Zakázky na výzkum a vývoj získává CxI nejen od tradičních velkých podniků, ale i od menších specializovaných firem. Prvním z nich dodává inovace v oblasti materiálového výzkumu, strojírenství či softwarových aplikací, druhé, menší hráče, pomáhá navést na úspěšnou trajektorii. Dalo by se říci, že jim pomáhá rozhýbat jejich byznys zpravidla založený na aplikaci poznatků vědy a výzkumu v praxi. „V porovnání s komerční sférou máme jako akademické výzkumné centrum výhodu v prostoru věnovat se rizikovým záležitostem s dlouhodobější návratností. Naší limitou není okamžitý zisk. Díky tomu se zabýváme i projekty, jejichž efekt se projeví později a ve větší kvalitě,” říká Miroslav Černík na úvod rozhovoru pro platformu 1012plus.

Pojďme na úvod přiblížit CxI čtenářům, kteří o něm třeba nikdy neslyšeli. Čím se zabýváte? Pro jaké služby či know-how si k vám nejčastěji zákazníci chodí?

CxI je relativně mladý ústav. V roce 2011 jsme v areálu Technické univerzity v Liberci otevřeli novou moderní budovu zasazenou do svahu nad Fibichovou ulicí a začali v ní působit. Deset let se zabýváme výzkumem a vývojem, poskytujeme služby různorodé klientele složené z firem a institucí.

Naše služby se ubírají zhruba třemi směry. Prvním je již od vzniku ústavu materiálový výzkum. Co do počtu lidí a výzkumných projektů jsme tady za deset let nejvíce narostli. Druhým směrem je konkurenceschopné strojírenství. To je široký pojem. U nás sem patří aplikace v oblastech strojírenství, mechatroniky, technologií a robotizace. Nově se zabýváme systémovou integrací, do které zahrnujeme IT služby a řešení. Tento směr si teprve začíná nacházet svoje zákazníky a jak velký bude jeho význam v rámci ústavu, se teprve ukáže. Zatím se nám i zde daří.

Co si představit pod pojmem materiálový výzkum? Kolik to v reálu znamená laboratoří a čemu se věnují?

V současnosti máme v materiálovém výzkumu čtyři oddělení. Společným jmenovatelem je využití materiálů a nanomateriálů v environmentální problematice. Zabýváme se například čištěním kontaminovaných vod, sanací starých ekologických zátěží, ale i pitné vody nebo průmyslových vod. To jsou při současném vývoji světa zahrnujícím klimatické změny, růst populace a celkově zvyšování nároků kladených na planetu, technologie s obrovským potenciálem reálného využití v praxi.

To ale zdaleka není všechno. Třeba oddělení aplikované biologie se zabývá obecně působením mikroorganismů v životním prostředí, ale také na člověka. Sem patří oblast membránových nanovláken, což je tradiční téma naší univerzity. Nanovlákna zkoumáme z pohledu různých aplikací. Nejen při zmíněném čištění vod, ale třeba při podávání léků v regenerativní medicíně.

Zmínil jste různorodou klientelu, která do CxI chodí se svými požadavky. Kdo jsou vaši zákazníci? Komu konkrétně pomáháte s výzkumem?

Obecně jsou to české průmyslové podniky. Každé oddělení má svou jedinečnou klientelu. Tak například 3D tisk generuje velké množství zakázek menšího rozsahu, typicky na výrobu nejrůznějších prototypů. V porovnání s tím oddělení softwarové architektury oslovuje méně zákazníků, ale připravuje dlouhodobější řešení. Typicky pro průmyslové firmy, jako je Škoda Auto nebo TRASK Solutions. Oddělení technologie životního prostředí má své stálé zákazníky zabývající se čištěním vod, pro které realizuje řadu pilotních projektů nasazovaných přímo do terénu.

Některá naše oddělení jsou z devadesáti procent zaměřena na projektové aktivity, jiná jsou ze dvou třetin orientovaná na smluvní výzkum pro naše klienty. Mou snahou je, aby naše výzkumné týmy, pokud možno, realizovaly obojí. Chci abychom byli v CxI zajištěni z více zdrojů.

Jak si stojíte v porovnání s ostatními stejně zaměřenými výzkumnými centry v republice?

Po celých deset let existence jsme nepotřebovali žádnou dotaci ani subvenci z mateřské univerzity, jejíž jsme součástí. Jedeme si svou cestou. Úspěšně. Kdykoliv se o centrech v Česku mluví, CxI je zmiňováno jako jeden z úspěšných projektů vzešlých z výzvy OP VaVpI. To ostatně potvrzuje i náš bývalý rektor profesor Zdeněk Kůs, který se v této oblasti dlouhodobě pohybuje.

V čem vidíte esenci úspěchu takového výzkumného centra? Prozraďte svůj osobní recept na to, jak udržet soukolí v běhu, aby vše klapalo co nejvíce hladce.

Úspěch CxI stojí především na lidech. Fungujeme jako jeden tým. Panuje tu dobrá atmosféra, lidé se tu tím pádem cítí spokojeni a pracují se zaujetím. Přichází výsledky, to je nesmírně důležité.  Někdo může říct, že za úspěchem jsou i peníze. Já si ale nemyslím, že je to ta esence, na kterou se ptáte. Je jasné, že lidé mají být za svoji práci dobře odměněni, což je motivuje k další kvalitní práci. Nesmíme ale zapomínat na ten prvně zmíněný lidský rozměr.

V neposlední řadě musím doplnit, že mnoho dobrých věcí se povedlo nastavit již v první dekádě existence CxI za předchozího ředitele docenta Petra Tůmy.

Kolik projektů uskutečníte za rok a jaká je jejich hodnota?

Za rok 2019 jsme u nás měli 85 běžících projektů, z toho jich bylo pět s mezinárodní účastí a šest ryze mezinárodních. Projekty jsou většinou tříleté. Jako příklad můžu uvést svůj projekt Lifepopwat, kde jsme řešitelé mezinárodního lifu. Tento projekt začal vloni a poběží další dva roky. V Hájku u Karlových Varů stavíme mokřad ve spolupráci s firmou Dekonta. Mezi naše další špičkové projekty patří ANTeTUL (Modulární platforma pro autonomní podvozky specializovaných elektrovozidel pro dopravu nákladu a zařízení) a HiHy (Hybridní materiály pro hierarchické struktury).

Zmíněny ANTeTUL je velký projekt. Spolupracují na něm s námi fakulty strojní (FS TUL) a mechatroniky (FM TUL). Probíhá v rámci excelentního výzkumu, který má jako téma elektromobilitu. Nikoliv u klasických aut, ale u dopravních zařízení a jednoúčelových strojů v továrnách, na stavbách a v jiném náročném terénu. HiHy se orientuje na výzkum materiálů složených z více komponent. Nejedná se o základní výzkum, tento projekt je na pomezí základního a aplikovaného výzkumu.

Jak spolupráce funguje? Co očekávat, chci-li jako firma či instituce využít vašich služeb.

Když za námi přijdete se zadáním, budeme se nejprve muset dohodnout na konkrétní náplni spolupráce, na očekáváních, zdrojích financování. První experimenty mohou být bezplatné, zároveň je však již potřeba se bavit o zdrojích na rozjezd vašich výzkumných aktivit. Smluvní výzkum lze financovat čistě z vlastních zdrojů, nebo částečně z dotačních výzev. Na to je například jednou do roka dedikován Regionální inovační program Libereckého kraje. To je výborný nástroj, který může sloužit jako počáteční zdroj financování.

Když se výzkum jeví jako perspektivní a dává šanci na slušný výsledek, snažíme se najít vhodný projekt umožňující spolupráci. Například zde máme firmu H₂O Nanotech, která nás oslovila s tématem čištění vod pomocí jimi vyvíjené nanotechnologie. Toto téma nás zajímá, a tak společně podáváme voucher v Trendu Nováčci. Když se naše spolupráce rozjede, věříme, že se na nás bude firma v budoucnu obracet i s dalšími zakázkami. O dlouhodobé vztahy nám jde především.

Prozradíte konkrétní úspěšné zakázky nebo typy projektů?

Pro Škodovku testujeme motory a převodovky, dodáváme softwarová řešení pro jejich vývoj. Pod hlavičkou univerzity jsme členem klastrové organizace Nanoprogress a máme společné dlouhodobé projekty. Totéž platí se Správou úložišť radioaktivních odpadů a s Ústavem jaderného výzkumu Řež. Běží tam dlouhodobé zakázky například na experimenty ohledně bentonitů a koroze palivových článků, do kterých se bude dávat vyhořelé palivo.

Společně s Ústavem experimentální medicíny AV ČR nebo s Ústavem Jaroslava Heyrovského jsme součástí výzkumné infrastruktury nanoenvi.cz. Na dalších zakázkách spolupracujeme s Akreditovanou laboratoří, TRASK Solutions, EPS nebo společností Dekonta. Těší nás, že naše služby využívají také začínající firmy, zmíněný H₂O Nanotech nebo GoodMask.

V čem je rozdíl mezi CxI a dejme tomu komerčním výzkumným centrem. Co může nabídnout vysokoškolský ústav klientům z firemní sféry?

Rozdíl je v tom spojení výzkumný ústav – univerzita. Působí u nás studenti doktorského studia. Školíme je, což má množství výhod. Jedná se o mladé odborníky, kteří pracují na zakázkách pro průmysl. Díky tomu se dostanou k problematice smluvního výzkumu pro firmy a instituce, k tématům, se kterými by v základním výzkumu na fakultách nepřišli vůbec do kontaktu. Studenti se u nás musí naučit jednat se zákazníky, získají tak cenné zkušenosti do života.

Pro firmy může být výhodou, že oproti klasickému komerčnímu výzkumu tolik nehlídáme čas. Když přijde firma s nápadem, který vyhodnotíme jako progresivní nebo zajímavý, věnujeme se mu. Investujeme více času, ačkoliv nám tyto vícenáklady nikdo neuhradí. Pro nás z toho plynou jiné benefity, například kvalitní odborný článek, další hodnotná spolupráce nebo potenciál využití výsledků v budoucnu.

Jak se liší současná situace výzkumných center v Česku a v Evropě? A jak to chodí za oceánem ve Spojených státech?

Situaci v Evropě asi nejlépe pochopíme na konkrétním příkladu. Vezměme si sousední Německo. Tam dostávají instituce ve výzkumu třicet procent svého rozpočtu jako stabilizační složku, dále pak dostávají peníze na investice a ostatní zdroje si hledají sami. V porovnání s tím my v Česku dostáváme procent deset a zbylých devadesát si musíme najít sami. Kdyby byl tento poměr lepší, měli bychom více prostoru věnovat se základnímu výzkumu nebo jít do větší hloubky. Nebyli bychom vázáni na projekty a šli bychom více „po kvalitě”. Tady jsme vůči západní Evropě poněkud v nevýhodě. CxI je v tomto specifické, protože má status vysokoškolského ústavu. Být fakultou, měli bychom poměr financování lepší, ale kromě výzkumu bychom museli také vzdělávat.

Co se týká USA, tak tam je to podobné jako u nás. Například profesoři mají plat jen na devět měsíců. Další finance si musí shánět sami. Na druhou stranu na vybavení se ve výzkumných organizacích na západ od našich hranic získávají peníze snadněji než u nás. My, a tím teď myslím všech zhruba padesát výzkumných center v Česku, jsme v současnosti poměrně silně závislí na rozhodnutí vlády o podpoře vědy a výzkumu.

Abychom šli s dobou, potřebujeme průběžně investovat do vybavení. Pamatuju si, jak jsme před deseti a více lety jezdili do zahraničí. Připadali jsme si jako chudí příbuzní. Se vznikem CxI podpořeného z VaVpI se ledasco změnilo. Při diskuzích s kolegy z jiných zemí jsme se najednou neměli zač stydět. Nyní se ale karta zase pomalu obrací zpátky.

Jaká je Vaše vize nejbližší budoucnosti pro CxI? Co udělat pro to, aby výzkumné centrum lépe fungovalo, udrželo se ve svém oboru v popředí případně si ještě polepšilo?

Rozvoj CxI má podle mě tyto priority: stabilizace, preferenční směry výzkumu a mezinárodní spolupráce. Nyní potřebujeme stabilizovat. Začali jsme zavádět interní změny uvnitř, které jsou podle našeho průzkumu přijímané vcelku pozitivně. Máme rezervy v komunikaci, na tom musíme rovněž zapracovat. Budoucnost vidím ve stabilitě, v lidech, které jejich práce baví, v dobré a uvolněné atmosféře.

Chci jasně definovat směry výzkumu CxI. O tom hodně mluvíme poslední rok. Budeme rádi naplňovat různorodé poptávky našich klientů, ale musíme mít stanovené preferenční „labely”, ve kterých bude CxI známé a bude jimi budovat svůj brand.

Cílím na to, aby nám narostl podíl mezinárodní spolupráce. Nyní máme zhruba pět procent mezinárodních projektů, což je dobré. Když toto číslo zdvojnásobíme, získáme na reputaci a budeme mít lepší pozici i pro přijímání zahraničních doktorandů a vědců. Máme tu 24 cizinců. To je také dobré. Pokud jich ale v blízké budoucnosti přibude dalších deset, zlobit se nebudu. Osobně vidím, jak přítomnost kolegů ze zahraničí přináší přirozenou konkurenci a motivaci pro naše vědce a jejich práci. Cizinci sem zpravidla přicházejí pracovat nebo studovat s cílem, aby něco dokázali, získali renomé a dobrý zářez do svého životopisu. Na to jsou nastaveni a skutečně se snaží. Navíc motivují naše pracovníky mluvit anglicky, což je velmi pozitivní vedlejší efekt.

Samozřejmě nikdo z nás neví, jaká bude situace v následujících dvou letech stran financování vědy a výzkumu. Podle letošních projektových výzev se ale minimálně ukáže, jaký bude příští rok.

Na závěr otázka mířící do budoucnosti poněkud vzdálenější. Dnes se diskutuje o klimatických změnách, téma je hospodaření s vodou a s omezenými zdroji naší planety. Jakou roli může hrát váš ústav v další dekádě v těchto tématech?

Na témata budoucnosti se dlouhodobě zaměřujeme. Počítám mezi ně zajištění zdrojů pitných a čistých vod, elektromobilitu, nové materiály vznikající ve spojitosti se zelenými technologiemi. Co se vody týče... začali jsme před dvaceti lety s problematikou čištění kontaminovaných podzemních vod a v poslední době se věnujeme více likvidaci průmyslových vod a čištění vod pro další využití.

Naši experti ze strojírenské oblasti pracují s elektromobilitou. Spíš než auta vyvíjejí elektrická autonomní vozítka pro průmysl a stavebnictví. Osobně v delším časovém horizontu věřím více vodíku. Jeho výroba, bezpečné skladování a účinné spalování – na to všechno se chceme zaměřit. Poslední, co mě v této souvislosti napadá, jsou nové materiály, které se připravují z obnovitelných přírodních zdrojů a v přírodě se samy rozloží. Máme v této oblasti několik nadějných projektů a bude to také naší dlouhodobou prioritou.

Zdroj: 1012plus

Miroslav Černík 

Je absolventem FJFI ČVUT Praha, obor Jaderně chemické inženýrství. Ph. D. studium absolvoval v Curychu na Swiss Federal Institute of Technology (ETH), obor Přírodní vědy, chemie půd.

V letech 1995-2012 působil ve společnosti AQUATEST jako ředitel pro výzkum a podílel se na projektech jako GEOCHEM, NAMETECH nebo AQUAFIT4USE. Od roku 2012 působí na Ústavu pro  nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CxI) TUL, nejprve jako ředitel pro výzkum a vedoucí oddělení Nanomateriálů v přírodních vědách. Od ledna 2021 jako jeho ředitel.

Jeho odborným tématem je problematika čištění vod a využití nanotechnologií v ochraně životního prostředí. Účastnil se mnoha mezinárodních vědecko-výzkumných projektů. Aktuálně je řešitelem projektu LIFEPOPWAT v programu EU LIFE, který se zabývá využitím mokřadních systémů k čištění vod kontaminovaných pesticidy. Autorsky se podílel na více než 170 publikacích podle WOS, které mají přes 3500 citací, a jeho H-index je 27.

Je profesorem na Fakultě mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL. Je ženatý, má čtyři děti. Aktivně sportuje, věnuje se golfu, tenisu a lyžování.