědy Quantitative Science Studies žádný hollywoodský trhák nevznikne. Z pohledu vcelku nezáživné specializace, kterou hodnocení vědy je, však tato anabáze nepostrádá dramatický náboj.
Vznešené nadosobní ideje otevřené vědy se zde střetávají s přízemní ziskuchtivostí vydavatelského giganta na poli vědecké literatury, nadnárodní korporace Elsevier. Realita je bezpochyby složitější, ale jako hollywoodská zkratka by taková upoutávka mohla fungovat.
Časopis Journal of Informetrics patří ve svém oboru k hvězdám stáje odborných periodik vydávaných pod hlavičkou Elsevier. V roce 2017 činil jeho pětiletý impakt faktor 3.238. V databázích Web of Science a Scopus se tak s přehledem umisťuje na předních příčkách oborově příslušných seznamů. Dosažený impakt faktor i jeho scopusovská alternativa, SJR index, s hodnotou 2.06 mu tak zajišťují pozici v 1. kvartilu obou žebříčků. Takto situovaný časopis by se rozhodně měl stát pomyslnou metou v publikování českých vědců podle aktuálních parametrů Metodiky 17+.
V roce 2018 se však na fasádě úspěchu relativně mladého časopisu (založeného roku 2007) objevily trhliny. Redakční rada časopisu, složená bez výjimky z předních badatelů na poli informetriky, scientometrie a bibliometrie, vystupňovala své požadavky na změny v profilu časopisu. Jádrem sporu mezi redakční radou a vydavatelem se staly dva body: otevřená data a otevřený přístup.
Redakční rada žádala, aby citační data časopisu, tedy bibliografické seznamy sestavované autory článků, byla volně dostupná a aby se časopis připojil k Iniciativě za otevřené citace. K této iniciativě se přihlásilo mnoho vydavatelů odborné literatury, včetně velkých hráčů jako SAGE Publishing, Springer Nature, Taylor & Francis nebo Wiley. Pro scientometrii představují citační data denní chléb a patří k základním proměnným, které vstupují do většiny analýz vědecké literatury. Journal of Informetrics tak působil jako pověstná kovářova kobyla. Podstatnou část svého úspěchu časopis postavil na výzkumu citačních dat, vlastní bibliografické seznamy však poskytoval pouze za úplatu. Otevřený přístup k samotným článkům pak podle redakční rady komplikovala výše poplatků (1800 dolarů) za zveřejnění článků v režimu zlatého přístupu, tedy poskytnutí textu čtenářům bez potřeby předplatného. Podle členů rady bylo nezbytné snížit finanční bariéru pro tento způsob publikování. Elsevier v říjnu 2018 tyto požadavky ve všech podstatných aspektech odmítl. Argumentoval především finanční rozvahou a potřebou investic do vlastních nástrojů a služeb, byť tato společnost hospodaří s obrovskou mírou ziskovosti (téměř 37 % v roce 2017). Vydavatel také odmítl možnost, aby redakční rada časopis plně převzala.
Reakce na ztroskotaná jednání byla radikální. 10. ledna 2019 redakční rada oznámila svou hromadnou rezignaci. Jen o pár dní později, 14. ledna 2019, členové rady oznámili vznik nového časopisu Quantitative Science Studies, pro který do začátku získali finanční podporu německých vědeckých institucí. Vlastnictví časopisu se ujala uznávaná profesní scientometrická asociace ISSI a vydavatelské zázemí poskytl prestižní MIT Press. Časopis bude vycházet plně v režimu otevřeného přístupu a zvládne to za poplatky na téměř třetinové úrovni oproti předchozímu časopisu. Elsevier smířlivě popřál novému projektu mnoho štěstí a hledá nové redaktory a radní pro svůj časopis, který ale aktuálně zůstává, jak uvedl bývalý člen rady Vincent Larivière pro Nature, "prázdnou skořápkou". Na vědecký Hollywood je to tedy happy end.
Ale dobrý příběh by měl mít i ponaučení. Co by si z něj mohli odnést hodnotitelé české vědy? I na nový časopis pod záštitou světové scientometrické elity by bylo možné opět použít příměr o kovářově kobyle. V tomto případě proto, že nové periodikum, které s vysokou pravděpodobností bude patřit k oborové špičce, je z perspektivy Metodiky 17+ naprostá nula bez dostatečných bibliometrických atributů. Brzy se jistě ve Web of Science a Scopus objeví a každý badatel by mohl být na publikaci už v prvních letošních číslech Quantitative Science Studies právem hrdý, ale taková publikace by zatím nedala ani na "mizerný" 4. kvartil.
Kafemlejnek možná narušil klientelismus a nepotismus v české vědě, ale zároveň těmto metodám řízení poskytl možnost schovávat se za objektivní počty. Metodika 17+ a specificky její bibliometrický pilíř představují jednoznačný pokrok. Neptá se už jedinců, "Kolik toho letos máš?" Ptá se institucí, "Kde publikujete?" Oba systémy hodnocení však zapomínají, že scientometrické "kolik" a "kde" mají sloužit jen jako nevyhnutelně nedokonalé indikátory toho, co je dobrá věda. Vsadil bych podkovy, že velmi kvalitní výzkum bibliometrických indikátorů se v příštích letech bude (mimo jiné) objevovat v pro Metodiku 17+ neviditelném časopise scientometrických rebelů.
Autor: Radim Hladík
Radim Hladík
Vystudoval sociologii na Univerzitě Karlově a působí jako výzkumný pracovník v Oddělení pro studium vědy Filosofického ústavu AV ČR, kde se zabývá rolí médií a komunikace ve vědě. Pedagogicky se angažoval především na Fakultě sociálních věd UK. Jako předseda České asociace pro digitální humanitní vědy podporuje využívání počítačových metod v sociálněvědních a humanitních oborech. Absolvoval řadu zahraničních stáží včetně např. ročního studia na Kolumbijské univerzitě a v letech 2017-2019 provádí výzkum jako postdoktorand v japonském Národním ústavu pro informatiku. Vedle badatelské práce má zkušenosti i z působení na MŠMT, jako vědecký tajemník nebo výkonný redaktor časopisu Teorie vědy.
