
Jiří Chýla
Teoretický fyzik zabývající se strukturou hmoty a silami působícími mezi jejími základními stavebními kameny. Úzce spolupracuje s experimenty. Přednáší na Matematicko-fyzikální fakultě UK, vede studenty doktorského studijního programu, vedl Centrum fyziky částic, společný projekt FZÚ AV ČR, MFF UK a FJFI ČVUT. Intenzivně se věnuje popularizaci vědy. Je místopředsedou Výboru pro spolupráci ČR s CERN a byl představitel ČR v ECFA (Evropský výbor pro budoucí urychlovače). Od roku 2009 je členem Akademické rady AV ČR, kde se věnuje otázkám organizace, hodnocení a financování výzkumu a legislativě výzkumu a vývoje. O těchto otázkách publikuje texty v časopisech a na serverech.
Další příspěvek do diskuse o výsledcích hodnocení výzkumných organizací podle Metodiky 2017+ přináší Jiří Chýla. Reaguje v něm také na komentáře Daniela Münicha a Michaela Šebka.
Daniel Münich upozorňuje v blogu Ekonomický a vědecký publikační výkon zemí na nové mezinárodní oborové srovnání vědeckého publikačního výkonu, jehož je společně s Tarasem Hrendashem, Štěpánem Jurajdou a Stanislavem Kozubkem autorem.
V článku Zastavme Metodiku 17+, Vzkazuje nám Nature Index se Dalibor Štys snaží přesvědčit čtenáře, že k tomu, aby se naše výzkumné organizace dostaly na úroveň rakouského Institutu pro vědu a techniku (Institute for Science and Technology, IST), je třeba se vrátit ke kafemlejnku. Z jeho argumentů je zjevné, že si nejen nepamatuje, v čem byl zločin kafemlejnku a v čem je podstatný pokrok Metodiky 17+, ale především že nechápe, v čem je podstata úspěchu IST či podobných institucí jako je Weizmanův ústav či ETH Curych a co je tedy třeba změnit, chceme-li se těmto institucím přiblížit.
Kvantitativně hodnotit výsledky výzkumu jednotlivých vědeckých institucí je umění a jako v umění existuje i v této oblasti řada různých metod, jak hodnocení provádět a na co se soustředit. V postkafemlejnkovské éře je kladen i u nás důraz na to, co se vágně nazývá "excelence", která je obvykle spojována s články v časopisech, jako jsou Nature či Science. Není proto divu, že velký zájem vyvolávají žebříčky sestavené vydavatelstvím Springer Nature.
Aneb pokračování odpovědi Jiřího Chýly Daliboru Štysovi, která se týká návrhů úpravy příslušných právních předpisů regulujících činnost veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí.
Jiří Chýla v následujícím blogu odpovídá na článek „Otevřené poděkování profesoru Chýlovi" od Dalibora Štyse, který se týkal hodnocení výzkumných organizací dle nové Metodiky 2017+.
V pondělí 30. července vyšel v Lidových novinách článek Andreje Babiše. Ve vědě a výzkumu míříme k efektivitě. Rekapitulace prvního půlroku. V něm, jak název naznačuje, Babiš podává svůj pohled na činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace od února 2018, kdy v jejím čele nahradil bývalého místopředsedu Sobotkovy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Asi nepřekvapí, že Babiš si přisvojuje zásluhy, které mu nepatří, a že nám povídá pohádky, které ukazují, že se v oblasti vědy a výzkumu ještě neorientuje.
Jedním z důsledků výsledků posledních voleb do Poslanecké sněmovny bylo zrušení pozice vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace, kterou zastával lidovec Pavel Bělobrádek i stejnojmenné Sekce vědy na Úřadu vlády. Názory na smysl a výsledky činnosti této sekce se různí, nicméně v této Sekci vznikla metodika hodnocení výzkumných organizací, Metodika 2017+, kterou vláda schválila v únoru 2017 a jež nahradila předchozí metodiku hodnocení výzkumných organizací, nechvalně známou pod jménem „kafemlejnek“.
Komentáře k žebříčkům vysokých škol sestavovaným různými organizacemi je vděčné téma pro novináře, kteří mají ovšem sklon k nekritickému přebírání závěrů těchto srovnání bez hlubšího pochopení metodik, na nichž jsou žebříčky postaveny.
Dalibor Štys reagoval na můj blog Münich nebo Štys? v blogu Král je nahý … s případným podtitulkem aneb o té mé drzosti. Pan doktor Chýla reagoval na můj krátký textík nepoměrně delším textem snažícím se obhájit neobhajitelné. Jen k tomu hlavnímu: Ano, Dalibor Štys má pravdu, na jeho plácání nesmyslů a nepravd jsem reagoval relativně dlouhým textem, neboť na rozdíl od něj jsem zvyklý svá tvrzení podložit fakty a odkazy na relevantní zdroje.
-
Rut Bízková
-
Martin Bunček
-
Vladislav Čadil
-
Pavel Doleček
-
Martin Duda
-
Alice Dvorská
-
Otakar Fojt
-
Ivan Foletti
-
Martin Fusek
-
Radim Hladík
-
Václav Hořejší
-
Pavla Hubálková
-
Jozef Hvorecký
-
Jiří Chýla
-
Miroslav Janeček
-
Lukáš Kačena
-
David Karabec
-
Marcel Kraus
-
Vladimír Majer
-
Daniel Münich
-
Jiří Nantl
-
Eduard Petiška
-
Vlastimil Růžička
-
Martin Rychlík
-
Martin Srholec
-
Michael Šebek
-
Dalibor Štys
-
František Vácha
-
Jan Valenta
-
Martin Víta
-
Jiří Zlatuška
-
Jan Žižka