Jde o první studii svého druhu v Evropě. Ukazuje, že potenciální uhlíkový zisk z ochrany, obnovy a pokračujícího růstu stávajících původních lesů (pralesů) a starých lesů s přírodě blízkou druhovou skladbou a dlouhodobou kontinuitou činí přibližně 300 megatun C02 ročně. Toto množství je vyšší než současné poutání uhlíku evropskými lesy a úroveň srovnatelné s cílem Zelené dohody EU pro rok 2030 pro odstraňování C02.
Jeden z iniciátorů studie, Zoltan Kun, uvádí: „Zelená dohoda zahrnuje Strategii EU pro biologickou rozmanitost do roku 2030, která obsahuje závazek urgentně mapovat a chránit poslední pralesy a staré lesy v Evropě. Tato studie potvrzuje, že ochrana stávajících pralesů a starých lesů a jejich obnova by nejen prospěly biodiverzitě a plnily závazek EU k Úmluvě o biologické rozmanitosti (CBD), ale také by podpořily Klimatickou dohodu EU významným přispěním k cíli v oblasti absorpce uhlíku.“
Výzkum zahrnoval analýzu dat shromážděných v různých typech lesních stanovišť po celé Evropě a výpočet množství uhlíku uloženého v nadzemní, podzemní a mrtvé biomase stromů a v lesní půdě. Studie přináší zjištění, že zásoby uhlíku v původních a přirozených lesích, tedy v lesích bez přímého vlivu člověka, byly podhodnoceny, a proto i nedoceněny v klimatických a lesnických dohodách a strategických dokumentech.
„Použití potenciální kapacity uhlíkového zásobníku v přirozených lesích jako ekologicky podložené referenční úrovně, které je možné ochranou starých lesů dosáhnout, odhaluje značné příležitosti pro mitigaci klimatické změny,“ vysvětluje další ze spoluautorů Miroslav Svoboda. Výsledky studie ukazují, že dosažení potenciální kapacity uhlíku v existujících starých (i hospodářských) lesích tím, že se trvale umožní jejich pokračující růst a samovolný vývoj, je důležitým prostředkem zmírňování změny klimatu, který má EU k dispozici.
„Naše zjištění poskytují přesvědčivé důkazy o naléhavé potřebě zachování stávajících pralesů a starých lesů, což byl jeden ze závazků členských států EU v rámci Strategie EU pro biologickou rozmanitost do roku 2030. Současný stav lesů v Evropě není ideální, kácení starých lesů v Evropě i v ČR stále probíhá. Podle zprávy EEA State of Nature in the EU z roku 2020 pouze 15 procent lesních biotopů v síti Natura 2000 (soustava chráněných území, která má zajistit dlouhodobé přežití nejcennějších a nejohroženějších druhů a stanovišť – pozn. red.) vykazuje příznivý stav ochrany,“ říká Martin Mikoláš z ČZU, jeden ze spoluautorů studie.
Není proto náhodou, že vědci z VÚKOZ, kteří se na této studii podíleli, rozjíždějí od ledna t.r. společně s patnácti výzkumnými organizacemi z devíti evropských zemí další rozsáhlý a podrobný výzkum na toto téma v rámci evropského projektu Horizon Europe – WILDCARD. V něm budou kromě kalkulací zásob uhlíku v živé i tlející biomase a v půdě analyzovány i změny biodiverzity různých skupin organismů, jako jsou cévnaté rostliny, mechorosty, lišejníky, houby, hmyz, půdní mikrobiom a další, jakmile se upustí od dalšího hospodaření. A to nejen v původně hospodářských lesích, ale i na zemědělské půdě. „Plné využití spontánních přírodních procesů je velice lákavé. Musíme ale porozumět tomu, co přesně se děje, když člověk v krajině nebo v její části zcela přestane hospodařit,“ říká Pavel Šamonil, vedoucí jedné části začínajícího čtyřletého projektu. „Naším úkolem bude zjistit, kde a jak dochází k největším synergiím, to znamená ke zvyšování zásob uhlíku i biodiverzity současně. Tedy kde nedělat vůbec nic bude nejvýhodnější“, dodává k tomu Kamil Král.
To, že je ochrana starých lesů horké téma i v České republice, ukazují mimo jiné i další studie a nemalá mediální a společenská pozornost, které toto téma poutá. Za zmínku stojí například nedávný článek o zatím téměř nechráněných starých lesích sledovaných vědeckou skupinou z ČZU, publikovaný v týdeníku Respekt či připravované memorandum o vyváženém způsobu hospodaření ve starých bučinách Ždánického lesa a Chřibů.
Zdroj: Česká zemědělská univerzita
