Půdní živočichové ovlivňují cesty labilní a stabilizované organické hmoty během procesů transformace (rozklad rostlinných zbytků), translokace (přemisťování rostlinných zbytků v půdě) a požírání mikroorganismů.
Takový je hlavní závěr přehledové studie týmu vědců z Biologického centra Akademie věd ČR, německého Centra pro integrativní výzkum biodiverzity (iDiv), Lipské univerzity a Senckenberské společnosti pro výzkum přírody.
Na základě přehledu více než 180 vědeckých článků autoři ve studii upozorňují na hlavní způsoby, jimiž může půdní fauna ovlivňovat stabilitu půdní organické hmoty, identifikují mezery v dosavadním poznání a navrhují budoucí směry výzkumu. Studie byla nedávno publikována v časopise Nature Communications.
Význam půdních živočichů pro půdní biogeochemické cykly je dobře znám. Silně nedostačující znalosti však panují o tom, jak půdní živočichové ovlivňují ukládání uhlíku do půd a tvorbu organické hmoty, a to jednak labilní (obvykle přetrvávající v půdě v řádu dní až několika let) a jednak minerálně vázané (stabilizované po staletí až tisíciletí). „Překvapil nás nedostatek studií o tom, jak půdní fauna mechanicky i kvantitativně ovlivňuje labilní a minerálně vázanou organickou hmotu. To jistě brání rozvoji účinnějších strategií hospodaření s půdou, které by se zaměřovaly na uhlík,“ říká Gerrit Angst, hlavní autor studie z Biologického centra Akademie věd ČR a iDiv. Mezinárodní tým autorů, složený z vědců z České republiky, Německa a Francie, proto prostudoval odbornou literaturu a navrhl koncept, jak mohou půdní živočišné druhy měnit stabilitu půdní organické hmoty.
Podle autorů jsou nejdůležitější tři hlavní procesy, jimiž půdní živočichové mění zásadní faktory pro tvorbu labilní a stabilizované půdní organické hmoty – jsou to transformace, translokace a požírání mikroorganismů. Půdní živočichové tak zejména: rozkládají rostlinné zbytky a přeměňují je chemicky a fyzikálně před vyvržením ve formě výkalů (transformace), přemisťují rostlinné zbytky a organickou hmotu vertikálně a horizontálně v půdních profilech (translokace) a požírají mikroorganismy, čímž mění složení a početnost mikrobiálního společenstva. „Silně zdůrazňujeme, že procesy, které jsme identifikovali v našem přehledu, mohou zásadním způsobem ovlivňovat dynamiku částic a minerálně vázané organické hmoty v půdě. Jakékoliv kvantitativní údaje, s výjimkou žížal, ale prakticky chybí,“ vysvětluje Angst.
Zjištěné mezery v současném poznání tak musí zaplnit budoucí výzkum. Podle autorů by se měl zaměřit na koordinované a mezioborové studie na více škálách a s více půdními druhy a měl by kombinovat izotopové, mikrobiální a molekulární metody. „Jedině když zahrneme půdní faunu do našich koncepcí a modelů, budeme schopni efektivně hospodařit s půdou jako s úložištěm uhlíku, zásobárnou živin a zdrojem potravy v rychle se měnícím prostředí,“ uzavírá Nico Eisenhauer, další autor studie z iDiv a Lipské univerzity.
Zdroj: Biologické centrum AV ČR
