facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Jaromír Zahrádka: Jestli někdo tuhle krizi vyhraje, bude to věda

28. 4. 2020
Jaromír Zahrádka: Jestli někdo tuhle krizi vyhraje, bude to věda

S Jaromírem Zahrádkou, ředitelem i&i Prague - biotechnologického inkubátoru Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, jsme mluvili o podpoře akademiků v zakládání vlastních inovativních společností a také o roli transferu znalostí v době koronavirové krize.

CeTTAV web 21Letos oslaví i&i Prague tři roky existence. Co bylo impulsem k založení této společnosti?

Pro řadu vědců je vidina toho, že vedle skvělé publikace jejich výsledek najde reálné uplatnění a pomůže lidem, obrovské zadostiučinění. Smyslem naší práce je proto dávat jim šanci, aby se jim to povedlo. Když jsou naši vědci schopni toho, aby se dostali například na MIT, do Heidelbergu nebo na jiné prestižní pracoviště, tak jsou dostatečně schopní i na to, aby si založili funkční spin-off. Společnost i&i Prague se proto snaží dávat prostor schopným lidem a dobrým nápadům, a tím umožnit změnu stávajícího systému. Vedlejším produktem je to, že touto aktivitou budujeme další pilíř financování vědeckých projektů.

Jak by měl tento pilíř fungovat?

Pokud se nám to podaří na více projektech a prokážeme, že tím umíme vydělat peníze, tak si tato oblast získá pozornost ze strany dalších investorů i ze strany mladých lidí, kteří přemýšlí nad tím, co budou studovat. Většina lidí nejde do vědy s tím, že budou úspěšnými řediteli firem. Chceme jim ale ukázat, že akademická cesta není jediná možná.

Co považujete za vaše největší úspěchy?

Mnoho věcí se ukázalo být trochu jinak, než jsme si původně mysleli. Celý tým a koncepce musely být poměrně flexibilně posouvány. Ve směru spolupráce s partnery ze zahraničí, univerzitami či ústavy Akademie věd jsme se museli hodně věcí naučit za pochodu, nešlo se na to připravit dopředu. Na druhou stranu celá naše koncepce se postupně naplňuje. Nejvýznamnější úspěch pro nás je vybudování důvěry s řadou akademických institucí. Máme podepsané smlouvy o spolupráci s ústavy Akademie věd, zahraničními partnery, univerzitami. Prokázali jsme, že jsme schopni jim pomoct, že máme co nabídnout, obrací se na nás s důvěrou. Dalším úspěchem jsou také počty našich projektů – v tuto chvíli máme šest dobře fungujících start-upů, 8 prodaných licencí a řadu slibných spoluprací. Chce to čas, ale jde to dobrým směrem.

Co se naopak zatím nepodařilo nebo na čem byste rádi zapracovali?

Největší výzva je pro nás hledání vhodného managementu pro start-upy, které zakládáme. Je poměrně těžké si představit, že člověk, který celý život usiloval o permanentní pozici na univerzitě nebo ústavu, to najednou zahodí a půjde do něčeho tak rizikového jako je stratup. Týká se to i vědců, kteří se vrací ze zahraničí. Když přichází po PhD nebo postdoku, tak mají poměrně málo možností. Buď se jim povede uspět v malém množství soutěží o permanentní pozici, což opravdu nemusí vyjít, anebo musí vstoupit do již fungující skupiny, akceptovat jiné vědecké téma a lokální situaci, ale také určitou přebujelost byrokracie ve financování a řízení vědy. My bychom jim nabídli alternativu v podobě podílu na řízení akademického start-upu. U nás se to příliš neděje, ale vědci v zahraničí, jsou zvyklí, že jejich kolegové odcházejí do start-upů. Pracujeme na tom, ale stále se trochu míjíme v tom, jak takové lidi najít a vše časově sladit.

Jaká je podle vás na českých pracovištích situace ohledně projektů vhodných ke komercializaci? Vyhledáváte zajímavé nápady, nebo za vámi přicházejí výzkumníci se zájmem o spolupráci sami?

Plánovali jsme, že budeme projekty aktivně vyhledávat, ale zjistili jsme, že to není vůbec potřeba. Samozřejmě se snažíme mluvit o tom, co děláme, abychom byli vidět, ale chodí za námi jak samotní vědci, tak kolegové z transferu, kteří vidí něco zajímavého a chtějí to rozvinout.

Kvalitní nápady a projekty tedy jsou?

Nemyslím si, že by byl nějaký zásadní problém v tom, že by tady nebyly kvalitní projekty. Nápady tu jsou, velkým přínosem jsou podle mě projekty z programu Technologické agentury Gama. Tam vidíme, že jakmile se sníží administrativní náročnost financování a jde se trochu do rizika, vznikají zajímavé nápady.

V čem je potom problém, když ne v kvalitě výsledků výzkumu?

Chybí tu příklady, že to jde i u nás, to další pokračování po programu Gama, což je právě i důvod, proč jsme vznikli. Dnes už se málo setkáváme s projekty, které by byly například vysloveně špatně ošetřeny z hlediska ochrany duševního vlastnictví. Jsme v situaci, kdy máme dobrou technologii i relativně rozumně ochráněné duševní vlastnictví a výzkumná organizace s tím umí nakládat. Chybí nám ale lidé, kteří by byli ochotní jít do založení start-upu a mají k tomu potřebné zkušenosti. A pak také první investor.

skupina menší

Pomohlo by nějaké speciální vzdělávání? Nebo už u nás něco takového existuje?

Něco existuje i díky centrům pro transfer technologií a spolku Transfera.cz – celkově se díky kolegům dostala oblast transferu technologií i vzdělávání na velmi dobrou úroveň. Myslím si, že z vědce ředitele a ekonoma uděláte, naučit se to dá. Samozřejmě z něj neuděláte odborníka na finanční trhy, ale řízení firmy není tak náročné, jako stát se expertem v oblasti fyziky nebo něčeho takového. Bylo by ale dobré, aby vzdělání bylo součástí podpory při vzniku start-upu a mělo by být dávkováno tak, aby daný člověk nebyl vyloženě zahlcen.

A co nějaký speciální studijní program?

Určitě by bylo hezké, kdyby tu vznikl nějaký studijní program, který by lidem, třeba po dokončení vzdělání v oblasti přírodních věd, umožnil získat nějaké manažerské minimum. Myslím ale, že jsme v tomto směru na dobré cestě a podobné možnosti postupně vznikají. A také je potřeba pamatovat na to, že samotné vzdělání nenahradí praktickou zkušenost s celým procesem.

Nedávno jste společně s Univerzitou Karlovou představili spin-off společnost LAM-X zaměřenou na vývoj nanotkanin. Jak vidíte její budoucnost?

LAM-X je technologie, kterou sleduji řadu let a jsem rád, že se nám povedlo dostat ji do současné fáze. Příprava projektu byla sice dlouhá, ale důkladná a z mého pohledu maximálně transparentní a založená na spolupráci všech stran. Ve spolupráci s CUIP (Charles University Innovations Prague, dceřiná společnost Univerzity Karlovy – pozn. redakce) jsme nové společnosti dali první peníze a sestavili manažerský tým, který už si musí poradit sám. Nyní je potřeba rozpracovat technologii, která může mít velké množství aplikací, najít ty nejzajímavější z nich a efektivně je dostat na trh. Přes licence chceme společnost uvést i na zahraničí trhy, kde budou možná ještě zajímavější aplikace než u nás.

Jaký o tuto technologii očekáváte zájem?

Jestli se nepleteme, tak ta technologie má opravdu široké využití nejen v rámci zdravotních prostředků. Velký potenciál může mít také v zemích třetího světa, kde není zdravotní systém tak propracovaný a hygienické normy tak dodržovány. Původní plán směřoval trochu jiným směrem, avšak společnost vznikala v době, kdy začínala krize kolem nového koronaviru. Tam se ukázalo, jak tým společnosti opravdu dobře funguje. Ihned po založení se zapojili do řešení aktuálních problémů a začali hledat aplikace technologie v této oblasti. Zájem ze strany firem i dalších partnerů je velký.

Kolik takových projektů obvykle řešíte současně?

Momentálně máme nadějné projekty z dalších tří českých univerzit a pak další tři nebo čtyři technologie z ústavů Akademie věd. Velmi zajímavé jsou také technologie ze severního Německa nebo Rakouska, kde se zapojujeme hlavně finančně. Průběžně máme asi 14 projektů, kterým se intenzivně věnujeme. Po založení spin-off společnosti se pak vždy přesouváme do pozice pasivního investora, čímž se nám otevře prostor pro nové projekty.

Jak podle vás transfer znalostí v Česku ovlivňuje současná koronavirová krize?

Myslím, že tato situace vedle všech nepříjemností přináší také mnoho příležitostí. Je tu krásně vidět, jak kolegové cítí odpovědnost a jsou schopni rychle reagovat. Jestli někdo tuto krizi vyhraje, tak to bude věda. Tohle si většina našich kolegů v laboratořích uvědomuje a vědci mnohem více než dřív začali vyhledávat spolupráci s firmami a partnery, kteří jim jejich výsledek pomohou dostat do praxe. V tomto je to naprosto unikátní situace, která ukazuje, jak je vědecká komunita připravena pomoci. Také se ukazuje, že když nejsou vědci tolik vázáni byrokracií kolem financování a nemusejí tolik koukat na formální reporting, zprávy a splnění všech dílčích cílů, tak fungují efektivně a velmi rychle. Z toho bychom si měli vzít poučení a upravit podle toho modely financování do budoucna.

Nemyslíte si, že když se v současnosti tolik nehledí na formální stránku věci, že by z toho mohly vznikat problémy, až se situace uklidní?

Myslím, že to je věc, o kterou se má starat transferová komunita, kterou jsem už také vyzýval, aby se více zapojila. Většina institucí si toho je vědoma a postupně se formality srovnávají. Jde o to, že někdy je podání ruky lepší než všechny smlouvy. Také si myslím, že v této situaci řada lidí funguje opravdu eticky a korektně. Záleží, jak pečliví budou kolegové z transferu a management institucí, ale troufám si tvrdit, že velká část těchto projektů bude naprosto v pořádku.

Myslíte si, že současné nasazení a vědecká aktivita přetrvá i po krizi?

Záleží, jak se k tomu postaví autority v oblasti financování vědy. Ze současné situace se můžeme hodně poučit. V minulosti zaznívala kritika vědecké komunity, že je odtržena od reálných problémů a málo hledí na aplikaci výsledků. Je naprosto evidentní, že tato kritika byla ve většině případů neoprávněná. Možná to bylo způsobeno systémem financování vědy s přebujelou administrativní částí, která vědce staví spíše do pozice „podezřelých“. Ti pak musí velmi opatrně slibovat výstupy a tráví čas neustálým dokazováním, že utrácí prostředky správně. Nemají moc prostoru být flexibilní a jít i do rizika, které je u aplikace výsledků do praxe značné. Teď, když řada těchto spoluprací akademických pracovišť a firem kolem COVID-19 běží, vidíme, že tyto spolupráce lze dělat i jinak a efektivněji. Jde jenom o to, jestli budeme chtít využít tyto zkušenosti v rámci nových grantových výzev a schémat financování. Byla by ale velká škoda, kdybychom se nepoučili a vrátili se do starých kolejí.

Děkujeme za rozhovor!

 

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptal Jiří Stanzel.


Jaromír 1Jaromír Zahrádka

je jednatelem a spoluzakladatelem biotechnologického inkubátoru i&i Prague s.r.o. Před jeho založením pracoval řadu let v IOCB Tech, kanceláři transferu technologií Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Za své působení v oblasti transferu technologií se podílel na managementu řady úspěšných projektů, prodeji desítek licencí a vzniku celé řady spin-off společností, jako je např. DIANA Biotechnologies s.r.o., Dracen Pharmaceuticals inc., nebo Elphogene s.r.o. Ve své profesi kombinuje své dvojí vzdělání, v oboru biochemie a ekonomie. Odborně se věnuje především metodám určení tržního potenciálu technologií v časné fázi vývoje a jejich oceňování pro účely vyjednávání mezi akademickým pracovištěm a investory. Své znalosti a zkušenosti pravidelně předává v odborných kurzech, ale také v rámci pravidelných přednášek na několika vysokých školách.