Specializujete na udržitelnost v oblasti zemědělství a výroby potravin a nedávno jste dokončila zajímavou stáž. Můžete nám k tomu něco říct?
Přesně tak, zabývám se udržitelností produkce potravin a metodou posuzování životního cyklu. Ta na základě analýzy všech vstupů a výstupů umožňuje environmentální dopady kvantifikovat v tzv. kategoriích dopadu. Díky tomu víme, jaké dopady má daný proces, produkt nebo celá organizace například na acidifikaci, eutrofizaci nebo ekotoxicitu. Můžeme tak lépe identifikovat původ environmentálních dopadů, a také problematiku studovat komplexněji než například analýzou uhlíkové stopy, která obsahuje pouze informace o dopadech na změnu klimatu.
Nedávno jsem se vrátila ze zajímavé stáže v Portugalsku v neziskovce Food4Sustainability v rámci programu EIT Food, který má i u nás na VŠCHT Praha zajímavé portfolio akcí a příležitostí, které dlouhodobě sleduji.
V Portugalsku jsem pak zmíněnou metodu aplikovala na pěstování mandlí a oliv. Jedná se totiž o zemi, která je již teď výrazně postižena klimatickou změnou. Je tedy nutné přehodnotit některé zemědělské praktiky tak, aby byly udržitelné v oblasti trpící suchem, vlnami veder a požáry.
Není to jediný zahraniční pobyt, který jste absolvovala. Co v rámci Vašich zahraničních pobytů bylo pro Vás nejpřínosnější a co Vás v zahraničí naopak nejvíce překvapilo?
Z každého pobytu v zahraničí jsem si odnesla něco jiného. Poprvé jsem za studiem vycestovala již na gymnáziu, a to na rok do Paříže. To bylo přínosné zejména jazykově, kulturně, a vůbec pro takové všeobecné osamostatnění. Později během vysokoškolského studia šlo spíš o získání zkušeností z praxe, intenzivní práci na vědeckém projektu a spolupráci se zahraničními odborníky.
Některé výjezdy mi trochu otevřely oči v tom, že si v dané specializaci nepřeji pokračovat, ty nedávné mě naopak ujistily, že jsem na správné cestě. Obojí je velmi cenné. Během studia se mi podařilo vycestovat i na dvě stáže mimo Evropu, to pro mě bylo opravdu hodně obohacující a jsem ráda, že jsem se nezalekla pochybností ve svém okolí.
Setkala jste s rámci svých stážích s nějakými specifickými překážkami? Řada výzkumníků a výzkumnic popisují příběhy, které zažili, při cestování do zahraničí s dětmi a rodinou.
S výjezdy na stáž s dětmi zkušenost nemám a dovedu si představit, že to musí být logisticky výrazně náročnější, zároveň je to ale jedinečná příležitost, ze které může těžit celá rodina. Na poslední stáž jsem jela během těhotenství, domů jsem se vracela až ve 32. týdnu. Jsem vděčná svému muži, že se rozhodl dva měsíce pracovat na dálku a doprovodit mě, abych se v této situaci v malém městě na druhé straně Evropy cítila o něco jistěji. Syn se nakonec narodil až 6 týdnů po návratu, ale člověk nikdy neví.
Co Vám zrovna zkušenost z Portugalska přinesla do Vaší praxe?
Spolupráce s Food4Sustainability byla velmi přínosná na mnoha úrovních. Mají velmi různorodé zaměření i tým – od čerstvých absolventů po experty, kteří v oboru pracují desetiletí. Díky jejich inovativním projektům jsem se mohla účastnit mnoha exkurzí a vzdělávacích akcí a na základě spolupráce s farmáři jsem se dostala k datům, která by se mi jinak těžko sháněla. Právě v propojení místní komunity, aplikace nejnovějších inovací v zemědělství či navracení talentovaných lidí do regionů jsou F4S skvělým příkladem.
Ráda bych s nimi spolupracovala i v budoucnu, bavíme se například o společných projektech v rámci EIT Proof of Concepts. K EIT RIS Talents obecně bych ještě zmínila, že jsou stáže oproti jiným programům lépe finančně ohodnocené, což většina studentů jistě ocení.
Vím, že máte i rodinnou farmu. Získala jste i nějaké „know-how“ pro Vaše vlastní podnikání?
Ano, můj táta se před pár lety rozhodl začít farmařit na statku, kde dříve hospodařili jeho otec a strýc. Já jsem byla spíš pro rostlinnou produkci, ale nakonec jsme navázali na tradici chovu dobytka, jen tentokrát v ekologickém režimu. Plemeno Aberdeen Angus je i ve Skotsku celoročně venku a podmínky na Vysočině mu velmi vyhovují. Kromě toho máme na zahradě ovocný sad a táta s mým mladším bratrem (ze kterého vyrostl velmi šikovný mladý truhlář) se starají o les.
V Portugalsku mě zaujalo, jak běžné tam je kombinovat například chov dobytka s produkcí oliv nebo třeba pěstování zeleniny v řádkách mezi stromy. Pro farmáře je taková diverzifikace velmi důležitá – pokud má nějaká z plodin danou sezónu špatnou sklizeň nebo se třeba u jiného produktu propadnou výkupní ceny, nejsou na ní plně závislí. Expert na ekologické zemědělství mi ve Food4Sustainability radil, že v našich podmínkách je chov skotu ideální kombinovat například s jabloňovým sadem.
Odborná stáž v Portugalsku ale není jediný program, který jste pod záštitou EIT Food absolvovala. Zúčastnila jste se i programu Challenge Lab, který je zaměřen na udržitelnost v potravinách. Co bylo cílem tohoto programu a soutěže pro inovátory v oblasti potravin?
Na podzim 2021 jsem se přihlásila do Challenge Labu, kde byla výzva zaměřená na zlepšení udržitelnosti rostlinné řady produktů Garden Gourmet. Náš tříčlenný tým ukázal, jak je s využitím metodologie posuzování životního cyklu (LCA) možné znázornit rozdíl v environmentálních dopadech jednotlivých surovin na základě toho, v jakém režimu kultivace (konvenční, bio nebo regenerativní) byly vyprodukovány, a odkud pochází. Zadání bylo dost volné s malým množstvím vstupních informací – o to jsem raději, že se nám podařilo přijít s konkrétním návrhem a soutěž vyhrát. Byla to zajímavá zkušenost a účast v příštích ročnících mohu doporučit.
Doporučila byste některý z programů EIT Food ostatním studentům a proč?
Na základě osobní zkušenosti mohu doporučit EIT RIS Talents stáže i Challenge Lab. Stáž byla skvělá a člověk se opravdu dostane na místa, kde by si sám stáž vyjednával mnohem obtížněji. Pokud zrovna váháte nad podáním přihlášky, tak to určitě zkuste. Za pozornost rozhodně stojí i programy podporu podnikání, jedna z mých kamarádek se svým startupem EIT Food akcelerátorem prochází a je z něj nadšená. Z časově méně náročných programů bych ještě jednou doporučila Challenge Lab. Sama se těším, jaké problematice se letos bude věnovat.
Dnes se zahraniční stáže považují za standard pro mladé vědce. V jaké fázi kariéry a studia byste vycestování do zahraničí na základě své zkušenosti doporučila? Je to specifické například pro obor?
Dnes máme oproti předchozím generacím obrovskou výhodu v tom, jak je to pro nás dostupné a jednoduché. Doporučila bych začít co nejdříve, myslím si, že s každou další zkušeností se člověk méně zabývá logistikou okolo a více se soustředí na náplň práce. Spíš, než na konkrétním oboru, si myslím, že výběr a načasování stáže záleží na tom, jak pokročilí jsme ve své specializaci. Pokud si člověk ještě není moc jistý zaměřením, můžou být lepší programy typu IAESTE, kde bývá větší množství stážistů najednou a často bydlí na stejném místě. Díky tomu se můžou více socializovat a sdílet zkušenosti.
Třeba EIT RIS Talents či Fellowships zase nabízí přístup k celé řadě poměrně výjimečných příležitostí najednou. Pokud už přesně víme, kam chceme jet a co tam dělat, je lepší si vybrat program, který nám poskytne pouze financování a vše si zařídit sami.
Kdybyste mohla svému minulému já dát nějakou radu ohledně zahraničních pobytů, co by to bylo?
Asi bych si jen připomněla, že se energie investovaná do zařizování výjezdu opravdu vyplatí. Všechny zahraniční pobyty pro mě byly přínosem, i když nebylo vždy vše jednoduché ani pozitivní. Na některých VŠ je trochu zastaralý systém, a ne vždy nám děkanát, garanti studijních oborů či vedení ústavu vychází vstříc. Kvůli jedné ze stáží jsem v průběhu magisterského studia žádala o individuální studijní plán a musela jsem sehnat 15 podpisů. Když mi předposlední osoba souhlas s ISP téměř nepodepsala (šlo pouze o možnost skládat danou zkoušku o měsíc později), tak jsem si říkala, jestli to mám zapotřebí. Naštěstí se mi podobné situace podařilo nějak překonat.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
