Zatmění se blíží... (Foto: Václav Široký)

Zápisky matematičky Jany Hoderové:

Středa 3. dubna

Dva dny v Houstonu byl celý tým pohromadě, proběhla kontrola techniky přepravené cargem z Honolulu a některé sestavy se kompletně smontovaly. Hlavním důvodem bylo cvičné smontování „gilotin”, tedy hliníkových držáků kamer, a trénink manipulace s kamerami. Shadia Habbal, vedoucí celého týmu Solar Wind Sherpas, měla také domluvené dva štáby filmařů, kteří si chtěli nafilmovat naši práci a získat i nějaký ten rozhovor. V USA je zatmění velikým tématem, očekává se přesun velkého množství lidí do pásu totality a úměrně tomu je vše medializováno. A se zatměním je také spojený velký byznys, možná jste zachytili obrázek vytíženosti ubytovacích kapacit v USA a Mexiku, který přesně odpovídá pásu totality.

Ve středu ráno se podle plánu rozdělujeme na tři skupiny. Před čtvrtou hodinou vyrážejí ti, kteří letí do Mexika a pak jedou ještě zhruba pět hodin autem na pozorovací místo v Torreónu. Skupinu do texaského Kerrville čekají čtyři a půl hodiny jízdy z Houstonu. Skupina směřující na odlehlé místo nedaleko arkansaského Sims to má nejdál, čeká ji sedm set padesát kilometrů.

Při výběru pozorovacích míst je na prvním místě pozice co nejblíže centrální čáře pásu totality, který je letos široký zhruba dvě stě kilometrů, hned potom počasí, které lze s ohledem na dlouhodobé trendy v daném místě očekávat.

Pás totality je pás povrchu Země, ze kterého lze pozorovat úplné zatmění Slunce. Díky velikosti Měsíce a jeho vzdálenosti od Země se může jeho šířka pohybovat od 112 do 270 km. Přesné informace o zatmění pro vybrané místo na Zemi poskytuje interaktivní mapa astronoma Xaviera Jubiera. Pro pozorování volí výzkumníci místa, kde je co největší šance na dobré počasí. I jediný mráček v čase zatmění může zhatit celou expedici. Proto je pozorovacích míst pokud možno vždy více. Přehled o dlouhodobých trendech počasí v daném čase a místě poskytuje například web meteorologa Jay Andersona.

Všechny skupiny se snaží zůstat v kontaktu. Do Kerrville dorazili před šestou večerní. Čekal je páskou ohrazený prostor na trávě v areálu, kde bude probíhat Kerrclipse – festival k zatmění. Budou mít spartánské podmínky. Třeba fotka sprch, kterou nám Pavel Mikuláček poslal, nás hodně rozesmála, jak byly odvážné. Stihli postavit stany i pro pozorovací techniku a nafasovali VIP visačku se svým jménem a s motivem zatmění. V Kerrville se očekává velká party se spoustou lidí, budou to mít divoké. Určitě budou spát přímo ve stanu s technikou, protože jde o unikátní a nenahraditelné přístroje za spoustu peněz. My jsme do Sims dorazili v devět večer, utahaní z jízdy autem. Pavel Štarha s Milošem se z Torreónu ozvali ve 21:30.

Skupina v arkansaském Sims se utábořila na jedné soukromé usedlosti (Foto: Václav Široký)

Čtvrtek 4. dubna

Do zatmění zbývá necelých pět dní. Jsme na soukromém pozemku, vybíráme si místo pro pozorování na vyvýšené části a stavíme dva stany – v jednom bude pět montáží, se kterými budou pracovat Matěj Štarha, Vašek Široký a Jakub Moravec. Ve druhém stanu jsou dva kolegové z University of Hawaii se spektrometrem. Kde budu já s Petrem Štarhou, je stále nejasné, sledujeme předpověď počasí a zprávy o tom, jak celá Amerika šílí a obrovské davy se přesouvají do pásu totality. Majitelka usedlosti říká, že je v médiích doporučováno zásobit se jídlem a nesnažit se kamkoli jezdit, protože se čekají obrovské zácpy. Kvůli pár kabelům zajeli kolegové do nedalekého města Mount Ida a vrátili se nejen s věcmi, které potřebovali, ale také s tričky a koláčem s nápisem 04. 08. 24., ve městě to prý vypadá na hodně velkou akci. Koláč si necháváme na den zatmění.

Technika se sestavuje jako skládačka Merkur (Foto: Václav Široký)

Opět sestavujeme „gilotiny”, šroubek po šroubku. Kdo měl v dětství rád stavebnici Merkur, ten by si přišel na své. Jde o hliníkovou „stavebnici“, která se z Havaje a Česka přepravuje v rozloženém a pečlivě zabaleném stavu. Letos jsme od nás přepravovali zhruba pětadvacet kilo hliníkových dílů, zbytek přiletěl z Havaje. Do gilotin na dvou montážích máme v Sims upevněno čtrnáct kusů kamer určených převážně na sledování iontů Fe, Ca a Ar. Na třech dalších montážích je sedm kamer Nikon s objektivy s rozsahem od 35 mm do 1000 mm.

Petr Štarha sestavuje inovovanou verzi gilotiny pro naše mobilní stanoviště (autorem nových technických detailů je Matěj Štarha). Chceme autem sestavu přepravovat co nejvíce zkompletovanou.

Stativy umísťujeme do stanů a jen nahrubo je orientujeme podle světových stran.

Pátek 5. dubna

V Sims jsme převezli techniku na pozorovací místo a umístili kamery na dokonale připravené stativy. Na ustavování montáží na hvězdy dojde až v noci. Je to docela zážitek. Přes den se pečeme na sluníčku, termostaty kamer ukazují 28 stupňů ve stínu a získáváme nezdravou červenou barvu. Zato večer a v noci klesá teplota k nule.

S Petrem chystáme zatím provizorně naše tři stativy hned vedle stanu, stále se ještě držíme myšlenky na přesun, ale pochybnosti v nás hlodají. Majitelka usedlosti přináší aktuální zprávy o situaci v okolí a nevěřícně kroutí hlavou, když jí vysvětlujeme, že bychom chtěli na zatmění někam odjet autem. Varuje nás, že to není dobrý nápad, v okolí už začíná být husto. Naopak vyzdvihuje přednosti svého pozemku. Mluví o mikroklimatu, které je díky blízké vodní nádrži specifické a v globálních předpovědích nebývá zohledněno. Počasí je zatím ukázkové, naprosto čistá obloha bez mráčku. Trochu nás děsí, že někde nedaleko organizovaně zahájili vypalování lesa. Nejprve byl ve vzduchu cítit kouř, pak se objevilo viditelné zakalení vzduchu, které by nám znemožnilo dělat další den plánovaná kalibrační data. To je opravdu nápad, vypalovat porost ve chvíli, kdy se celá Amerika sjíždí na pozorování zatmění!

Přístroje je nutné sestavit a přesně seřídit (Foto: Václav Široký)

Informace z Kerrville máme průběžně. Pavel Mikuláček hlásí pokroky v kompletaci techniky, byť se ne všechno daří chystat podle plánu. Je ale příjemně překvapený, jak jsou účastníci festivalu přátelští a se zájmem se na všechno vyptávají. Možná i proto, že na oficiálních plakátech festivalu je přítomnost vědecké skupiny explicitně avizovaná.

Informace z Torreónu jsou sporé, nemají snadný přístup na internet. Aneta Zatočilová se snaží předat maximum informací, alespoň když jsou někde na veřejné wifi. S Milošem se konzultuje například i úprava expozičních časů pro naše místo. Na pozdní večer je akutně svolán alespoň hromadný telefonní hovor. Skupina se spektrometrem umístěným do letadla se z Houstonu potřebuje spojit s Matějem, který je v Sims a současně s Milošem, který je v Torreónu. Řeší se nepředvídatelné potíže s rychlostí stahování dat z kamer kvůli dlouhým USB kabelům od přístrojů v nose letadla k počítači uvnitř letadla. Miloš navrhuje jisté řešení se zmenšením oblasti čipu, ze které se budou data stahovat. Pozorování z letadla bude letos nová věc, stále probíhá testování a je to extrémně stresující. Přípravy stály a stále stojí hodně sil a bylo vynaloženo nemálo prostředků. Ale buďme skromní, každá nová věc se vyvíjí a dlouho testuje, tak nás nějaké rozumné výsledky z letadla mohou jedině překvapit.

V USA bude zatmění velkou událostí (Foto: Václav Široký)

Každopádně informace z hlavního pozorovacího místa v Torreónu jsou trochu děsivé. Mají mraky a zatím nejsou schopni ustavit, tedy dokonale zorientovat, své montáže podle hvězd. To je dost nečekaná komplikace. Podle předpovědí měl být Torreón takzvaně „na jistotu”, ale příroda si s námi hraje. Přesně to je ta loterie, kvůli které je dobré nevsázet všechno na jediné pozorovací místo.

Zápisky Zuzany a Miloslava Druckmüllerových:

Středa 3. dubna

Skupina Torreón musela už během přesunu z Houstonu řešit provozní překážky. Při bezpečnostní kontrole zavazadel na letišti v Houstonu byl z příručního zavazadla Anety Zatočilové zabaven akumulátorový šroubovák. Z důvodu, že obsahuje Li-Ion baterii, byl správně uložen do příručního zavazadla, nikoli do odbaveného, kde baterie ani akumulátory být nesmí. Letištním personálem byl však shledán jako nebezpečná zbraň a byl proto zabaven a vyhozen.

Během více než čtyři sta kilometrů dlouhé jízdy z letiště v městě Monterrey na místo pozorování dorazila zpráva, že zásilka techniky, která byla odeslána z Havajské univerzity přímo na pozorovací místo, skončila v hlavním městě Mexico City místo v Torreónu, kam byla zaslána. Další informace dávala naději, že zásilka byla naložena na kamion a je na cestě na pozorovací místo.

Pavel Štarha a Aneta Zatočilová sestavují jeden z přístrojů (Foto: Zuzana Druckmüllerová)

Sobota 6. dubna

Kolem třetí hodiny odpoledne kamion dorazil a všichni se pustili do práce. Postavili jsme pozorovací stany, postupně vybalovali veškeré zařízení, tedy paralaktické montáže, kamery s optikou a filtry, smontovali kompletní sestavu pro pozorování úzkopásmovými filtry a jeden a půl dne se zabývali laděním této sestavy a ostřením kamer. Večer se beznadějně zatáhlo, takže jsme zabezpečili pozorovací stany a montáže proti dešti. V noci se zvedla strašlivá vichřice. Sousední skupině pozorovatelů z Itálie zbourala stan a vážně poškodila techniku. Díky Anetě a Pavlovi, kteří byli v našem pozorovacím stanu do dvou hodin v noci a chránili techniku, vše dopadlo dobře. Atmosféra dva dny před úplným zatměním je však ponurá. Je zataženo a předpověď na den zatmění je velmi špatná. Zprávy z jiných pozorovacích míst také bohužel nejsou příliš optimistické. Miloš řeší na dálku potíže s technikou v letadle. Místo plánovaného počtu snímků čtyři za sekundu je možné pořídit jeden snímek za čtyři sekundy. Problém je zatím nejasný. Všichni pracují naplno a věří v zázrak.

Poslední úplné zatmění Slunce bylo pozorovatelné 20. dubna 2023 z Austrálie, kde se českým vědcům pozorování velmi zdařilo. Za nebe bez mráčku se modlí i nyní: celý úkaz bude trvat kolem čtyř minut, což je ovšem poměrně „luxusní” ve srovnání s loňským zatměním, které trvalo pouhých 64 sekund.
Nejbližší úplné zatmění Slunce pozorovatelné přímo v Evropě nastane 12. srpna 2026 a bude možné ho pozorovat ve Španělsku nebo na nejzápadnějších výběžcích Islandu. Česká republika se dočká až 7. října 2135.

Pokračování 6. dubna večer

Čekání na zázrak – zoufaleckou strategii – vystřídala snaha něco podniknout a zvýšit šance na alespoň částečný úspěch. Pohled na satelitní obrázky Severní Ameriky je k vzteku. Na celém kontinentu je jasno s výjimkou úzkého pásu oblačnosti, který téměř přesně odpovídá pásu totality. Na jihovýchod od Torreónu však existuje několik míst s výrazně lepší předpovědí počasí. Po složitých diskusích došlo k zásadnímu rozhodnutí – k částečnému přesunu do města Canatlán. Miloš s Jindrou zůstanou na místě s částí vybavení a zbytek skupiny se přesune do Canatlánu. Pavel s Anetou jsou na pokraji sil. Aparaturu, kterou pracně smontovali, musí zase částečně demontovat a připravit na přesun. Všichni pracují pod velkým časovým tlakem až do noci.

Torreón: všichni pracují naplno a věří v zázrak (Foto: Zuzana Druckmüllerová)

Autoři: Jana Hoderová, Zuzana Druckmüllerová, Iveta Hovorková

Zdroj: Vysoké učení technické v Brně

Mediálním partnerem seriálu je portál Vědavýzkum.cz.

Zaujal vás seriál z expedice za zatměním Slunce? Můžete se těšit na jeho pokračování! První díl letošní expedice najdete zde.

Čtyři díly zápisků z loňské Expedice za zatměním na jižní polokouli naleznete zde 1, 2, 3, 4.