Alzheimerova nemoc je nejrozšířenější formou demence, která si u pacientů s tímto onemocněním vyžaduje velkou míru péče a podpory. Od první studie léků na Alzheimerovu chorobu v roce 1987 bylo provedeno odhadem 400 klinických studií. Poptávka po léčebných řešeních však rozhodně není bez rizika. Nedávno se totiž objevila obvinění, že výzkum, který podporuje široce rozšířené chápání toho, co způsobuje Alzheimerovu chorobu, může být pouhopouhým podvodem. Dopad tohoto zjištění je potenciálně obrovskou ranou pro lidi žijící s Alzheimerovou chorobou a jejich pečovatele.
Neduhy podrobně popsal lékař a neurolog Matthew Schrag, který v časopise Science uvedl, že probíhající klinická studie zkoumající účinky experimentálního léku Simufilam je založena na zmanipulovaných obrázcích a výpočtech publikovaných vědci před několika lety.
Věda nelže, ale lidé ano
Výrobce léčiva tvrdil, že zlepšuje kognici, částečně opravou proteinu, který může blokovat mozkové usazeniny proteinu beta-amyloid. Schrag zkontroloval obrázky ve vědeckých pracích, jejichž autorem je neurolog Sylvain Lesné, a zjistil, že s nimi bylo zásadně manipulováno. Přední nezávislí analytici obrazu a mezinárodně uznávaní výzkumníci Alzheimerovy choroby Schraga podpořili s tím, že původní tvrzení jsou propracovaným falzem. Je důležité zdůraznit, že Simufilam nebyl schválen žádnou regulační agenturou.
Hlavní dosud nezodpovězenou otázkou zůstává, zda byly obrázky ve více článcích zmanipulovány tak, aby lépe podpořily Lésného průlomovou hypotézu. Lesné, který je docentem na University of Minnesota, je nyní svým zaměstnavatelem kvůli této kauze vyšetřován.
Schrag ve svém zjištění citoval i další významné výzkumníky, kteří měli potíže s replikací výsledků studií na konkrétních proteinech. Pokud se ukáže, že původní studie byla opravdu jen promyšleným podvodem, pak dobrovolní pacienti ve studiích léků, včetně Simufilamu, případně čelí zbytečným zdravotním rizikům spojeným s experimentální léčbou. A to pravděpodobně bez naděje na klinický přínos. Promarněné se tak zřejmě stanou i roky strávené vývojem léku, který stál již desítky milionů dolarů. Základní předpoklad toho, co způsobuje smrt mozkových buněk u Alzheimerovy choroby, potažmo jaký typ léků je třeba pro léčbu vyvinout, tak nyní může vyžadovat celkové přehodnocení.
Stažené články na internetu zůstávají dlouho
Vyšetřování podvodných článků kolem studia Alzheimerovy choroby poukázalo na problém citování ze stažených článků. Za okolností, jako jsou ty popsané výše, mohou být výsledky studií odstraněny z akademických časopisů, aby se zastavilo šíření nedůvěryhodných důkazů. Tomu se říká „retrakce“. Stažené studie jsou vědeckou komunitou odmítnuty a teoreticky nemohou hrát žádnou roli v klinickém nebo politickém rozhodování. Ke stažení může dojít z různých důvodů, od vědeckého podvodu (ten je průkazný asi v 60 %) až po chyby nebo nedodržování správných etických postupů.
Jakmile se ale článek dostane ven, stáhnout ho z internetu je často složitým úkolem. Časopisy často spoléhají na zveřejnění oznámení o stažení, kde uvedou, jak je to se studií v současné době. Užitečným nástrojem je v tomto ohledu Retraction Watch, což je projekt dvou amerických novinářů, kteří píší o zdravotnictví. Retraction Watch sdružuje stažené studie do jedné volně dostupné databáze.
Studie z nedávné doby se zaměřila na to, jak často jsou stažené články zahrnuty do pokynů pro klinickou praxi a systematických přehledů, na které lékaři a politici s rozhodovací pravomocí silně spoléhají. Vědci našli celkem 127 textů, které bez opatrnosti citovaly z již staženého, a tudíž nevhodného článku. Navíc žádný z nich během následujících dvou let svůj obsah neopravil. Dalších 239 článků pak zahrnovalo citace článků, které byly staženy brzy poté.
Zveřejňování chybných dat je však stále vzácné
Recenze a pokyny často spoléhají na statistickou metodu zvanou „metaanalýza“, která kombinuje výsledky studií a získává vážený průměr výsledku. To může být velmi užitečné pro získání spolehlivých výsledků z mnoha menších studií, které samy o sobě nemusí být příliš informativní. To také znamená, že jednotlivé studie v metaanalýze nemají samy o sobě nutně vždy zásadní váhu, protože byly kombinovány s jinými výsledky.
Zajímavá je také studie z roku 2016. Ta upozornila na to, že se stále rychleji zveřejňují systematické přehledy a metaanalýzy, a uvedla, že mnohé z nich byly přitom nekvalitní, zavádějící nebo irelevantní. Jen v roce 2014 výzkumníci publikovali 28 959 nových recenzí. Jiná studie odhaduje, že míra publikování takových přehledů byla v roce 2019 dvacetkrát vyšší než v roce 2000 a že v tomto období bylo publikováno dokonce více než 160 000 systematických přehledů. Ve srovnání s tak vysokými čísly je potenciálně nebezpečný vliv retrahovaných studií spíše nízký.
Je však vždy zahrnutí dat ze stažených studiích špatný krok? Podle autorů ze skupiny Cochrane, která přezkoumává všechny důkazy o zdravotnických intervencích a shrnuje jejich výsledky, je důležité pečlivě zvážit, proč byl příspěvek stažen. Například se tak mohlo stát proto, že výzkumníci neměli povolení k použití dat. Závěrem autoři uvádí, že plošné rozhodnutí vyloučit stažené studie ze systematických přehledů by mohlo zkreslit výsledky klinických studií a pokynů tím, že by chyběly relevantní údaje.
„Měli bychom mít na paměti širší kontext, že zveřejňování nesprávných dat je vzácné a pochybení ve výzkumu je ještě vzácnější. Pokud jsou identifikována nesprávná data, restorativní postupy jsou obvykle rychlé a komplexní, včetně publikování oprav, případně stažení nálezů vědeckými časopisy,“ uvádí Jonathan Livingstone-Banks, vědec z University of Oxford. Ten zároveň připomíná, že za úmyslné pochybení při výzkumu jsou běžné také vysoké sankce.
Autorka: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroje: The Guardian, Gavi, Science, The Conversation, Journal of Clinical Epidemiology
