Často se tvrdí, že Evropa čelí deficitu inovací. Evropská komise v lednu 2018 v průběžném hodnocení programu Horizont 2020 přitom zjistila, že inovační deficit nebyl způsoben absencí nových nápadů nebo objevů, ale naopak odráží nedostatek úspěchů v komercializaci vynálezů. To může částečně souviset s malou ochotou podniků a finančních systémů EU přijímat rizika, což může zase ovlivnit jejich schopnost identifikovat převratný výzkum.
Regionální statistika Eurostatu v oblasti výzkumu se zaměřuje na takzvanou intenzitu výzkumu a vývoje, tedy výši výdajů vůči hrubému domácímu produktu, a lidské zdroje ve výzkumu a vývoji. Srovnávanou jednotkou jsou takzvané regiony soudržnosti, označované jako NUTS 2.
Regiony s intenzivním výzkumem se často nacházejí v okolí akademických institucí, průmyslových činností v oblasti špičkových technologií nebo služeb založených na znalostech, které přitahují nové začínající podniky a vysoce kvalifikovaný personál. Navzdory značnému ekonomickému dopadu krize kolem pandemie covid-19 je zajímavé, že ve výši výdajů na VaV nedošlo k téměř žádné změně (pokles o 0,2 %).
Rekordně se investuje v Německu a Belgii
Posledním referenčním rokem s relativně úplným souborem regionálních statistik výzkumu a vývoje je rok 2019. Více než polovina (53,2 %) výdajů na výzkum a vývoj se uskutečnila pouze v 18 ze 199 regionů úrovně NUTS 2. Všech 18 největších regionů v EU z hlediska výdajů na výzkum a vývoj zaznamenalo výdaje přesahující čtyři miliardy eur. Dva regiony s nejvyššími výdaji jsou v Německu, prvním je Stuttgart (16,5 miliardy eur) a druhým Horní Bavorsko (12,6 miliardy eur).
Celkově však EU zůstala pod svým dlouhodobě stanoveným cílem investovat do výzkumu alespoň 3 % svého HDP. Těch, které do výzkumu investují 3,35 a více procent, je v Evropě celkem 20 (tedy 2,32 %, což je mírně větší číslo než loni). Tyto regiony se nachází především v Německu, Belgii, Rakousku a Švédsku, stejně tak i v Dánsku a Finsku.
Nejvíc peněz jde do výzkumu tradičně v německém regionu Braunschweig (7,79 %), hned za ním je již výše zmíněný Stuttgart. Tam sídlí technologické a automobilové společnosti jako Bosch, Mercedes-Benz a Porsche nebo Volkswagen. Dalším příkladem je belgická provincie Brabant Wallon, tam do vědy putuje až 7,73 % (údaj je však z roku 2017).
Opakem jsou státy, kde neinvestují do výzkumu ani 0,50 % HDP. Tyto regiony jsou tradičně ve východní Evropě (Bulharsko, Polsko a Rumunsko), špatně jsou na tom i některé jižní státy (Řecko, Španělsko a Portugalsko).
V Česku je dlouhodobě nejnižší intenzita výzkumu a vývoje v regionu Severozápad, tvořeném Ústeckým a Karlovarským krajem, naopak nejvyšší je v regionu Jihovýchod, taženém především brněnskou aglomerací.
Ve výzkumu v Evropě pracuje 1 % zaměstnaných
Zpráva se zabývá také počty výzkumníků. Ty definuje jako osoby zabývající se výzkumnými a vývojovými činnostmi. Provádějí výzkum a zlepšují nebo vyvíjejí koncepty, teorie, modely, technické vybavení, software nebo provozní metody. V roce 2020, s ohledem na různou pracovní dobu a pracovní modely, byl počet výzkumných pracovníků v Evropské unii přibližně 1,89 milionu plných pracovních úvazků (FTE). To odpovídá asi 1 % všech zaměstnaných lidí.
Z dostupných dat je však patrné, že EU má strukturální slabinu, co se týče výzkumu v podnikatelském sektoru. Ten má nižší úroveň výkonnosti než globální konkurence. V roce 2019 byla o něco více než polovina (55,3 %) všech výzkumných pracovníků pracujících v EU zaměstnána v podnikatelském sektoru.
Německý region Braunschweig (4,03 %) a oblast hlavního města Dánska Hovedstaden (4,00 %) byly jedinými regiony v EU, kde pracovníci výzkumu a vývoje tvořili alespoň 4 % veškeré pracovní síly. Kromě šesti německých regionů, (které však nezahrnovaly region hlavního města Berlín), do skupiny 20 regionů s nejvyšším podílem pracovníků VaV patřilo 10 regionů hlavních měst po celé EU, dále Emilia-Romagna v Itálii, Zuid-Nederland v Nizozemsku, Steiermark v Rakousku a Västsverige ve Švédsku. Mezi regiony, kde podíl pracovníků ve VaV překročil 2% podíl, se zařadila i Praha.
Ročenka pracuje také s konceptem HRST, který operuje s tím, že lidé sice mají vzdělání v akademickém/výzkumném oboru, ale nutně v něm nemusí pracovat. Zahrnuje také ty, kteří ke svému výkonu práce potřebují konkrétní vzdělání. Takových lidí je v EU až 117 milionů.
V roce 2021 bylo 13,2 milionu mladých lidí ve věku 25–34 let, kteří byli klasifikováni jako jádro HRST. V rámci EU tvořili mladí výzkumníci v roce 2011 22,5 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. O deset let později v roce 2021 tento podíl vzrostl na 29,6 %.
Další kapitola se zaměřila na to, jak často vědci mění zaměstnavatele. Předloni ve skupině 25–64 let odešlo z práce jinam celkem 6,8 % výzkumníků, a to během jednoho roku. Nejčastěji výzkumníci hledali změnu na Kypru a v Estonsku.
Nakonec se ročenka věnuje také tomu, zda ve vědě převažují muži nebo ženy. Loni bylo v jádru HRST celkem 49,8 milionu lidí, z nichž převažovaly o téměř čtyři miliony ženy, kterých bylo 26,9 milionu.
Celá regionální ročenka Eurostatu s kapitolou o výzkumu a vývoji je dostupná zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroj: Eurostat
