Inspirací k tomuto textu byla reakce Jiřího Krechla pod článkem „Názorník: Je doktorandů v ČR moc?“, kde píše: „Doktorandů může být jen tolik, kolik je kvalitních školitelů a jak jsou schopni se svým doktorandům věnovat.“

Inspirován vládním programem Daniela Münicha, uvádím svůj konkrétní vládní program, který jsem vypracoval pro stranu soukromníků. Níže přikládám též program pro střední školství, protože od jeho výstupů se to vše odvíjí.

V současné době se rozhořel spor o to, kdo má těžit lithium. Základem problému je fakt, že už v roce 2010 byla udělena licence na geologický průzkum soukromé firmě a ta byla v roce 2017 (schválení MŽP) prodloužena.

..., který by měl šanci pracovat pro dobro vědy, výzkumu, vzdělávání a technologií. Především bych chtěl poděkovat redakci za analýzu programů jednotlivých politických stran. Jako relevantní jsem vyhodnotil ODS, TOP 09 a Piráty. 

a nedostal ani korunu dotace aneb používat žebříčky podle publikací se nemá, ale ten můj letošní je zdaleka nejlepší

Institucionální financování, jak může věcně vypadat, a o tom, že někde ve skutečnosti dlouhodobě převažuje a na vysokých školách se k němu směřuje.

Chtěl jsem původně psát reakci na příspěvek Daniela Münicha o hodnocení výzkumu. Ale ono se to dá vlastně shrnout do jedné věty: „Řešení neřešitelného může vést jen k paskvilům.“ Proč je masové hodnocení neaplikovatelné nejen na celou českou vědu, ale dokonce i na jen relativně homogenní Akademii věd, jsem psal už před delší dobou a nic se na tom nezměnilo (dále také zde). Takže není třeba si třepit klávesnici.

CERGE-EI a pan redaktor Rychlík věnují velmi podstatnou část svého času problematice predátorských časopisů. Na rozdíl od problematiky vědeckých podvodů a reprodukovatelnosti (např. přehled z roku 2016), kterou považuji za důležitou a boj s ní za tak nevyhnutelný, že jsme na toto téma řešili pětiletý grant, mne predátorské časopisy vůbec nevzrušují. Vždyť je to přece úplně jedno, kde jsem text opublikoval, pokud je věcně správný?

Reaguji na článek Daniela Münicha "Dejte peníze, ale na nic se nás moc neptejte". V řadě bodů se s ním dá souhlasit. Zároveň je v jeho článku i celá řada nepochopení podstaty problému.

Jiří Nantl opět zhuštěně vystihl to, co se mnozí snaží mnoha slovy ... opovídávat. Totiž, že jakmile se podaří někde na krátkou dobu uplatnit systém hodnocení, který nastaví vědcům skutečné zrcadlo, okamžitě se stane tak výbušným politikem, že se jej žádný vládní představitel nedovolí ani zachovat.