V článku Zastavme Metodiku 17+, Vzkazuje nám Nature Index se Dalibor Štys snaží přesvědčit čtenáře, že k tomu, aby se naše výzkumné organizace dostaly na úroveň rakouského Institutu pro vědu a techniku (Institute for Science and Technology, IST), je třeba se vrátit ke kafemlejnku. Z jeho argumentů je zjevné, že si nejen nepamatuje, v čem byl zločin kafemlejnku a v čem je podstatný pokrok Metodiky 17+, ale především že nechápe, v čem je podstata úspěchu IST či podobných institucí jako je Weizmanův ústav či ETH Curych a co je tedy třeba změnit, chceme-li se těmto institucím přiblížit.

Kvantitativně hodnotit výsledky výzkumu jednotlivých vědeckých institucí je umění a jako v umění existuje i v této oblasti řada různých metod, jak hodnocení provádět a na co se soustředit. V postkafemlejnkovské éře je kladen i u nás důraz na to, co se vágně nazývá "excelence", která je obvykle spojována s články v časopisech, jako jsou Nature či Science. Není proto divu, že velký zájem vyvolávají žebříčky sestavené vydavatelstvím Springer Nature.

Aneb pokračování odpovědi Jiřího Chýly Daliboru Štysovi, která se týká návrhů úpravy příslušných právních předpisů regulujících činnost veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí.

Jiří Chýla v následujícím blogu odpovídá na článek „Otevřené poděkování profesoru Chýlovi" od Dalibora Štyse, který se týkal hodnocení výzkumných organizací dle nové Metodiky 2017+.

V pondělí 30. července vyšel v Lidových novinách článek Andreje Babiše. Ve vědě a výzkumu míříme k efektivitě. Rekapitulace prvního půlroku. V něm, jak název naznačuje, Babiš podává svůj pohled na činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace od února 2018, kdy v jejím čele nahradil bývalého místopředsedu Sobotkovy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka. Asi nepřekvapí, že Babiš si přisvojuje zásluhy, které mu nepatří, a že nám povídá pohádky, které ukazují, že se v oblasti vědy a výzkumu ještě neorientuje.

Jedním z důsledků výsledků posledních voleb do Poslanecké sněmovny bylo zrušení pozice vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace, kterou zastával lidovec Pavel Bělobrádek i stejnojmenné Sekce vědy na Úřadu vlády. Názory na smysl a výsledky činnosti této sekce se různí, nicméně v této Sekci vznikla metodika hodnocení výzkumných organizací, Metodika 2017+, kterou vláda schválila v únoru 2017 a jež nahradila předchozí metodiku hodnocení výzkumných organizací, nechvalně známou pod jménem „kafemlejnek“.

Komentáře k žebříčkům vysokých škol sestavovaným různými organizacemi je vděčné téma pro novináře, kteří mají ovšem sklon k nekritickému přebírání závěrů těchto srovnání bez hlubšího pochopení metodik, na nichž jsou žebříčky postaveny.

Dalibor Štys reagoval na můj blog Münich nebo Štys? v blogu Král je nahý … s případným podtitulkem aneb o té mé drzosti. Pan doktor Chýla reagoval na můj krátký textík nepoměrně delším textem snažícím se obhájit neobhajitelné. Jen k tomu hlavnímu: Ano, Dalibor Štys má pravdu, na jeho plácání nesmyslů a nepravd jsem reagoval relativně dlouhým textem, neboť na rozdíl od něj jsem zvyklý svá tvrzení podložit fakty a odkazy na relevantní zdroje.

V textu O hodnocení na Ministerstvu školství Dalibor Štys reaguje na text Daniela Münicha Výmluvy, výmluvy, výmluvy, v němž autor kritizuje Ministerstvo školství za výmluvy na nemožnost hodnotit výzkum na vysokých školách, plynoucí z domnělého nesouladu zákona 130/2002 Sb. s novou Metodikou hodnocení výzkumných organizací.a hodnocení programů účelové podpory výzkumu, vývoje a inovací, kterou vláda schválila v únoru 2017.

Výrok Francise Bacona: „Peníze jsou dobrý sluha, ale špatný pán“ lze přenést na řadu dalších případů, mimo jiné i na mezinárodní srovnání akademického publikačního výkonu v letech 2010-2014 v časopisech registrovaných ve WOS a jeho dopadů ve vybraných zemích, které provedli Daniel Münich a Taras Hrendash z myšlenkového tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR.