Myslím, že je nebezpečné pronášet taková ostrá kritická trvzení. Mohu dokonce říct, že na mé domovské instituci, Matematickém ústavu AV ČR, je toto tvrzení nepravdivé a ilustrovat to budu na posledním výběrovém řízení na kmenové vědecké pracovníky, které proběhlo na podzim 2018. Měli jsme tehdy korektně a široce formulované výběrové řízení inzerované způsobem, který je běžný i na zahraničních institucích. Přihlásilo se nám 37 kandidátů. Z nich pouze 3 byli naši interní postdoci a zbývajících 34 byli externí uchazeči z celého světa (tyto statistiky lze najít zde), včetně například kandidáta s postdoktorandskou zkušeností z univerzity v Oxfordu. Takže, co víc si přát.
Navíc je třeba zmínit, že náš Ústav má Mezinárodní poradní panel. Mezi hlavní role Mezinárodního poradního panelu patří právě konzultace výběrových řízení (viz odkaz). Tento panel je složen z opravdu špičkových vědců v celosvětovém měřitku, a myslím, že by se za něj nestyděli ani v Göttingenu nebo v Uppsale.
Takto prezentovanými fakty by se dala nade vší pochybnost odrazit kritika kolegy Husníka. Pro úplnost a dokreslení reality českého akademického prostředí je ale potřeba dodat, jak dané výběrové řízení pokračovalo. Tři kandidáti dostali místo ihned, bez přednesení přednášky a bez interview. Shodou okolností to byli ti naši tři interní postdoci. Každopádně, jak mě ujistil ředitel ústavu, se v žádném případě nejednalo o “malou domů”.
Poté, s přibližně měsíčním zpožděním, přijeli dva ze zbývajících 34 uchazečů na pozvání ústavu na přednesení přednášky a na interview. Jednoho z těchto dvou uchazečů jsme nakonec přijali. Tedy, statistika tohoto výběrového řízení byla 100% úspěšnost pro interní uchazeče a 3% pro externí. Náš Mezinárodní poradní panel nebyl o daném výběrovém řízení zpraven ani slovem. Popravdě, v dané situaci jsem i přes výše zmíněné ujištění ředitele měl pochybnosti, jestli je všechno v pořádku a poskytl jsem celkem detailní informace o svých pochybnostech Radě ústavu. Rada ústavu se usnesla, že výběrová řízení na našem ústavu jsou korektní (viz odkaz). Welcome to Czechia.
Myslím, že v českém akademickém prostředí je třeba mluvit o konkrétních etických a akademických pochybeních jak managementu institucí, tak případně i plošných selháních orgánů, jako například akademických senátů nebo rad ústavů AV ČR, které mohou v některých případech tato pochybení krýt.
Autor: Jan Hladký
Zdroj: Czexpats in Science
Jan Hladký
Po doktorátu z informatiky na University of Warwick v roce 2011 byl na matematickém ústavu téže univerzity v letech 2011-2014 držitelem EPSRC Fellowship in Mathematical Sciences. V letech 2014-2016 byl držitelem Marie Curie Intra-European Fellowship na Matematickém ústavu AVČR a v letech 2017-2018 pak Humboldt Fellowship na TU Dresden. V současnosti působí na Matematickém ústavu AVČR. Pracuje na rozhraní diskrétní matematiky, reálné analýzy a teorie pravděpodobnosti. Mezi svou nejpodstatnější akademickou práci řadí vyřešení aproximativní domněnky Leobla, Komlóse a Sósové z roku 1995, stromových pakovacích domněnek Ringela z roku 1963 a Gyarfáse z roku 1976, zavedení takzvaného weak-star přístupu ke grafovým limitám a dále v letech 2013-2017 kritiku zmanipulovaných výběrových řízení na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, která vedla k podstatným pozitivním změnám.
