Janu Vašíčkovou vždy bavila biologie, toxikologie a hlavou jí vrtalo i téma udržitelnosti. Při doktorském studiu ve výzkumném centru RECETOX se do její vědecké cesty zcela náhodou připletly larvy bráněnky. Tehdy ji ani náhodou nenapadlo, že se jimi začne detailně zabývat.
Co Vás zlákalo na vědě? A jaké byly Vaše začátky?
Vždy mě bavila příroda a pozorovala jsem, co se kolem mě děje. To mě přivedlo ke studiu Aplikované biologie a ekologie na Ostravské univerzitě. Popravdě, studium mě naprosto pohltilo. Můj studijní obor byl navrhnutý tak, aby se z nás, studentů, stali pracovníci státních orgánů v oblasti ochrany životního prostředí. A musím se přiznat, že mi to nestačilo. Během bakalářského studia jsem „přičichla“ k práci v laboratoři a nadchla mě toxikologie. Začala jsem přemýšlet co dál a hledat doktorské studium, které by se zaměřovalo na chemické látky a jejich vliv na životní prostředí. Měla jsem štěstí – našla jsem pana profesora Jakuba Hofmana ve výzkumném centru RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Na RECETOX mě na doktorské studium přijali a tak začala moje opravdová „vědecká“ dráha.
Z Ostravy jste se odstěhovala za doktorským studiem do Brna?
Ano, bylo to tak. Pocházím z Ostravska, poblíž ekologicky nádherné lokality Kozmické ptačí louky. Jsou to nivní louky, které byly v průběhu posledních let revitalizovány. Sice nyní žiji v Brně, ale Ostravu mám velmi ráda. Umí vždy příjemně překvapit!
Ve své výzkumné práci se zabýváte larvami bráněnky – Hermetia illucens. Jaká byla Vaše cesta k tak neobvyklému tématu?
V rámci doktorského studia jsem se zabývala půdní ekotoxikologií pod vedením profesora Hofmana. Pracovala jsem na projektech, které zkoumaly vliv účinků organických polutantů a pesticidů na půdní organismy, hlavně na bezobratlé. Tehdy jsem narazila na larvy bráněnky. A bráněnky mě zaujaly natolik, že jsem se o ně začala více zajímat. Původem jsem biolog a chování zvířat mi vždycky přišlo fascinující. A bráněnky dokážou překvapit. Jsou to naprosto dokonalé stroje, které pojídají všechno, co dostanou. Začala jsem je studovat a zjistila jsem, že ve světě jsou bráněnky už často skloňovaným pojmem, a to hlavně ve vztahu k udržitelné produkci proteinu.
V čem jsou tedy bráněnky tak fascinující a proč je jejich využití v praxi synonymem udržitelnosti?
Larvy bráněnek dokážou do posledního drobečku sežrat všechny naše potravinové zbytky. Náš odpad je pro ně krmivo, nejsou vybíravé a sežerou všechny zbytky rostlinného i živočišného původu. Takto jednoduše můžeme přetvořit naše zbytky na nový zdroj krmiva. Navíc je jejich chov nenáročný – není s nimi tolik práce. Prostě praktický a efektivní bezobratlý.
Jak se o svoje bráněnky staráte?
Taková kolonie bráněnek potřebuje teplo, vlhko, světlo a žrádlo. Larvy nemají nic jiného na práci než jíst. Chovám je v plastových krabicích a krmím dvakrát týdně zbytky z italské pekárny, kterou mám za rohem od domu. Oni už mi staré pečivo sami schovávají. Moje bráněnky nejsou jen tak obyčejné – jsou vychované na prvotřídním italském pečivu (smích).
A co když pečivo není?
To mám záložní plán B. V místním pivovaru mi schovávají zbytky pivovarnického mláta, což je vedlejší produkt při vaření piva. Mláta mají dost každý den. A to je také součástí mého projektu, který se postupně přeměňuje v reálný business plán. Mým cílem je udržitelnost v podobě využití lokálních zdrojů odpadu. Bráněnky kompletně likvidují odpad a samy se stávají takovými proteinovými „bombami“ a při svém hodování vytváří navíc velmi kvalitní hnojivo. Úspěch hned na třech frontách.
Říkala jste, že se larvy bráněnky stávají proteinovýmu „bombami“. Co s nimi dělat jako se zdroji proteinu?
U bráněnky – stejně jako u lidí – platí, jsme to, co jíme! Pokud dostávají potravu s vysokým obsahem proteinu, budou ony samy obsahovat hodně proteinu. Pokud jsou krmeny tučnými jídly, budou taky samy tučné. Vykrmené bráněnky bohaté na protein se usuší, pomelou a z mouky bohaté na protein pak lze vyrábět krmivo pro psy, kočky, ryby nebo slepice. Dnes se do krmiv pro zvířata běžně přidává rybí nebo sójová moučka, které ale ekologicky udržitelné vůbec nejsou. Například rybí moučka se k nám přepravuje přes půlku světa. Naopak takový protein z bráněnek vyrobíme velmi rychle, larvy se vykrmí za dva týdny a navíc s použitím lokálních zdrojů.
Co se s larvami bráněnky děje, když „vyrostou“?
První stádium je larva, ta se jen krmí a krmí, a pak se přemění v mouchu. Přeměna je tak energeticky náročná, že larva žere 24 hodin 7 dní v týdnu, aby měla dost energie. Moucha se spáří, naklade vajíčka a z nich se znovu vylíhnou larvy, a tak to jde pořád dokola. Další velká výhoda larev je, že při pojídání produkují hnojivo. A to se dá použít klidně i do truhlíku na kytky. Na hnojivo si chodí ke mně i moji sousedé (smích).
Takže – máme larvu, která likviduje veškerý odpad, sama se stane bohatou na protein, a ještě vytvoří hnojivo?
Ano, je to tak, jejich exkrementy se dají využít jako hnojivo.
Jaké máte s larvami bráněnky další plány?
Mým cílem je vybudovat farmu, kde by se bráněnky vykrmovaly zbytky z lokální produkce potravin. Bráněnky pak použijeme pro výrobu krmiva pro psy a dalším produktem farmy bude hnojivo. Co mi ale úplně nepřeje, je místní legislativa. V rámci Evropské unie je bráněnka označena jako hospodářské zvíře, a je proto zakázané ji krmit odpadem. Ačkoliv se často jedná o výživově hodnotné suroviny. Takovým typickým příkladem jsou odpady z jídelen nebo restaurací, které se dnes nejčastěji zpracovávají v bioplynových stanicích. Zatím tedy larvy krmíme druhotnými surovinami z potravinové výroby, ale věřím, že i legislativa se časem změní.
Jak by taková ideální farma vypadala?
I když u nás tyto farmy ještě nejsou, v zahraničí je najdeme. V Nizozemsku nebo Polsku bráněnky krmí na farmách bioodpadem a larvy potom prodávají jako zdroj bílkovin do krmiva pro zemědělská zvířata nebo domácí mazlíčky. Farmy jsou to opravdu v pravém slova smyslu. Kamióny přiváží různé organické zbytky a larvy je pojídají. Sklizené larvy bráněnek se vysuší, oddělí se tuk a pomelou. V podobě mouky se přidávají do krmiv. Na trhu jsou již dostupné granule nebo i psí konzervy, kterými se larvy stanou součástí jídelníčku našich domácích mazlíčků.
Byly tedy pro Vás bráněnky vědeckou láskou „na první pohled"?
(Smích.) Asi ne na první pohled pro svůj vzhled, ale díky jejich úžasným schopnostem mi přišly okamžitě fascinující. Larvy bráněnky propojují moje nadšení pro přírodu, biologii a udržitelnost. Vidím v nich obrovský potenciál a v jejich chovu smysl a cestu k lokální produkci udržitelného zdroje proteinu. Nikdy by mě nenapadlo, že se z mého vědeckého tématu může stát i podnikatelský záměr. Ačkoliv o larvách bráněnky již mnoho víme, fascinuje mě odhalovat jejich další využití. Pořád se učím a zlepšuji. Chov bráněnky je věda.
Takže larvy jsou teď IN?
To rozhodně jsou! Organismy likvidující veškerý organický odpad, a ještě z toho máme nebývalý užitek.
Autor: Marie Hošťálková
Foto: archiv Jany Vašíčkové
Zdroj: RECETOX
