K tomuto tématu, včetně některých specifických procesních důsledků novely daného zákona pro soudní přezkum poskytování informací, se aktuálně vyjádřila sama rozhodovací praxe správních soudů. Kromě jasných odpovědí k procesnímu postavení veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí v soudních řízeních ve věcech poskytování informací se následující text věnuje i otázce, jak je možné, že například původně žalovaný rektor veřejné vysoké školy najednou přestane být žalovaným, aniž by žalobce vzal svou žalobu zpět či ji změnil, přestože soudní řízení nebylo skončeno.
Poskytnutí požadované informace lze rozhodnutím odmítnout
Veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné instituce patří mezi osoby, které mají coby „povinné subjekty“ povinnost poskytovat informace žadatelům podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Uvedený zákon vyjmenovává několik důvodů, kdy je možné poskytnutí informace odmítnout. Neúspěšný žadatel se pak proti takovému rozhodnutí o odmítnutí může bránit zejména odvoláním. Následně může podat soudu správní žalobu proti rozhodnutí.
Kdo rozhoduje o odvolání
O odvolání žadatele proti rozhodnutí o odmítnutí poskytnout informaci rozhodovali ještě relativně nedávno, mimo jiných, rektoři veřejných vysokých škol a ředitelé veřejných výzkumných institucí atp. V důsledku novely zákona však přešla s účinností od 1. 1. 2020 tato působnost v případě některých povinných subjektů na Úřad pro ochranu osobních údajů, který tak nově (například namísto rektora veřejné vysoké školy či ředitele veřejné výzkumné instituce) rozhoduje o odvolání podaném neúspěšným žadatelem proti rozhodnutí takového povinného subjektu (tj. například veřejné vysoké školy či veřejné výzkumné instituce) o odmítnutí poskytnout informaci.
Změna postavení povinného subjektu v průběhu soudního řízení
V souvislosti s výše uvedenou změnou příslušnosti odvolacího orgánu pak mohlo v případě žalob proti rozhodnutím původního odvolacího orgánu (například rektora) docházet po přechodnou dobu k tomu, že původní odvolací orgán ztratil během soudního řízení své postavení žalovaného a na jeho místo vstoupil do řízení nový odvolací orgán, kterým je Úřad pro ochranu osobních údajů. Tedy o odmítnutí poskytnout informaci rozhodl ještě například rektor veřejné vysoké školy coby původní odvolací orgán, ale během soudního řízení o žalobě, kterou se neúspěšný žadatel domáhal zrušení tohoto rozhodnutí, musel soud do řízení namísto žalovaného rektora přibrat Úřad pro ochranu osobních údajů, na který přešla ze zákona působnost původního žalovaného.
Pro tyto případy pak aktuální rozhodovací praxe soudů dovodila, že pokud rektor coby původní žalovaný v řízení před soudem ztratil postavení žalovaného, je nutno umožnit veřejné vysoké škole, aby nadále uplatňovala v soudním řízení svá práva v pozici osoby zúčastněné na řízení. Veřejná vysoká škola je totiž svébytnou veřejnoprávní korporací odlišnou od státu a při poskytování informací vztahujících se k její samosprávné působnosti rozhodovala o vlastních veřejných subjektivních právech. Tato její práva mohou být v soudním řízení dotčena, a proto má právo se účastnit řízení před soudem alespoň v pozici osoby zúčastněné na řízení, pokud soudu v jím stanovené lhůtě oznámí, že hodlá práva osoby zúčastněné na řízení uplatňovat. Tato práva zahrnují i právo podat případně proti soudnímu rozhodnutí kasační stížnost. Tu lze podat i v případě a z důvodu, že soud nevedl řízení s povinným subjektem jako s osobou zúčastněnou na řízení. Výše uvedené úvahy je možné vztáhnout podobně i na některé další povinné subjekty, například veřejné výzkumné instituce, které jsou taktéž svébytnými subjekty odlišnými od státu.
Závěrem
Ze shora podaného výkladu opírajícího se o závěry aktuální rozhodovací praxe soudů též plyne, že veřejné vysoké školy, veřejné výzkumné instituce a některé další povinné subjekty se mohou v případě nesouhlasu s rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů coby nového odvolacího orgánu bránit proti jeho rozhodnutí správní žalobou u soudu, popřípadě pak i kasační stížností.
Veřejné vysoké školy a veřejné výzkumné instituce patří mezi takové povinné subjekty podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které sice musejí poskytovat informace, ale jinak jsou svébytnými osobami odlišnými od státu, majícími veřejná subjektivní práva. Vzhledem k uvedenému se mohou tyto povinné subjekty určitým způsobem bránit u soudu v řízeních, ve kterých soud přezkoumává rozhodnutí o odvolání proti jejich rozhodnutí o odmítnutí poskytnout informaci žadateli.
Procesní možnosti povinného subjektu se budou v konkrétních případech lišit zejména podle toho, zda žalobou napadené rozhodnutí vydal ještě například rektor veřejné vysoké školy coby původní odvolací orgán příslušný před účinností novely, nebo již Úřad pro ochranu osobních údajů coby nový odvolací orgán.
Pokud rozhodoval rektor, tak v případném soudním řízení o žalobě podané neúspěšným žadatelem proti takovému rozhodnutí může veřejná vysoká škola uplatňovat alespoň práva osoby zúčastněné na řízení, když rektora v pozici žalovaného nahradil dle novely zákona Úřad pro ochranu osobních údajů. Pokud rozhodnutí o odvolání vydal (po přechodu působnosti) již Úřad pro ochranu osobních údajů, může veřejná vysoká škola napadnout jeho rozhodnutí předně správní žalobou u soudu.
Nutno však upozornit, že k účelnému hájení práv je zpravidla vyžadováno vynaložení patřičné procesní aktivity povinného subjektu ve stanovených lhůtách.
Autor: Jan Dudák, advokát, HOLEC, ZUSKA & PARTNEŘI advokátní kancelář s.r.o.
