Jak začala Vaše cesta, která Vás přivedla sem do Olomouce?
Celý život dělám totéž, studuji chemii. Doktorát jsem dokončil na Technické univerzitě v Mnichově pod vedením Ivara Ugiho. Jako postdok jsem díky Nadaci Alexandra von Humboldta získal stipendium Feodora Lynena a odjel jsem do Kalifornie pracovat s pozdějším nositelem Nobelovy ceny Barrym Sharplessem.
Pracovat s laureátem Nobelovy ceny není příliš obvyklé, že?
Jistě. A co víc, Barry Sharpless je jedním z mála lidí, kteří mají dvě tato ocenění. Druhé obdržel loni.
Ano, „za rozvoj click-chemie a bioortogonální chemie“, jak se píše v tiskové zprávě Nobelova výboru. Ale vraťme se k Vám.
Sharpless mě ovlivnil, pokud jde o myšlenku starat se o proces chemického výzkumu. Takový přístup včetně efektivity a udržitelnosti výzkumu v organické chemii je v dnešní době důležitým tématem.
Po intermezzu ve Scripps Research Institute v La Jolle jsem se vrátil do Mnichova, kde jsem založil společnost Morpohochem. Bylo to zajímavé období, protože jsme z nuly vytvořili firmu, která tehdy měla hodnotu 5 milionů eur. Bylo to před 25 lety a peníze se získávaly mnohem snáze. Firma rostla poměrně rychle a podařilo se nám přilákat kvalitní lidi z firmy Roche, která je dodnes jednou z největších farmaceutických společností na světě.
Jak těžké bylo pro čerstvého postdoka zorientovat se v oboru?
Bylo to opravdu složité. Proto jsme chtěli přivést lidi z Roche, abychom naši firmu profesionalizovali a získali více know-how. Neměli jsme ponětí o ekonomice, procesu objevování léků, a přesto jsme přilákali investory, kteří nám dali 5 milionů eur. Uvědomili jsme si, že naše znalosti nejsou dostatečné a že potřebujeme více lidí, abychom obstáli. Nakonec jsme byli úspěšní, firma rostla a brzy jsme získali objem investic kolem 100 milionů eur. V té době to byla největší biotechnologická společnost v Evropě financovaná rizikovým kapitálem.
Jak to, že byla tak úspěšná?
Dělali jsme spoustu věcí, které teprve teď začínají být cool, jako je začlenění umělé inteligence, návrh léků na základě struktury a mnoho dalších. Myšlenkou bylo vyvinout autonomní systém objevování léčiv, analýzy dat a autonomní syntézu léčiv, která by nás mohla dovést k pokročilým sloučeninám. Nakonec se nám podařilo přivést několik látek do fáze klinických testů. Co se týče profesionality, měli jsme trochu štěstí, protože společnost Roche se rozhodla zrušit divizi antibiotik a nám se podařilo zaháčkovat vědce, kteří tam pracovali. Takových lidí bylo nejméně padesát. Nakonec jsem se ale po nějaké době rozhodl z firmy odejít a založil jsem další biotechnologické firmy s různým stupněm úspěchu. V té době jsem se také na Technické univerzitě v Mnichově habilitoval.
A pak jste se dostal do Pittsburgu?
Ano, ucházel jsem se o několik zahraničních pracovních pozic a tato mi vyhovovala nejvíce. Byl jsem tam úspěšný, získal jsem spoustu velkých grantů, rychle jsem se stal řádným profesorem. Ale manželce se nelíbilo, že jsem daleko od rodiny. Takže jsem se přestěhoval zpátky do Evropy, protože v manželství je vždycky největším šéfem manželka. Nejlepší nabídka přišla z Groningenu, kde jsem vedl katedru designu léčiv. Podařilo se mi vybudovat oddělení z nuly na 35 lidí. A v USA, ale i v Nizozemsku jsem založil další firmy, protože jsem vždycky věřil, že věda, kterou děláte na univerzitě, se musí přenášet do praxe. To je pro mě opravdu důležité. A věřím, že univerzita není tím správným místem pro vývoj směrem k trhu. Kdykoli máte něco, co má hodnotu, musíte to dostat ze školy pryč. Potřebujete lidi s různými dovednostmi, abyste výsledky své práce přenesli do společnosti nebo na trh. Nikdy se to nepodaří prosadit prostřednictvím univerzity.
V Groningenu jste zůstal 11 let, proč jste se rozhodl pro změnu?
Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že můj vědecký život byl rozdělen na dekády. Cítil jsem, že potřebuji změnu, a dozvěděl jsem se o programu ERA Chair. Olomouc jsem navštívil před čtyřmi lety, ještě před pandemií, a tehdy mě ohromila práce Lukáše Spíchala na fenotypizaci. Četl jsem jeho články na toto téma a to, co jsem v Olomouci viděl, bylo velmi zajímavé.
ERA Chair jako kariérní meta
Je získání grantu ERA Chair na Vašem osobním žebříčku úspěchů vysoko?
Ano, myslím, vždycky jsem měl štěstí na získávání poměrně velkého množství peněz na výzkum, a to i v Nizozemsku. Ale ne takové množství peněz najednou. Dva a půl milionu eur je hodně peněz a dají se s nimi dělat velké věci. Je to velký úspěch i pro mě. A od začátku února jsem tady v Olomouci. Možná je to moje poslední vědecká dekáda života a jsem rád, že ji mohu strávit tady.
Vzhledem k tomu, že program ERA Chair je pětiletý, zůstal byste v Olomouci i poté?
Šance zůstat by tu měla být, protože mám na univerzitě smlouvu na dobu neurčitou a věřím ve své schopnosti získat další peníze na výzkum, což by mi mělo umožnit zůstat zde a dělat vědu.
Jak hodnotíte program ERA Chair? Je to dobrý grantový program?
Pokud získáte 2,5 milionu, je to samozřejmě dobrý program. Nevidím žádné negativní aspekty, nebo možná jen jeden. Na 90 % finančních prostředků musí být použito na platy týmu a pouze 10 % je určeno na spotřební vědecký materiál, což je málo. Když máte řekněme 5 postdoků a pár doktorandů, musíte pro ně zajistit nástroje a chemikálie. To se s 10 % grantu nedá zvládnout, takže na tyto věci musíte získat další peníze. A tento program je samozřejmě velmi prestižní, protože jej mnoho lidí nezíská.
Většinou vědci zůstávají po většinu života tam, kde jsou. Mobilita lidí není vysoká. Myslím, že to je problém především z pohledu zaměstnance, protože když máte takové lidi v organizaci, můžete toho jako zaměstnavatel využít a donutit lidi dělat něco, co se jim nelíbí. Když jste mobilní, máte mnohem více možností prostě odejít a najít si jinou pozici nebo grant.
Byl projekt náročný z hlediska byrokracie?
Teprve jsme začali, takže to ještě nemohu plně posoudit, ale obecně u grantů ERA, které jsou velmi prestižní, je tlak nižší. Jde o to, že tyto typy grantů nedostane každý, ale jen někdo, kdo je důvěryhodný, kdo už odvedl nějakou dobrou práci. Takže pak auditor nevyžaduje tak podrobné plány a zprávy, ale věří vám, že víte, co děláte, a že to budete dělat dobře. Samozřejmě si musíte stanovit nějaké milníky, udělat plán a pro udržení týmu v chodu potřebujete minimálně jednoho administrátora na plný úvazek.
Jak začala spolupráce s CATRIN, která vedla k zisku ERA Chair?
Jak jsem již řekl, našel jsem práci Lukáše Spíchala a po nějaké době a návštěvách jsme se spřátelili. Překvapila mě nesmírně vysoká kvalita lidí na CATRIN. Neustále publikují v Science nebo Nature, získávají špičkové granty. Bohužel netuším, jak si stojí zbytek univerzity, ale rád bych to zjistil. Slyšel jsem, že je nějaký problém uvnitř univerzity, konkrétně konflikt mezi přírodovědeckou fakultou a CATRIN, ale díky penězům z Evropské unie jsem celkem autonomní, takže by se mě to nemělo dotknout.
Jak velký bude Váš ERA Chair tým?
Grant se vztahuje na 7 lidí včetně mě. Pravin Patil je můj dlouholetý kolega a vynikající chemik, který souhlasil, že sem pojede se mnou. Ale protože se jedná o grant EU, ostatní budou vybráni na základě transparentního výběrového řízení, i když mám v hlavě několik jmen, se kterými bych rád spolupracoval. Jsou to moji bývalí kolegové nebo studenti a lidé, jejichž schopnostmi jsem si jistý. V rámci limitu 7 osob budou dvě místa i pro doktorandy. Jsem přesvědčen, že to bude velmi mezinárodní laboratoř, což bych si přál.
Jaká budou hlavní témata Vašeho výzkumného týmu?
Budeme se podílet na všech třech pilířích výzkumu CATRIN. Práce bude probíhat v oblasti materiálových věd, biologie rostlin a lékařského výzkumu. Budeme je podporovat naším výzkumem v oblasti organické chemie a vícesložkových reakcí. S Mariánem Hajdúchem se zaměříme na imunoonkologii a objevování nových antibiotik nebo antivirotik. Kromě toho se těším na spolupráci se zdejší fenotypizační laboratoří Lukáše Spíchala při objevování udržitelnějších prostředků na ochranu rostlin a také biostimulantů pro zvýšení produkce rostlin odolných vůči široké škále stresových faktorů. To vše se zaměřením na udržitelnost, miniaturizaci a automatizaci chemického výzkumu.
Založit firmu a ochutnat víno
Máte bohaté zkušenosti s přenosem znalostí a technologií. Je tento aspekt vědy začleněn do projektu?
Ano, protože mám dobré kontakty s farmaceutickými společnostmi, rádi bychom je využili. Lukáš má také dobré kontakty v agrochemických firmách. Plánuji zde ale také založit novou firmu a pokusit se některé naše nápady komercializovat.
Přijel jste sem s rodinou?
Ne, bohužel systém stěhování každých deset let není slučitelný s rodinným životem. Potřebujete stabilitu pro děti, jejich vzdělání, práci partnera, a to byla vždycky překážka. Máme dům v Německu, a když jsem byl v Groningenu, jezdil jsem každý víkend domů, protože to bylo blízko. Teď to bude trochu těžší, protože je to mnohem dál. Představa je taková, že každý druhý měsíc pojedu na pár týdnů domů na home-office. Doufám, že to bude fungovat.
Jaké jsou zatím Vaše zkušenosti s Českem?
Moje babička byla Češka a vzala si Němce, maminka se narodila v Praze a po druhé světové válce byli odsunuti do Německa. Ale stále máme příbuzné v Ústí nad Labem a dalších městech. Olomouc je krásná, hlavně její centrum. České pivo je skvělé. A těším se, že ochutnám více moravských vín, protože jsem spíše vinař. Přestože moje maminka byla Češka, nikdy mě bohužel nenaučila žádné české slovo.
Nicméně jsem spíš mezinárodní člověk, byl jsem v Číně, Íránu, USA a tak dále. Uvědomil jsem si, že lidé nejsou od přírody zlí, právě naopak. Jen někde mají bohužel hloupou vládu.
Autor: Vědavýzkum.cz (TH)
Foto: Denisa Pavelková
Alexander Dömling
Alexander Dömling je světově uznávaný vědec v oblasti miniaturizace, automatizace syntetické chemie a vícesložkové reakční chemie. Doktorát získal u světoznámého vědce Ivara Ugiho. Díky podpoře Humboldtovy nadace strávil postdoktorské období u dvojnásobného nobelisty Barryho Sharplesse ve Scripps Research Institute v Kalifornii. Po návratu z USA založil svou první biotechnologickou společnost Morphochem. V dalším období působil na University of Pittsburgh, kde získal několik velkých grantů a získal zkušenosti z výpočetní a strukturní biologie, které využil například při návrhu léčiv. Následně pracoval jako vedoucí katedry designu léčiv na Univerzitě v Groningenu. Za více než deset let tam od nuly vybudoval oddělení se zhruba 30 studenty a spolupracovníky. Dömling má rovněž bohaté zkušenosti s komercializací výsledků výzkumu. Získal více než 70 patentů a spoluzaložil šest biotechnologických společností.
