Návrh standardu školitele připravili členové Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ) a České asociace doktorandů (ČAD). Na jeho podobě se za Technickou univerzitu v Liberci (TUL) podílel i Ondřej Havelka, člen komise pro doktorské studium SK RVŠ a delegát v Evropské radě pro doktorandy a začínající vědce (Eurodoc), který momentálně působí na Fakultě mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL.
Jak byste standard školitele nezasvěceným vysvětlil? Co od něj můžeme očekávat?
Zjednodušeně řečeno, standard školitele představuje předpis, který popisuje, co se očekává od dobrého školitele doktoranda nebo doktorandky. A to před zahájením a v průběhu celého studia. Má sloužit jako inspirace pro vytváření standardů na jednotlivých vysokých školách, které podobné dokumenty budou zavádět v důsledku změny nařízení vlády o standardech pro akreditace ve vysokém školství. Od jeho zavedení se očekává zejména zkvalitnění doktorského studia a zvýšení šancí doktorandů na včasné završení studia.
Co si představit pod včasným zakončením studia?
Je tím míněno dokončení Ph. D. studia ve standardním termínu. U mnoha oborů to znamená do čtyř let. V praxi však studium u většiny studentů trvá mnohem déle. V České republice nyní včas dokončuje studium přibližně jen sedm procent doktorandů a asi šedesát procent studentů studium nedokončí vůbec.
Pomůže jen standard školitele?
Standard školitele jistě nebude všespásný, jedná se jen o jeden z nástrojů, jak toho lze docílit. Je však pravdou, že nám dosud všem, jak školitelům, tak doktorandům, chyběla představa o tom, co můžeme navzájem od sebe očekávat. Z tohoto důvodu by měl standard školitele pomoci i ujasnit vztah mezi doktorandem a školitelem. Když se vrátím k původní otázce, tak představený standard školitele vytvořený SK RVŠ a ČAD je dokument, který má sloužit jako inspirace českým univerzitám pro vytváření stejně pojmenovaných vnitřních předpisů. Ty budou postupně vznikat přímo na jednotlivých vysokých školách. I na naší univerzitě se takový dokument nyní připravuje.
Je to nová věc a školy k němu budou jistě nacházet cestu postupně. Co podle Vás přinese vysokým školám, potažmo doktorandům?
Jedná se skutečně o čerstvou novinku pro mnohé z nás a bude třeba si na ni zvyknout. Věřím ale, že časem za ni budeme vděčni. Do jisté míry bude moci sloužit i k provázání se změnami, které by přinesla připravovaná novela zákona o vysokých školách. Doktorandi i školitelé by v tomto dokumentu měli najít svá práva a povinnosti, které se jich budou týkat v průběhu společné spolupráce během Ph. D. studia.
Podobnou představu jako SK RVŠ a ČAD o tom, co vše by měl kvalitní školitel splňovat, s námi sdílí jak Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), tak Národní akreditační úřad pro vysoké školství (NAÚ). Z dokumentu vyplývá, že supervize doktorandky nebo doktoranda představuje komplexní souhrn činností. Zásadní je přistupovat ke studujícím jako k partnerům spolupracujícím na výzkumném úkolu.
Navržený koncept definuje například povinný roční objem konzultací, maximální počet vedených doktorandů a principy supervize. Dále specifikuje požadavky na školitele v oblasti hodnocení, seberozvoje a odbornosti a klade důraz na etické a morální principy. Proč jste tyto body zakomponovali?
Vysvětlení by si vyžádalo větší prostor pro odpověď. Nejlepší je si přečíst jednotlivé definice přímo ve standardu, kde jim je věnován náležitý popis. Ve zkratce se však dá říct, že tyto definice jsou zásadní pro situace, kdyby supervize byla zanedbávána. Na druhou stranu však dodnes nikdo nedefinoval, co se od školitele očekává, tudíž za jakých okolností k tomuto zanedbání dochází. Dá se říct, že existují jen jisté „standardy pro doktorandy“, a to v podobě úkolů, které mají splnit, jako jsou vědecké publikace, dokončené zkoušky či zahraniční výzkumná stáž. Když doktorand plní své úkoly, nikdo se nestará o to, jestli to dokázal s lepší, či významně horší podporou od svého školitele. Ve chvíli, kdy však své úkoly neplní podle požadavků, tak se teprve začnou vyvozovat jisté důsledky. Nehledá se však již jejich příčina, což je velká škoda pro všechny zúčastněné strany, tedy studenta, školitele i vysokou školu, protože se nemohou z této situace poučit. To nás přivedlo k myšlence, že by součástí standardů byl i požadavek na školení školitelů, aby mohli vedení doktorandů lépe zvládat k prospěchu studentů i jich samotných.
Co nyní vnímáte jako největší nedostatek a handicap vysokých škol ve směru k doktorandům? A věříte, že standard školitele pomůže?
To vše nám řekli svými odpověďmi samotní doktorandi. Ti vnímají jako největší handicap problém nedostatku financí a neudržitelnou nerovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Tyto dva aspekty mohou jít ruku v ruce. Oproti jiným vyspělým zemím trpíme velkým nedostatkem financování pro jednotlivé doktorandy. Ti, aby se uživili, si musí hledat i jiné pracovní pozice mimo univerzitu. Pro získávání nových dovedností to může být neocenitelná zkušenost. Nicméně tato zkušenost vede k tomu, že se rozmělní pozornost doktoranda, který tak není schopen své doktorské studium včas a někdy i vůbec dokončit.
Často také tyto pozice jsou mimo obor specializace Ph. D. kandidáta, což bohužel představuje plýtvání schopnostmi, které získal právě ve své specializaci. Více informací o tom, co doktorandi v České republice řeší, si mohou zájemci přečíst na stránkách Eurodocu.
Neobáváte se toho, že standard školitele bude na univerzitách tak trochu nechtěný a neoblíbený dokument?
Standard školitele asi může být takovým černým koněm. Mnohým se bude možná zdát býti dokumentem, který je jen na obtíž. Často to s takovými dokumenty bývá. V této souvislosti tím nejlepším, o co se můžeme snažit, je ukázat, že nám všem může standard školitele naopak velmi pomoci jako mapa při plavbě skrz bezbřehé moře doktorských studií.
Autor: Adam Pluhař
