Má zkušenosti z byznysu i vědy. ,,Po českých vědcích a vědkyních je v zahraničí poptávka – ví se, že jsou technicky nesmírně zdatní, pracovití a spolehliví,“ tvrdí Jana Šponarová z firmy Immunai. Ta se před šesti lety usídlila i v Praze kvůli menší konkurenci biotechnologických firem a tedy i vysoké šanci najít tu špičkové zaměstnance. „Absolventům a absolventkám z českých škol ale stále chybí soft skills, jako jsou prezentační dovednosti, kritické myšlení či nebát se říci vlastní názor. Je poznat, kdo byl na zkušené v zahraničí,“ říká Šponarová.

Pod vedením Jana Konvalinky vystudovala biochemii na PřF UK. Před lety sama přijela do zahraničí odborně připravená a dle ní také „nabitá“ encyklopedickými znalostmi, ale měkké dovednosti se musela rychle doučit. „Během doktorátu jsem odjela na stáž do Švédska, kde se mi otevřel úplně nový svět – věda, způsob výuky a práce se studenty tam byla na úplně jiné úrovni, mnohem otevřenější a interaktivnější, což mě motivovalo, a rovnou jsem si tam domluvila první postdoktorandskou stáž,“ vzpomíná biochemička.

Poté (2008) se chtěla vrátit do Česka, ale nemohla najít vhodnou pozici. „Z pohovorů jsem mívala pocit, jako bych se vracela do minulosti,“ vysvětluje, proč se nakonec – i z osobních důvodů – vydala na druhou „postdockou“ stáž do Švýcarska. „Tam míří špičkoví vědci z celého světa. Pracovat v takovém prostředí je velmi inspirativní, ale zároveň náročné, co se týče například žádostí o granty,“ líčí. Na konci druhého postgraduálu se tak začala rozhlížet po možnostech v biotechnologickém průmyslu, jichž je ve Švýcarsku skutečně mnoho.

První krok do bio-tech

„Mapovala jsem možnosti, co obnášejí různé pozice, hodně se ptala českých vědců a vědkyň, kteří takto v zahraničí již působili. A jednou přišel můj manžel z pracovního pohovoru se slovy: ,Mluvil jsem dnes s firmou NebionAG, pro mě to není, ale mají tam otevřenou pozici, která by tě mohla zajímat,“ vzpomíná na změnu Jana Šponarová. Zajímalo ji to! Na pozici „biokurátora transkriptomických dat“ hledali totiž zkušeného biologa či bioložku s víceletou zkušeností z akademického prostředí a se zájmem o vědeckou literaturu.

Co je to biokurátorství? Biokurátorství má za úkol strukturovat a sjednocovat různorodá data, vytvářet takzvaná FAIR data (akronym z Findable, Accessible, Interoperable, Reusable) a vytěžovat z nich nové poznatky. Typickým výsledkem je jednotná databáze, ve které si data zachovávají hodnotu pro další použití tím, že se dají jednoduše nalézt a kombinovat pro datové analýzy, například při testování a vývoji nových léčiv. „Před pěti lety jsme zachytili nástup single-cell RNA sekvenování, které způsobilo revoluci ve výzkumu biomarkerů a personalizované medicíně. Ve zpracování těchto dat patříme aktuálně ke světové špičce,“ shrnuje Jana Šponarová.

„Obor biokurátorství jsem do té doby neznala; nevěděla jsem, zda je to to pravé, ale znělo mi to zajímavě, prostředí a budoucí kolegové i vedení byli sympatičtí a já věděla, že musím udělat první krok z akademie. Řekla jsem si, že pokud to nepůjde, budu hledat dál, že každá zkušenost se počítá,“ říká Šponarová, jež tedy v roce 2014 nastoupila do Nebionu, čili švýcarského spin-offu z ETH Zürich, a to na pozici řadové datové analytičky.

Dařilo se jí. Záhy povýšila na vedoucí biokurátorského týmu v Curychu a když v roce 2016 v Nebionu hledali, kde vznikne nějaká mezinárodní pobočka, padla volba na Prahu, a Šponarová se stala vedoucí týmu. Tím se jí vyřešilo i životní dilema ohledně návratu do vlasti – žije sice ve Švýcarsku, ale kvůli práci do Česka pravidelně jezdí: „Kdyby mi někdo takovou kariéru popsal před deseti lety, nevěřila bych mu. Hodně mi pomohly předchozí zkušenosti z akademického prostředí, kde už jsem vedla studenty a měla vlastní projekty a granty.“

Zasaženi růstovou tsunami

Poté, co se v Nebion rozkoukali v novém prostředí a zvládli covidovou pandemii, čekala na ně další výzva – přede dvěma lety se spojili s nadnárodní společností Immunai. „Bylo to, jako by nás smetlo tsunami: z rodinné firmy s 26 zaměstnanci se najednou stal korporát o 160 lidech, který má své headquarters v New Yorku a Tel Avivu a tři časová pásma,“ líčí Šponarová. Co bylo nejnáročnější? Prý zvládnout střet více kultur a přístupů k práci.

Jana Šponarová nejraději odpočívá na horách či single trailu.

Izraelci jsou dle jejích zkušeností odvážní, bez otálení se vrhnou do řešení problémů – prostě zkusí zamýšlené řešení, a když to nevyjde, poučí se a posunou se dál. „To je velký kontrast oproti Švýcarsku, kde se rozhodnutí dělají spíše konzervativně. Američtí kolegové jsou velmi motivovaní; zaměřují se na efektivnost a pozitivní náboj sdělení. My Češi jsme naopak velmi kritičtí,“ vysvětluje Šponarová, jak si na sebe různí lidé museli zvykat a učit se komunikovat.

„Přechod pod nové majitele a do firmy s větším rozsahem R&D (výzkumu a vývoje) nám přinesl hodně nových možností, ale bylo to náročné na množství změn. Ovšem díky báječným lidem v týmu jsme vše zvládli. Jsem na ně skutečně hrdá – všichni prokázali velikou dávku přizpůsobivosti, loajality a důvěry. A nesmírně mě těší, že náš pražský tým je od začátku ve stejném složení, jen roste,“ shrnuje Jana Šponarová, alumna Karlovky.

Právě stabilita týmu je pro pražskou pobočku Immunai klíčová. „Jelikož biokurátorství nemá v Česku tradici, musíme si nové zaměstnance vychovat, což trvá,“ říká vedoucí týmu. A uzavírá: „Biokurátorství a datový management je přitom velice potřebný obor, který má velkou budoucnost.“

Autor: Pavla Hubálková

Foto: Vladimír Šigur, archiv Jany Šponarové

Zdroj: Univerzita Karlova

Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.

Jana Šponarová vystudovala biochemii na Přírodovědecké fakultě UK, doktorát získala ve Fyziologickém ústavu Akademie věd. Poté strávila téměř deset let ve Švédsku a Švýcarsku jako postdoktorandka. V roce 2014 nastoupila do biotechnologické firmy Nebion (spin-off ETH Curych), jež se v roce 2021 spojila s izraelskou firmou Immunai. Působí jako ředitelka pro datovou strategii a biokurátorství. Nejraději odpočívá na horách či single trailu.