Helena Langšádlová před několika dny ve Sněmovně zmínila nutnost posilovat podíl institucionální podpory oproti účelové – má tedy růst podíl DKRVO. Argumenty se opírají o to, že je třeba posílit stabilitu výzkumných organizací, kde vědci musí spotřebovat neúměrně mnoho svých kapacit sepisováním velkého množství projektů s malou šancí na úspěch.
To dává smysl za předpokladu, že výzkumná organizace dokáže rozumným způsobem své institucionální finance alokovat. Dokáže to opravdu?
Do roku 2018 se dalo vycházet z alokace napočítané na celostátní úrovni prostřednictvím „kafemlejnku“. Se zavedením tzv. Metodiky 2017+ nastala změna. Věda se hodnotí jiným způsobem a vysoké školy mají po pětiletých etapách zafixované poměry institucionální podpory s tím, že vnitřní alokace je věcí jejich managementu. Každá se s tím nyní snaží popasovat jinak.
Na UP se po většinu této periody udržovaly zafixované poměry DKRVO. O jistý průlom se pokusilo vedení rektora Millera a prorektora Banáše, kdy fakulty měly být bonifikovány za svůj meziroční růst – každá podle svých specifických parametrů. Tento přístup zhavaroval kvůli velkému vlnobití postihujícímu zejména společenskovědní a humanitní obory. Stávající rektor Procházka si dal do svých volebních tezí jinou představu: „Zafixujme mezifakultní dělení průměrem za roky 2015–2020 na období 2021–2025. Nastavme indikátory, které dobře odrážejí reálné cíle, jsou všeobecně akceptované vědeckou komunitou a poznáme podle nich, jakým směrem se vyvíjíme. […] Nepromítejme výsledky okamžitě do financování fakult. Velkým fakultám to nijak finančně nepomůže, malé fakulty to demotivuje. Požadujme jen spolupráci na systematickém zlepšování nebo stabilizaci vědeckého výkonu.“
Byť se většina financí na UP dosud dělí podle fixních poměrů (oproti slibovanému průměru z let 2015–2020 však byly poněkud zvýhodněny menší fakulty), do dělení vstoupily i motivační prvky vycházející z celostátního hodnocení dle modulů 1 a 2 podle Metodiky 2017+ a též bonifikace za podávání zejména zahraničních projektů. Největší změna se ale očekává v souvislosti s chystaným vnitřním peer-review hodnocením mezinárodními panely.
To, že trvalá fixace poměru dělení DKRVO není nejvhodnějším řešením, je zřejmé každému. Na základě čeho je ale měnit? Pokud má nějaké fakultě narůst podíl na úkor jiné – podle jakých kritérií? Má si rektor či prorektor vycucat „politické rozhodnutí“ z palce, nebo se má vymyslet disciplína, ve které budou o omezené zdroje soupeřit výzkumníci z právnické fakulty s doktory z lékařské?
Nakonec to bude politické rozhodnutí, i to by ale mělo být podepřeno pádnými argumenty. K tomu právě má směřovat hodnocení zahraničními experty. Na UP postupně vykrystalizoval model, který se v něčem inspiruje zkušenostmi z UK a z MU, má však řadu odlišností.
Peer review hodnocení a oborové panely
Nejjednodušeji se to dá shrnout tak, že přibližně pětičlenné panely zhodnotí úroveň oborů napříč fakultami a dají doporučení, ke kterému se vyjádří mezinárodní rada. Cílem je zjistit, jaké jsou naše silné a slabé stránky, a získat doporučení co dělat, abychom se kvalitou našeho výzkumu posunuli dopředu. Zároveň by ale mělo jít o určitý trénink před celostátním hodnocením, které nás po pětiletém intervalu čeká v roce 2025.
První otázka je, kolik takových oborů má vlastně být? Několik málo velkých (přírodní vědy, lékařské vědy, společenské a humanitní vědy) nebo mnoho malých (mít zvlášť panely pro zoologii, botaniku, mikrobiologii, ekologii, atd.)? Po diskusích v grémiu proděkanů pro VaV se na UP dospělo ke konsensu postavit panely na stejném půdoryse jako jsou definované tzv. „oblasti vzdělávání“ pro akreditace studijních programů. Každá oblast, která má akreditovaný doktorský studijní program, by měla vykazovat hodnotitelné výzkumné aktivity. Navíc takovéto uspořádání umožní v hodnocení postihnout i synergii mezi výzkumem a vzděláváním, což je jedna z největších přidaných hodnot vysokých škol. Tímto způsobem se na UP počítá s přibližně 24 panely, což vynásobeno pěti dává kolem 120 hodnotitelů, kteří by se k našemu výzkumu měli vyjadřovat. Dá se ale očekávat, že u rozsáhlejších oborů (například lékařské vědy) by měl být počet panelistů větší, kdežto u menších oborů by se mohlo vystačit s méně početnou skupinou hodnotitelů.
Jak panelisty rekrutovat?
Postup by se tu měl lišit od přístupu MU, kde vedení univerzity nechalo na fakultách, koho do panelů nominují. Důvod je ten, že na MU dopředu deklarovali, že výsledky hodnocení nemají sloužit k přerozdělování peněz (funguje tam algoritmický postup). Na UP je situace jiná – výsledky mají sloužit k politickým rozhodnutím, která má učinit vedení univerzity, přičemž k takovým patří i případná změna alokací DKRVO. Měla by se tudíž maximálně eliminovat možnost nechat si do panelů najmenovat věrné kamarády, kteří budou zejména doporučovat finanční posílení. UP zde proto využívá kontaktů z meziuniverzitní asociace AURORA (European University Initiative), do které patří mj. univerzity v Innsbrucku, Taragoně, Islandu či Amsterdamu, a snaží se získávat hodnotitele zejména tam. Očekává se, že toto by mělo přispět ke srovnatelnému použití benchmarku napříč různými obory. Krom toho se má využít dalších partnerských univerzit v USA či Izraeli. Panelisté by měli mít vlastní vynikající výzkumné výsledky a pokud možno i nějaké zkušenosti s hodnocením. K jejich nominacím by se měla vyjádřit i mezinárodní rada.
Sebehodnocení
Hlavním zdrojem informací pro panelisty budou sebehodnotící zprávy. Nad jejich strukturou diskutovali proděkani pro VaV během minulého roku. Každá fakulta bude mít za úkol vypracovat sebehodnotící zprávu za každý obor, který pěstuje, plus jednu sumární zprávu za fakultu jako celek. Pokud se nějaký obor pěstuje na třech fakultách, dostane příslušný panel šest zpráv: od každé dotčené fakulty jednu oborovou a jednu fakultní.
V oborové zprávě budou k dispozici hlavní bibliometrické ukazatele, dále informace o personálním složení: počty profesorů, docentů, doktorandů, vědeckých pracovníků atd., jak absolutní počty, tak FTE. Bude tam informace o projektech a hlavních finančních zdrojích – jak institucionálních, tak účelových, jak z veřejných, tak z privátních zdrojů, domácích i zahraničních. Ve stručnější verzi by měly být obsaženy všechny důležité informace, které se v celostátním hodnocení objevují v modulech 3 až 5. Aktivity prokazující společenskou relevanci výzkumu, spolupráce s průmyslem či kulturními institucemi, popularizační aktivity atd. Navíc by tu ale měla být podchycena i provázanost výzkumu s výukou, tedy zapojení studentů, a to nejen doktorandů. Oproti údajům z celostátního hodnocení by měli panelisté dostat také výběr těch nejlepších výsledků, kterými se může dané pracoviště pochlubit: kolik pracovníků (měřeno podle FTE) fakulta má, tolik vybraných výsledků se od něj očekává. U části o personálních kapacitách by měla vystupovat i informace o tom, jak se pracovišti daří vypořádat s problematikou inbreedingu.
Fakultní zpráva by pak měla obsahovat stručnou informaci o fakultní strategii, o jejích výzkumných prioritách, o tom, kde vidí svá slabá a silná místa a kam by vedení chtělo fakultu v nejbližších letech posunout. Měla by tam být informace o tom, jak jsou fakultní prostředky DKRVO používány a distribuovány na nižší jednotky, jaký servis poskytuje fakulta svým pracovníkům při podávání a řešení projektů a také jak má zajištěnu péči o integritu vědecké práce.
Práce panelu
Členové panelu by se měli seznámit se sebehodnotícími zprávami a alespoň letmo se podívat na vybraný vzorek nejlepších výsledků. Další informace by měli zjistit s vlastním seznámení s pracovištěm – buď přímo na místě, nebo alespoň prostřednictvím videokonference. Krom toho nebudou nijak omezováni zjistit si více ze své iniciativy.
Vlastním výsledkem panelu by měla být hodnotící zpráva, která se vyjádří zejména k tomu, na jaké úrovni se nachází daný obor na UP ve srovnání se zahraničním standardem. To je sice poněkud vágní, ale porovnat se s pracovišti z univerzit v Auroře či z jiných partnerských univerzit by neměl být problém. V čem jsou naše silné stránky, jaké máme slabiny a na co klást důraz, abychom byli lepší? Doporučili by panelisté nějaká konkrétní manažerská opatření, která by vedla ke zkvalitnění výzkumu v daném oboru?
Role mezinárodní rady
UP má od loňského roku nový poradní orgán rektora, mezinárodní radu. Má devět členů, kteří již vědí vše podstatné o českém systému hodnocení a znají i UP: vystupovali totiž v roli mezinárodního evaluačního panelu při posuzování UP v rámci celostátního hodnocení. Mezinárodní rada se vyjadřovala k návrhu tohoto hodnoticího procesu a očekává se, že bude dávat zpětnou vazbu jak při sestavování evaluačních panelů, tak i při komentování jejich zpráv. Lze očekávat, že jednotlivé panely mohou dávat někdy protikladná doporučení – má se posílit spíše tento obor, nebo tamten? Mají se finančně podpořit spíš úspěšnější obory, nebo se má raději pomoci těm slabším? Od mezinárodní rady se čeká nadhled a než vedení univerzity udělá politické rozhodnutí v této oblasti, mělo by je konzultovat s tímto orgánem.
Obavy a výhrady
O návrhu se na UP diskutuje již přes rok. Tolik panelistů, spousta nákladů – stojí to vůbec za to? Pádným protiargumentem je, že se i na UP vážně zvažuje připojení k dokumentu „Agreement on Reforming Research Assessment“. Podle něj by se měl posilovat význam peer review hodnocení, na nějž by se mělo vynakládat podstatně více zdrojů než doposud.
Často slýchám obavy z toho, co nakonec panely, které přijdou zvenčí a nemáme je tak zcela pod kontrolou, doporučí. Od změn hodnocení řada lidí očekává, že by právě jim měly přinést více peněz. „Je třeba zrušit dosavadní nespravedlivý a demotivující systém a najít něco, co nám konečně přidá…“. Jenže, co když nepřidá? Co když se naopak dozvíme něco nelichotivého? A co když nás budou hodnotit experti, kteří naši skvělou a jedinečnou práci nebudou schopni ocenit, protože mluví jiným jazykem?
Odpovědi dopředu neznám. Je v tom trochu strach podívat se do zrcadla. Ale abychom se dostali dál, nezbývá, než najít odvahu a udělat to.
Autor: Tomáš Opatrný
Článek vyšel dne 28. 1. 2023 v Diskuzním žurnálu o dění na UP v Olomouci.
Tomáš Opatrný
Učí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profesně se zabývá kvantovou informatikou, kvantovou a atomovou optikou a termodynamikou, zkoumá otázky spinového stlačování a potlačování neadiabatických přechodů v kvantových systémech. V letech 1995 až 2003 pobýval na zahraničních výzkumných pracovištích v Německu (univerzity v Jeně a v Erlangenu), v Izraeli (Weizmannův institut) a v USA (Texas A&M University). Je autorem více než 80 mezinárodně publikovaných prací s více než 2000 citacemi. Za recenzní posuzování článků pro časopisy American Physical Society získal ocenění „Outstandidng referee“. V letech 2010-2011 byl členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a v letech 2010-2018 členem Komise pro hodnocení výsledků při RVVI. V letech 2006-2014 byl proděkanem PřF UP, v letech 2021-2022 prorektorem UP.
