Poskytovatelé grantů v zahraničí si toho jsou vědomi, a proto podporují nejen studentské, ale i vědecké mobility, v posledních letech tento trend převzali i čeští poskytovatelé podpory ve výzkumu a vývoji (VaV) včetně programu z Evropských strukturálních a investičních fonů (ESIF) Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV) a dá se s tímto trendem počítat i do budoucna.
Pojďme se na to ale podívat optikou českých vysokých škol, kde zaměstnávání cizinců nenavazuje na již dlouholetou zaběhlou tradici, jakou mívají univerzity a výzkumné ústavy v některých zemích EU, které jsou úspěšnými řešiteli mezinárodních projektů ve vědě a výzkumu, zejména v programu HORIZON 2020.
Česká republika, malá země s deseti miliony obyvatel, používá jako jediný úřední jazyk češtinu a pod pojmem zahraniční zaměstnanec si většinová populace, včetně velké části volených poslanců Parlamentu ČR, představí zahraničního zaměstnance ve stavebnictví nebo v méně kvalifikačně náročných službách. Skupina vysoce kvalifikovaných vědeckých pracovníků je spíš okrajovým jevem, a tudíž nelze od státu očekávat nějakou zvláštní podporu jejich pracovních pobytů v této zemi. Ani český trh práce na zaměstnávání vysoce kvalifikovaných zahraničních vědeckých pracovníků, hlavně těch ze třetích zemí světa, není připraven.
Mají-li tedy české univerzity zájem tento typ pracovníků zaměstnávat, musí se o vše, co je spojené s jejich příjezdem a pobytem, ale také o to, co dál po skončení financování jejich výzkumu z grantových prostředků, postarat samy. U zahraničních doktorandů a zejména postdoktorandů musíme počítat i s jejich rodinnými příslušníky, což jsou obvykle manžel/ka a malé děti.
Co jsou nejpalčivější otázky
Financování z výzkumného grantu je časově omezeno, ne každý typ grantu může financovat plný úvazek cizince. Projekty financující plný úvazek dlouhodobější mobility na maximálně dva roky pobytu v ČR jsou kapacitně omezeny.
O nabízené vědecké pozice projevují velký zájem doktorandi a postdoci ze třetích zemí světa. Na scénu nám vstupují i politické vztahy mezi jednotlivými zeměmi, například vědce/kyni z Iránu nelze zaměstnat na určitých vědeckých tématech. Nesmí pracovat s určitými typy přístrojů, souvisí to s potenciálním zneužitím znalostí v oblasti technologií jaderného výzkumu. O tom, jak se bude situace vyvíjet i ve vztahu s jinými zeměmi, je možno jen spekulovat.
Pokud si na pozici vybereme třetizemce, musíme dopředu počítat s tím, že vyřídit vstupní formality na území ČR trvá minimálně čtyři měsíce. Pobytové oprávnění vědeckého pracovníka je striktně navázáno na pracovní smlouvu s VŠ či výzkumným ústavem, který má pro tento účel povolení od MŠMT. Když pracovní smlouva skončí a bezprostředně nenavazuje pracovní smlouva další, je zahraniční vědec včetně rodinných příslušníků povinen okamžikem jejího ukončení vycestovat z ČR (Schengenu). Za jistých okolností může požádat o pobyt za účelem hledání zaměstnání, ale musí být předem řádně finančně zabezpečen. Nutno vzít v úvahu povinnost minimálního finančního zajištění pro pobyt na území ČR stanoveného Ministerstvem vnitra ČR, včetně komerčního zdravotního pojištění (u čtyřčlenné rodiny se to už dost prodraží).
Je otázka, do jaké míry se nám pak vyplatí investovat do vědeckého pracovníka ze třetí země, pokud si nejsme jisti, že se nám podaří najít financování jeho dalšího pobytu, aby v započatém výzkumném tématu mohl pokračovat a dojít k požadovaným vědeckým výstupům. V opačném případě může úrodu ze „zasetého“ sklidit jeho domovská univerzita či ta, která si ho „přetáhne“ na svůj výzkumný projekt.
U výzkumníků ze zemí EU/EHP a Švýcarska využíváme výhody volného trhu práce v členských zemích, ale opět tato výhoda může být i nevýhodou, protože dotyčný vědec/kyně potřebuje na vědeckém tématu pokračovat a taky vydělávat na živobytí, takže, pokud není navazující financování jeho výzkumné kariéry s odměnou srovnatelnou s ostatnímu EU zeměmi k dispozici, tak nám po skončení grantu i s nově nabytými vědomostmi odejde do jiné členské země na zahraniční univerzitu, výzkumnou instituci či do jiného sektoru.
Dalším fenoménem zaměstnávání cizinců je neskutečná byrokracie, která souvisí s legislativou v oblasti pracovněprávní, sociálního zabezpečení včetně zdravotního pojištění a zdaněním příjmů fyzických osob v mezinárodním kontextu. České úřady a jejich webové stránky fungují pouze v úředním jazyce a tím je čeština, takže cizinec a jeho rodinní příslušníci potřebují osobní asistenci s vyřizováním jejich každodenních osobních životních situací. Ani referentky personálních odborů VŠ nebývají pravidelně školeny v oblasti mezinárodního zdanění příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a mnohdy ani v Koordinačních nařízeních EU v oblasti sociálního zabezpečení migrujících pracovníků. Mnohé vysoké školy to řeší najímáním placených služeb daňových poradců či poradenských firem v oblasti zaměstnávání zahraničních pracovníků, což není levná záležitost.
Problematické je i uznaní sociálního zabezpečení u pojistného na důchody, rodinné dávky a dávky v nezaměstnanosti, které u většiny třetích zemí nejsou ošetřeny mezinárodními smlouvami o sociálním zabezpečení . Povinné odvody na sociální zabezpečení ze mzdy ze zdrojů v ČR tak zůstávají na účtu ČSSZ a občan třetí země nemá nárok na jejich výplatu či uznání na budoucí důchod.
Chceme-li zaměstnávat zahraniční doktorandy a postdoky a sklízet i plody jejich tvůrčí činnosti, musíme si důkladně zvážit, jak na vysoké škole zajistit pracoviště nejen typu „ Welcome Centra“ ale i pracoviště poskytujícího další služby a asistence spojené s pobytem cizince v ČR a s hledáním grantových příležitostí pro další financování pobytu zahraničních výzkumníků po skončení prvního grantu na projekt, na jehož základě náš výzkumník/vědec do ČR přijel.
Autorka: Anna Mittnerová
Anna Mittnerová
je absolventkou VŠCHT Praha, její kariéra začala v laboratořích geologického průzkumu, později v komerčních firmách se zahraniční účastí. Zkušenosti získala i z práce na obchodním oddělení Velvyslanectví USA v Praze. Od roku 2005 působí na rektorátních pracovištích VŠCHT Praha, kde zabezpečovala poradenskou, finanční a právní administraci projektů mezinárodní spolupráce a rámcových programů EU. Aktivně působila jako hlavní řešitelka několika projektů programu EUPRO a EUPRO II MŠMT, řídila řešitelský tým VŠCHT v projedu 7. RP „ TRIGGER“ s tématikou genderové rovnováhy ve vědě a výzkumu. Specializuje se na mezinárodní mobility výzkumných pracovníků a s tím související poradenství v oblasti cizineckého práva, personalistiky a daňového poradenství. V letech 2010 až 2013 byla delegátkou ČR v programovém výboru Evropské komise pro 7.RP/PEOPLE (Marie Curie), je členkou poradní skupiny pro lidské zdroje a genderovou rovnováhu ve VaVaI při MŠMT. V letech 2018 - 2020 participovala na řešení projektu PILZ „Problematika internacionalizace v prostředí veřejných vysokých škol se zaměřením na oblast lidských zdrojů“ financovaného MŠMT z Centralizovaného rozvojového programu pro VVŠ. V současnosti působí jako administrátorka projektu ChemJets UCT Prague podpořeného MŠMT z programu ESIF OP VVV specifické části Mezinárodní mobilita výzkumných pracovníků, kde se stará o 14 zahraničních výzkumníků, kteří jsou zaměstnáni na dvouletých pracovních vědeckých stážích na VŠCHT Praha.
