Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Jitka Moravcová: Metodika 17+ možná donutí management vysokých škol chovat se strategicky

30. 8. 2017

Letos vstupuje v platnost nová metodika hodnocení české vědy. Členka vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) Jitka Moravcová mluvila s redakcí portálu Vědavýzkum.cz o důsledcích nového systému hodnocení, postavení vysokých škol i fungování RVVI.

Jitka MoravcovaJitka Moravcová absolvovala VŠCHT v roce 1975, titul profesorky v oboru organické chemie získala v roce 2005 jako vůbec první žena u nás. Kromě výzkumu syntézy derivátů sacharidů na Fakultě potravinářské a biochemické technologie VŠCHT v Praze, se ale také dlouhodobě věnuje vědním politikám a problematice hodnocení vědy a výzkumu. Byla odbornou garantkou dvou významných projektů Ministerstva školství, a to IPN Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR a implementace jeho výsledků do strategických dokumentů (známý jako IPN Audit, poznámka redakce) a dále IPN Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací (známá jako IPN Metodika, poznámka redakce). S redakcí portálu Vědavýzkum.cz hovořila o důsledcích nového systému hodnocení pro českou vědu, postavení vysokých škol i fungování Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

Přechod na nový systém nebude jednoduchý

Jste členkou Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Co je podle Vás klíčové téma, kterému by se teď rada měla věnovat?

Pokud by RVVI zůstala zachována jako poradní orgán vlády a celá správa nepřejde do rukou úředníků, tak z mého pohledu je nejdůležitější se soustředit na hodnocení ve vědě v souvislosti s efektivním využitím peněz. V této oblasti se pohybuji už léta, od projektu IPN Audit až po IPN Metodiku, tudíž jsem se domnívala, že mou nominací dala RVVI najevo, že chce ten systém změnit. Což se nakonec i stalo – kafemlejnek skončil, Hodnocení 2016 je poslední, které se podle něj počítá. Nicméně se stavem nové metodiky tak úplně spokojená nejsem.

Upozorňovali nás na to už v projektu IPN Audit, že přechod na nový systém nebude vůbec jednoduchá věc. Znamená to totiž přesvědčit lidi – nebo alespoň ty největší hráče – že jde o správný a především nutný krok, byť by se na začátku ne vše tak docela podařilo. I odborníci z Technopolis (firma, která realizovala projekt IPN Audit, poznámka redakce) říkali, že bude potřeba mít určité překlenovací období, kdy se ekonomika výzkumných organizací příliš nerozhasí. Je potřeba si připomenout, že i kafemlejnek se od roku 2009 do roku 2013 téměř každý rok upravoval, protože není možné odhadnout všechny důsledky, které daná metodika může mít. Navíc je pochopitelné, že se v tom systému aktéři vždycky chovají racionálně. Všichni brzy pochopí, co je důležité a jaká strategie přinesou peníze.

Co nejvýznamnějšího podle Vás projekt IPN Audit přinesl?

Musím říct, že z toho byly obecně důležité závěry a doporučení, a to nejen k samotnému fungování vědy ale i k fungování rezortních ministerstev, jejich podpoře fungování vědy a výzkumu a k práci jednotlivých grantových agentur. Naneštěstí se mi zdá, že si z těch závěrů politici vybrali jen to, co se jim hodilo.

Navíc u nás je to všechno složitější desetkrát, protože máme tu „dobrou“ národní vlastnost, že všechno dobře víme sami – tak k čemu bychom se učili od jiných? Tak jsme vlastně přišli ke kafemlejnku. Přestože je číselné vyjádření indikátorů vcelku běžné, to čistě indexové financování nefunguje nikde. Rozdíl je v tom, že my jsme si tady na konci prostě udělali trojčlenku a z toho spočítali institucionální podporu.

Jednoduše ten tvrdý přepočet…

Přesně, používali jsme jen tvrdý přepočet. To nemají nikde jinde. Takže jsem doufala, že po těch šesti letech, kdy jsme v rámci projektu IPN Metodika pořádali všemožné konference, workshopy, diskutovali jsme i publikovali, na to pak bude veřejnost víc připravená. Teď se to ale rozpadlo. Akademie věd má svoje hodnocení, které běží podle mezinárodních pravidel, a hodnotí v něm jednotlivé týmy. Každoročně ho také upravuje a dneska ho používá víceméně v podobě, která je rozumná. Navíc se teď rezortní výzkumné ústavy vrací zpět pod křídla zřizovatelů, což je proti reformě 2009. Na druhou stranu sjednocení role poskytovatele a zřizovatele není od věci, jen hodnocení na národní úrovni bude složitější, neboť si poskytovatelé mohou vytvořit různé hodnotící postupy. Důležitá bude koordinační role centrálního orgánu, teď úřadu vlády, aby mohly být získána relevantní informace pro řízení celého systému.

Různí představitelé Akademie věd sice občas tvrdí, že nejlepší by bylo ten jejich systém napasovat na celý resort, jenomže to také nejde. Žádné hodnocení na národní úrovni nemůže hodnotit konkrétní týmy. To by bylo prostě příliš mnoho dat. Navíc, pokud se bude používat peer-review a to zejména v podobě mezinárodních komisí, jak je v plánu po roce 2019, tak by to ani nebylo možné zaplatit.

Velká moc a malá zodpovědnost

Jak se tedy k nové naplánované metodice staví vysoké školy?

Vysoké školy obecně žádné jiné hodnocení než kafemlejnek nechtějí. Ony jsou s tím systémem spokojené. Pravidelně slýchávám názory děkanů, že přeci dobře vědí, kdo je na fakultě dobrý a komu by měli dát peníze. Ono to totiž funguje tak, že peníze, které přijdou na školu, se dál rozdělí na fakulty, která je rozdělí na ústavy – a v některých případech to jde až na konkrétního člověka.

Tedy podle Vás je to příliš velká moc těm jednotlivým úrovním?

Ano, to je velká moc a malá zodpovědnost. Oni to tou trojčlenkou zase rozpočítají. Je to pohodlný systém bez zodpovědnosti. Do toho pak ještě vstupují akademické senáty, které schvalují rozpočty, a ty jsou toho názoru, že fakulta má mít peníze z kafemlejnku tak, jak přijdou. A to je něco, co se nedá vymýtit. Školy totiž nejsou zvyklé na to, že by někdo přišel a začal je hodnotit.

Masarykova univerzita má již jmenovanou International Board, které představila jednotlivé fakulty a poté vyslechla názory členů této mezinárodní rady. Co jsem tak zaslechla, tak to bylo pro některé děkany opravdu překvapení, když slyšeli názory z vnějšku. Rozhodně netvrdím, že to peer-review je stoprocentně objektivní. Nicméně lepší systém, než že se někdo na vaše výsledky podívá zvnějšku a jasně vám řekne: „milá paní tohle si nechte, tudy cesta nevede“, zatím vymyšlen nebyl. Univerzita Karlova teď má také nově ustavenou International Advisory Board, ale to je jenom takový společenský začátek. RVVI má rovněž čerstvou zahraniční radu, ale ti odborníci vlastně tvrdí zase znova to, co už zaznělo v projektech IPN Audit nebo IPN Metodika. A opět se z toho žádné závěry nedělají.

Takže takhle to dopadá s tím hodnocením, což mě mrzí. Rizikovým místem jsou právě vysoké školy. Rada vysokých škol je sice velmi aktivní, ale nedokáže se na kafemlejnek podívat z vyšší perspektivy. Chybí nadhled.

A jaké by bylo ideální řešení?

Nejlepší by byla nezávislá agentura, která by nedělala nic jiného, než analyzovala, syntetizovala a hodnotila tak, jako je to mají v Británii, Francii nebo v Holandsku. U nás se hodnocení roztřídilo na národní úroveň, na úroveň poskytovatelů a na úroveň vysokých škol a institucí, což že je asi správný krok, ale v tomto systému je příliš volná vazba mezi národním hodnocením a hodnocením poskytovatelů.

Přitom některá ministerstva už připravena jsou a začala s hodnocením sama. Zatímco například ministerstvo vnitra hodnotilo nezávisle svoje výzkumné organizace už v loňském roce, tak ministerstvo školství nehodnotilo vůbec nic. Přitom vysoké školství je největší a nejkritičtější segment, který má nejvíc peněz a který by evaluaci potřeboval nejvíc.

Úředníci už tomu rozumí dobře

Letos v létě se Metodika 2017+ začala postupně spouštět. Ozývají se ale kritické hlasy, že není připravená, že je stále ve fázi rozpracovanosti, a tudíž jí není možné spustit. Jak to vidíte Vy?

Vycházejte z toho, že kritické hlasy tu budou vždycky. Že to není stoprocentně připravené? To je pravda. Za tak krátkou dobu to připravené být ani nemůže. Takže kritické reakce jsou očekávatelné a téměř jistě se objeví i volání po návratu ke kafemlejnku. Doufám jenom, že i nová povolební RVVI těmto hlasům sluchu nepopřeje. Problém je, že u nás je opravdových odborníků na hodnocení vědy hrozně málo. Ale každý mu rozumí a komentuje. Jak jsem už říkala, jsme v přechodném období a máme čas na změny a optimalizaci do ostrého startu v roce 2020.

Je podle Vás tedy možné novou metodiku konečně spustit? Jsou na to úředníci dostatečně připravení?

Jednou se spustit prostě musí. Nemůžeme do nekonečna vylepšovat novou metodiku hodnocení a čekat na absolutní nenapadnutelný, objektivní a jednoduchý, rozuměj levný, skvost. Řekla bych, že úředníci na úřadu vlády se docela dobře v novém systému orientují a snaží se. I pro ně je to zcela nová věc a jsou pod velkým tlakem, vždyť jde o peníze. Ale pochopitelně to není jenom na nich. Jde z povahy věci o záležitosti na výsost politické, už proto že se zřejmě jedná o zárodek nějakého ministerstva pro vědu. Zároveň taky mají ohromný záběr: jde o jednání s různými ministerstvy, Akademií věd, rezortními výzkumnými ústavy, vysokými školami, organizace jako je Asociace výzkumných organizací nebo Rada vysokých škol. Ti všichni mají svoje nápady. Zkoordinovat to tak, aby z toho vyšel kompromis, který bude nevyhovovat všem stejně, je ohromně složité až skoro nemožné. V tomhle směru bych je trošku bránila, protože zdaleka ne všechno, co úřad vyprodukuje, vzniká z jejich intence.

Také ministerstvo školství například udělalo kus dobré práce na výzkumných infrastrukturách, tedy na projektech ze strukturálních fondů, které musí být nově hodnoceny panelem zahraničních odborníků. Z pozice zahraničních evaluátorů je hodnocení velmi dobře připravené, jak jsem od nich slyšela. Je tedy vidět, že to jde.

Jste také předsedkyní Komise pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů jako poradního orgánu Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Jaká je její úloha a fungování?

Musím bohužel říct, že RVVI služby Komise pro hodnocení výsledků skoro nevyužívá nebo jen velmi málo. Přitom teď, když se počítalo hodnocení 2015 a 2016, odevzdali její členové ve spolupráci s úředníky úžasnou práci při kontrole průběžných výsledků. Odvedli vážně výborný kus práce. Ani sekce Úřadu vlády pro vědu, výzkum a inovace zdaleka nevyužívá konzultace s naší komisí tolik, kolik by mohla. Přitom v naší komisi jsou jak zastánci kafemlejnku, tak i jeho odpůrci. Byl by tam proto potenciál dojít k nějakému vyrovnanému kompromisu a poskytnout RVVI relevantní informace. Proto se mi zdá, že je ke škodě věci, že se tenhle nástroj využívá tak málo.

Jaké přínosy a pozitivní vlivy by podle Vás mohla Metodika 2017+ přinést české vědě do budoucna?

Letos to toho pochopitelně ještě moc nepřinese. Ale jak by to mělo být po tom roce 2020, až bude to mezinárodní peer-review ve všech pěti modulech? V každém případě by to mohlo přinést velké množství relevantních informací. Já v sektoru vysokých škol pořád doufám, že vrcholný management škol se začne chovat strategicky a dělat víc než jen rozstrkávat peníze podle trojčlenek.

Zkusím dát příklad… Podle zákona musely všechny veřejné vysoké školy i v minulosti dělat každý rok sebeevaluace a její výsledky zveřejňovat. Pokud se podíváte na jejich internetové stránky, tak tam prakticky žádná vysoká škola nemá výsledek evaluace za uplynulý rok samostatně, ale je pouze součástí výroční zprávy. Víte ale, co školy považují za sebeevaluaci? Zaprvé se tam vždycky zmíní postavení v nějakém mezinárodním žebříčku, pokud se umístili asi tak do dvoutisícího místa. Zadruhé jsou tam vždycky výsledky ankety, jak studenti hodnotili své učitele. Současně se ale hned řekne, že má jen velmi malou vypovídací hodnotu. To má být hodnocení pedagogického procesu podle našich vysokých škol? Třetí věc, co tam nikdy nechybí, jsou výsledky finančních kontrol, které na ty školy přijdou. A to je celá sebeevaluace, což je problém. Ale ani ministerstvo školství po školách nepožadovalo víc. Situace se nyní změnila s novelou VŠ zákona, která definuje Radu pro vnitřní hodnocení. Tak uvidíme, jak to bude dál.

Tedy jedním z pozitivních přínosů, které by nová metodika mohla přinést, je hloubková analýza chodu a stavu těch vysokých škol?

Určitě ano. Samozřejmě to narazí na akademické senáty, protože důsledkem takových hodnocení budou možná některá nepopulární opatření, která vedení těch škol bude muset udělat. Ale alespoň budeme konečně vědět, na čem vlastně jsme.

Děkujeme za rozhovor!

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

foto: VŠCHT

Partneři webu a spolupracující instituce