Transfer technologií ročně české vědě přináší miliardy korun, jako součást programového prohlášení je jednou z priorit současné vlády a patří do portfolia zmiňovaného postu.
Odstupující ministryně Helena Langšádlová vedla s vědecko-výzkumnou komunitou dialog, jehož výsledkem je připravená reforma transferu technologií a znalostí. Ponecháme-li stranou, že rezignace postrádá smysl, vyvstává klíčová otázka, kdo bude novým ministrem či ministryní. Snaha okamžitě vyměnit odstoupivší ministryni bez řádné debaty s vědecko-výzkumným, především akademickým sektorem, je poněkud unáhlená. Delší doba na výběr vhodného kandidáta by byla jistě prospěšnější, než překotná tendence post urychleně obsadit „kýmsi“, o němž se veřejně nemluví, aby se náhodou neobjevila kritika či námitky. Ty ale mohou přijít i po nástupu nového ministra do funkce.
Zatímco Helena Langšádlová, i přes některé neshody, podporu akademické obce – tedy své cílové skupiny – měla, může se stát, že nově nastoupivší ministr se nestihne ani zorientovat v připravené práci, nezíská si důvěru lidí, se kterými by tento post měl kooperovat, komunikovat, a kterým by měl pomáhat; tedy vědců, výzkumníků, inovátorů, ale i mnoha dalších. Anebo jen nedokáže zlomit frustraci ze zmařeného úsilí a práce vložené do mnoha dobrých a připravených aktivit ministryně Langšádlové a jejího týmu.
Aby mohl nový ministr „naskočit do rozjetého vlaku“, je nezbytná především jeho vědecká praxe, zkušenost z výzkumu, zkušenost s výchovou nových vědeckých talentů a také s praktickou stránkou transferu technologií a znalostí. Samozřejmostí musí být dobrá orientace nejen ve fungování vědní politiky a managementu nebo ve způsobech financování vědy. Především však musí jít o osobu uznávanou a respektovanou odbornou veřejností, které nechybí značná míra diplomacie, schopnost komunikovat a spolupracovat se všemi typy aktérů vědecko-inovačního ekosystému, ale i směrem k veřejnosti a politikům, a to navíc nejen v českém prostředí, ale i v zahraničí.
Výsledky vědy a jejího uplatnění v praxi se neprodávají informováním na sociálních sítích a množstvím obdržených lajků, stávají se obvykle součástí významného a často důvěrného know-how firem, které je využívají. Pouhý komunikátor, teoretik či manažer na pozici ministra tohoto specifického resortu v tuto chvíli nestačí. V takovém případě stráví nový adept zbývající přibližně rok a půl svého mandátu orientací v problematice, zatímco například připravená reforma transferu technologií a další nachystané věci budou stát. O budování vztahů a důvěry s vědecko-výzkumnou komunitou ani nemluvě.
Autorka: Eva Janouškovcová, předsedkyně spolku Transfera
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
