„Silicon Valley říká – my jsme tvůrci byznysu. Většina českých startupů, jeden vedle druhého – a mám zkušenosti s mnoha desítkami – hapruje v obchodě,“ zdůrazňuje finančník, který je také radním Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum a inovace.

Výzkumník Filip Dvořák, který spoluzakládal startup Filuta.ai zaměřený na inteligentní automatizaci, před časem na webu CzechCrunch vysvětloval, proč si pro centrálu firmy zvolili Česko. To je podle něj zemí s úžasným podhoubím, kde se setkává kreativita a individualita s precizností a kvalitou. Tuzemské nápady a startupy podle něj často předčí San Francisco. Co tomu říkáte?

Řeknu to vlastními slovy. Věřím, že jsme země velmi dobrého technického talentu. Sám jsem se o tom mnohokrát přesvědčil. České země mají historii více než století technické výroby, technických vynálezů. V tomhle jsme na úrovni západní Evropy, možná dokonce výše. Dokonce bych řekl, že to socík úplně nepozabíjel, protože technika a výroba byly jedny z mála věcí, které dostávaly za minulého režimu silnou podporu. Inženýrů tady byly mraky.

Tehdejší technika ale byla hodně odlišná třeba od dnešního softwaru…

Důležité je, že se zachoval obecně vztah ke konstruktérství. Dobře to vystihuje anglické slovo engineering. V engineeringu stále něco navrhujete, což znamená, že máte znalost a máte kreativitu.

Kromě kreativity mluvil Filip Dvořák také o individualitě, preciznosti a kvalitě. Jakoby říkal, že v Česku máme takovou kombinaci Ameriky a Německa…

Individualitu bych jakžtakž odkýval, ale úplně nevím, co tím Filip Dvořák myslel. Preciznost a kvalita možná nejsou úplně topové, ale dokážeme je zvládnout na relativně slušné úrovni. Obecně jsme ale velmi špatní byznysově. To je mizérie.

To znamená prodej, marketing?

Prodej, marketing, vůbec byznys. Když někdo na Západě přijde se startupovým nápadem, obvykle přemýšlí hlavně o trhu, obchodu, marketingu. Řekne si – chci mít tržby, chci být bohatý. Tímhle formuje startup. My jsme spíše velmi dobří tvůrci produktů, možná opravdu v něčem lepší než Silicon Valley. Silicon Valley říká – my jsme tvůrci byznysu. Většina českých startupů, jeden vedle druhého – a mám zkušenosti s mnoha desítkami – hapruje v obchodě. Mnohé nehaprují v produktu, ve své základní ideji, kreativitě, preciznosti, dotaženosti, ale obchod dělat neumí. Dokonce bych řekl, že často ani nechtějí, protože jim to není vlastní.

Jak dosáhnout světovosti

Agentura CzechInvest už dlouho zprostředkovává účast českých startupů v zahraničních inkubátorech. Ministerstvo zahraničí se nyní snaží prostřednictvím vědecké diplomacie přenášet do Česka know-how startupového prostředí z jiných zemí. Může stát v tomhle ohledu přispět ke změnám, které by podle Vás byly potřebné?

Všechno, co pomůže, pomůže. Je to opravdu komplexní záležitost. Začíná to u vzdělávání k samostatnosti, iniciativnosti, schopnosti týmové práce. Důležité jsou měkké dovednosti, schopnost tvořit dobré týmy. A také to, čemu říkám světovost – nekoukat jenom na mapu Česka a neříkat si, že za jeho hranicemi už žádná příležitost není.

Myslíte, že cesta pro české startupy vede třeba přes západní Evropu, jak se o to pokouší například Rohlik.cz?

Západní trhy jsou obecně hodně saturované. My jsme někdy blázni do nových věcí jenom proto, že jsou nové. Západní Evropa si vystačí, poptávka a nabídka je tam víceméně v balancu. Není tak snadné tam přijít a říct – hele, co jsme vám přinesli.

Doporučoval byste tedy orientaci na jiné trhy?

Je to případ od případu. Svět je velký a mnohé trhy jsou méně saturované, než ten náš. Potíž je v tom, že jsou od nás většinou dost daleko a že rozvojové trhy nepřekypují penězi. Někdy tam přesto můžete dosáhnout úspěchu snáze, žijí tam miliardy lidí. Ale například řešení v oboru jako SaS – software jako služba – můžou uspět velmi dobře i ve vyspělém světě. Což také některé české startupy prokázaly, typickými příklady jsou Productboard nebo Kentico. Ti už jsou dobří i v západní Evropě.

Možná ještě víc v Americe. Tam se softwarové startupy prostě vydat musí. Souhlasíte?

Tvrdí se, že když chcete se softwarovým startupem dobývat svět, musíte být v Silicon Valley. Něco na tom je. Tam dostanete do zad celou mašinérii. Být v Silicon Valley znamená, že tam přemístíte své sídlo a máte investora. Investor se podívá na mapu světa a například se zeptá – ještě nejsme v Jižní Americe? Co k tomu potřebujeme? A druhý den vám pošle dva marketingové specialisty na Jižní Ameriku, rodná řeč jednoho je španělština, druhého portugalština. Hned nastupují do práce, získávají opci na akcie a další benefity. To je ta světovost. Chcete-li být světoví, musíte mít lidi, kteří rozumí jiným zemím.

Jste skeptik, pokud jde o budoucnost českého prostředí?

Nejsem skeptik, zlepšuje se to. Mladí lidé cestují po světě, vracejí se sem, přichází hodně lidi ze zahraničí. Jsem mírný optimista, ale zatím jsme za vyspělým světem pořád hodně pozadu. Svět je multikulturní, multietnický. Západní pobřeží Ameriky se úplně vymyká tomu, co známe odsud. Byl jsem asi před šesti, sedmi lety se zástupci online prodejce letenek Kiwi ve vedení britské banky Barclays. Představte si top vedení britské banky – ani jeden Brit, ale Ital, Číňan, Čech, Američan, prostě všehochuť. Všichni to berou jako úplně normální. Když vám do firmy přijdou lidé různých kultur, nesmírně je to vzájemně obohacuje a snáze se dobývá svět.

Kiwi byla Vaše nejvýznamnější investice?

Ano. Byla to největší firma, ve které jsem kdy měl podíl.

Špatná motivace

Často se setkávám s názorem, že spolupráce mezi byznysem a výzkumnými institucemi v Česku moc dobrá není…

Je špatná. Bohužel je to dáno způsobem, jakým jsou strukturovány, postaveny a financovány vysoké školy. Od spolupráce s firemní sférou je odrazuje celý tento systém. Univerzity dostávají základní prostředky na poměrně nízké mzdy, takže si přivydělávají granty. Ale co znamená takový grant? Získat, vysoutěžit, udělat, napsat, publikovat, mít citace, uložit do šuplíku a jedu dál. Za to dostanete peníze. Nic vás nemotivuje k tomu, abyste vzal, co máte v tom šuplíku, šel za firmou a řekl – pojďme z toho udělat byznys, možná to vyjde, možná nevyjde. To by bylo dalších pět let práce, kterou vám nikdo nezaplatí. Vědce vše nutí k tomu, aby absorbovali grant, nakrmili týmy lidí na fakultě a zajistili jim základní živobytí, publikovali a okamžitě se vrhli na další grant. Granty obecně vůbec nejsou špatné, ale tento systém vede k tomu, že se preferuje průměrná věda, nikoliv elitní. Elitní věda je strašně náročná, a to i na čas.

Ve Švédsku vznikla iniciativa Ignite Sweden, která propojuje startupy s velkými podniky. Podobné příklady bychom mohli najít v dalších zemích. Toto téma by mohlo být zajímavé i z hlediska transformace české ekonomiky…

Ano. Velké podniky se musí naučit využívat výhodu toho, že se obklopí startupy. Tohle nám tady chybí. Vytvořit kolem sebe startupový inkubátor nebo aspoň coworkingové centrum, kde by si mohli mladí, talentovaní lidé splnit svoje sny. Říct jim – když tohle vymyslíte, můžete pro nás být super dodavatelem. Startupy, to jsou malé týmy mladých lidí, kteří jsou otevření všem možnostem. Chtějí měnit svět. Rigidita je spíš na straně korporací. Dnešní doba je charakteristická bouráním bariér a hierarchií. Využití startupového prostředí určitě dává smysl.

I velké firmy by se měly zajímat o to, jaký se v Česku dělá výzkum v jejich oboru. Je z tohoto pohledu nevýhoda, že tu máme hodně firem se zahraničním kapitálem?

Asi by se zajímat měly a opravdu k tomu potřebujete firmy, které mají sídlo tady. V Česku firmy často dělají dobrý, aplikovaný výzkum. Nebo customizovaný výzkum, který se zabývá potřebami konkrétních zákazníků. Málokdy se ale stane, že by mateřská firma v zahraničí umístila klíčový výzkum do země, ve které má jen dceřinou společnost.

V poslední době často zaznívá názor, že novodobá transformace české ekonomiky si žádá více českého kapitálu. Vnímáte to také tak?

Pokud se chceme rychleji přibližovat bohatému Západu, je to nutnost. Bez znalostní ekonomiky a lokálně vlastněných firem toho nedosáhneme. Pohybujeme se ale ve světové soutěži. Můžeme to přirovnat k olympijským hrám. O zlato budou kromě nás usilovat také závodníci z dalších 200 zemí. Nezadaří se všude, zadaří se někde. Proto si myslím, že stát by měl cíleně podpořit odvětví, ve kterých máme největší šancí být lídrem a v nichž dokážeme budovat naše domácí firmy. My Češi dodnes umíme naprojektovat a vyrobit letadlo, auto, lokomotivu, vagón, trolejbus, autobus, možná loď.

Už také družici…

Zkrátka pomalu všechno. Ale otázka by měla znít jinak – jsme v něčem z toho světový lídr? Můžeme si vzít příklad třeba z Nizozemska, velmi úspěšné evropské země. Nizozemci si řekli, že chtějí být lídr v high-tech zemědělství, do kterého tam jdou velké státní pobídky. Dnes jsou v tomto oboru největšími exportéry – měřeno přidanou hodnotou v poměru k vlastní zemědělské produkci. Peníze, které míří do tohoto strategického odvětví, se Nizozemsku bohatě vrací. A nejsou to jenom peníze.

Žádné bezhlavé lití peněz

Co dalšího může stát nabídnout?

Důležité je mít jasnou představu, co nám v celém dodavatelském, hodnotovém řetězci takového strategického odvětví nejvíc chybí a kde by to stát mohl vyfedrovat. Je to případ od případu, ale největším nedostatkem obvykle bývají chybějící kompetence. Hodně věřím v kompetenční centra. Plně nebo částečně vlastněný veřejný institut by měl získat špičkové odborníky, koncentrovat je, aby potom předávali kompetence dál. Může to být třeba v rámci strategie průmyslu 4.0. Zajímavou inspiraci nabízí Rakousko, které prošlo transformací z tradičního těžkého průmyslu k high-tech zemi. Německo realizuje přechod na průmysl 4.0 prostřednictvím veřejných pobídek pro kompetenční centra. Není potřeba bezhlavě lít firmám peníze, ale poskytnout jim znalosti, infrastrukturu a půjčky tam, kde peníze nenabízí nikdo jiný. Úkolem státu je kromě nastavení vhodných pravidel vyplnit mezery tam, kde se o to nepostará soukromý sektor.

Jedním z oborů, na který by se mělo Česko zaměřit, je podle Vás polovodičový průmysl… (Více ve druhé části rozhovoru s Jiřím Hlavenkou, který vyjde v příštím čísle magazínu Moderní ekonomická diplomacie.)

Ano. Když vezmu pomyslné závodní pole v tomto odvětví, před námi jsou Sasko, Nizozemsko a my jsme hned v úzké skupince možná pěti, šesti hráčů za nimi. Už jsme blízko čelu, možná už v širším čele jsme.

Ale v rámci Evropy…

V rámci Evropy, ale o to jde. Členské země Evropské unie se rozhodly, že se nemůžeme smířit se situací podřízeného postavení v polovodičových čipech, protože nás to velmi oslabuje. Všichni mají v živé paměti, jak tu během covidu chyběly čipy a stály nám tu stovky tisíc nedokončených aut. Pro Evropu je rozvoj polovodičového průmyslu strategický cíl a my už zároveň máme co nabídnout. Proto mluvím o příležitosti, kterou máte třeba jednou za život.

Jak hodnotíte současnou nabídku českého kapitálu pro rozvoj ekonomiky?

V porovnání s nejvyspělejšími zeměmi je tady relativně slušná nabídka soukromého kapitálu pro rané fáze firem od jejich založení po nějaké druhé, třetí investiční kolo. Za nejsilnější konkurencí v tomto směru sice zaostáváme, ale ne nijak dramaticky. V Česku je ale velmi málo růstového kapitálu. Když mladá česká firma přijde a řekne, že už je na růstové trajektorii a potřebuje pro další rozvoj miliardu korun, bude ji tady shánět hrozně těžko. V zahraničí ji sežene desetkrát snáze. Měl jsem před časem tuto oblast na starosti v Kiwi. Když jsme se dostali na úroveň tržeb kolem miliardy korun, začaly nám volat investiční fondy. Ozvalo se nám asi 70 fondů ze světa, 60 procent bylo amerických, 25 procent evropských, další byly z východu a z arabských zemí. Ani jeden nebyl český, přestože jsme v té době byli stoprocentně česká firma. Kiwi už dnes není česká firma, ale tohle platí i o firmách, které jsou na trhu mnohem déle. Výrobce elektronových mikroskopů Tescan už nemá české majitele, stejně jako třeba Meopta. Ve chvíli, kdy se tu nějaká firma může stát světovým lídrem a rodinným stříbrem, často přestává být českým subjektem.

Mikroskopová velmoc

Společnosti Tescan a Meopta koupil americký fond Carlyle. Ten je časem zase prodá, ale ani pak se nedá příliš očekávat, že by zase mohly skončit v českých rukou, i když to by bylo ideální…

Když mluvíme o tom, co by bylo ideální – akcionáři podobných firem by se měly stát české penzijní fondy. Americké penzijní fondy drží podíly i v globálních společnostech jako Apple nebo Google. Jsou to peníze Američanů.

Co nyní očekáváte od fondu Carlyle?

Dá se předpokládat, že Carlyle bude chtít využít podílů v Tescanu i Meoptě a vytvořit optoelektronické impérium, které se stane vyzyvatelem světových lídrů jako Carl Zeiss. Je možné, že třeba Tescan výrazně pozmění výrobní základnu, možná už to nebudou jenom mikroskopy, ale další optické přístroje.

Elektronové mikroskopy jsou oproti třeba polovodičovému průmyslu mnohem užší segment. Právě tady se ale Česku, konkrétně Brnu, podařilo dosáhnout pozice globálního lídra…

V tomto oboru opravdu máme světový leadership. Elektronové mikroskopy tady vyrábí tři firmy – obří nadnárodní společnost Thermo Fisher Scientific, středně velký Tescan a menší Delong Instruments, která je ale lídrem ve svém užším segmentu. Na jižní Moravě se vyrábí pětatřicet až čtyřicet procent elektronových mikroskopů na světě. Tohle nemáte nikde jinde na světě, možná ani v jiném oboru.

Neobáváte se, že by si Brno nemuselo tuhle pozici udržet?

Vždy se toho obáváte. Na druhé straně to není věc, o kterou se dá přijít ze dne na den. Je to o lidech, vybavení, tržní pozici. Není to tak, že by Thermo Fisher zítra zavřel krám, sebral se a odjel třeba do Malajsie. V Brně máme výzkum, vývoj i finální výrobu. Thermo Fisher se tady zabývá finální výrobou, ale i sestavení mikroskopu je velmi drahá a složitá piplačka.

Bývalý šéf Tescanu Jaroslav Klíma spoluzaložil startup Telight. Domnívá se, že v Brně může vzniknout i světové centrum fotonové mikroskopie.

Je to možné, mně se tahle myšlenka líbí. Jarda Klíma je génius a vizionář, věřím mu. Takových mozků je málo. Myslím, že Telight už je na docela dobré trajektorii.

Autor: Jan Žižka 

Foto: Libor Fojtík

Článek vyšel na serveru o moderní ekonomické diplomacii Export.cz při Ministerstvu zahraničních věcí ČR.