Hlavní doménou Vašeho výzkumu je tzv. personalizovaná onkologie. O co přesně v ní jde?

I když léčba nádorových onemocnění postupuje rychlými kroky kupředu, tak na ni mnoho pacientů nereaguje podle předpokladů. Naším hlavním cílem je pátrat po příčinách toho, proč některým z nich léčba zabírá a jiným ne. Já sama se zaměřuji na pacienty s kolorektálním karcinomem, u kterých je zvýšené riziko návratu onemocnění kvůli chemorezistenci nádoru. Využívám k tomu tzv. tekutou biopsii, tedy minimálně invazivní metodu, při které ze vzorku krevní plazmy pacientů izolujeme některé typy nukleových kyselin, konkrétně krátké nekódující řetězce RNA (tzv. mikroRNA) a cirkulující nádorovou DNA (tzv. ctDNA), které následně analyzujeme pomocí metod molekulární biologie.

Porovnáváte tedy hladinu těchto biomarkerů u pacientů v různém stadiu onemocnění?

Zaměřujeme na pacienty v pozdních stádiích onemocnění, u kterých už je nasazení přesné a účinné terapie stěžejní a sledujeme, jak na ni reagují. Jejich stav sledujeme dlouhodobě a srovnáváme hladiny v době diagnózy, v průběhu léčby a někdy i po ní. Na základě těchto dat se pak snažíme predikovat, zda bude léčba u nového pacienta zabírat či ne.

Jaké konkrétní rozdíly jste objevili?

Objevili jsem dvě konkrétní mikroRNA, jejichž výskyt v krvi pacientů předznamenává brzký návrat onemocnění. Naše data ukázala, že úspěšně léčeným pacientům se hladiny těchto dvou mikroRNA zvyšovaly, zatímco ti, kteří na léčbu neodpovídali, měli hladiny stále nízké. Zjistili jsme také, že výskyt zvýšené hladiny ctDNA v krvi pacientů, nebo jejích specifických mutací, poukazuje na tzv. minimální reziduální nemoc, tedy na stav, kdy se v těle stále nachází rakovinné buňky, jejichž množství je ovšem tak malé, že jsou nezachytitelné běžně používanými vyšetřovacími nebo zobrazovacími metodami.

Dočkáme se v brzké době zavedení Vašich metod do lékařské praxe?

Určitě bychom jednou rádi zlepšili vyhlídky pacientů, ale zatím jsme na začátku výzkumu a potřebujeme větší množství dat pro potvrzení našich výsledků. Analýza ctDNA se už jako pomocná diagnostická metoda využívá v praxi, ale mikroRNA je náročnější na detekci, takže metodu budeme ještě dále vyvíjet. Naše data naznačují, že analýza mikroRNA je relevantní jen v případě některých kolorektálních nádorů, které musíme konkrétně definovat a k tomu ještě určitě potřebujeme pár let zkoumání.

Během uplynulých 2 let jste za Váš výzkum získala řadu uznání –⁠ Cenu ministra zdravotnictví, Cenu AV ČR a nejnověji také cenu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě. V čem vidíte hlavní smysl těchto ocenění?

Za všechny ceny jsem nesmírně vděčná a je to pro mě veliká pocta. Utvrzují mě v tom, že směr, kterým jsem se vydala, je správný. Jejich přínos ale také vidím v tom, že dávají prostor prezentovat a popularizovat náš výzkum před laickou i odbornou veřejností a díky tomu navázat nové spolupráce a rozvíjet ty, které již běží. Nyní například rozjíždíme spolupráci s klinickými onkology z nemocnice Motol.

Zastavila bych se u Vašeho nejčerstvějšího ocenění, ceny L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě. Jaká k němu vedla cesta?

Do soutěže se může přihlásit každá aktivní vědkyně mladší 40 let. Hlásíte se s jasně formulovaným projektem, který prezentujete před odbornou komisí, kterou se snažíte zaujmout nejenom projektem, ale také vaší osobností a příběhem. Konkurence je veliká, do soutěže se každoročně hlásí 60-70 vědkyň, ze kterých vyberou 12 do finálového kola.

Finanční odměna spojená s cenou je 200 000 korun. Jak s ní naložíte?

Velikým benefitem je, že ji mohu využít dle vlastního uvážení. Částí peněz chci odměnit studenty a kolegyně v mém týmu a část chci investovat do sebe. Už jsem se přihlásila na několik kurzů, které jsem díky finanční náročnosti nemohla absolvovat a díky kterým se budu moct posunout ve své vědecké kariéře.

Jak už z názvu vyplývá, tak program L’Oréal-UNESCO je zaměřený výhradně na mladé vědkyně. Máte pocit, že je pozice žen ve vědě těžší?

Myslím, že těžší to mají vědkyně, které jsou zároveň i matky. Samozřejmě ale záleží na konkrétní situaci. Důkazem skleněného stropu ve vědě je fakt, že i když máme více PhD studentek než studentů, tak v těch nejvyšších pozicích jsou hlavně muži. Po konci doktorského studia, které trvá 4-8 let, obvykle žena založí rodinu a věda jde na druhou kolej.

Jak se Vám podařilo překlenout roky, kdy byly Vaše děti ještě malé?

Moje děti se narodily nedlouho poté, co jsem skončila doktorát. Výhodu bylo, že tou dobou jsem už do určité míry fungovala jako samostatná vědkyně, školila jsem studenty a psala projekty, což mi ulehčilo situaci. S dětmi jsem pravidelně chodila do laboratoře, kde jsem hlavně se studenty konzultovala výsledky a zadávala jim práci. Veliký dík patří mému školiteli, že mi umožnil pracovat z domova, což mi velmi pomohlo. Většinou jsem pracovala dopoledne, když byly děti ve školce, pak jsem s nimi byla odpoledne a k práci jsem se opět vracela po nocích.

Kvůli rodině jste také neodjela na postdoktorskou stáž.

Měla jsem ji v plánu, ale doba, kdy jsem dostala konkrétní nabídky z Cancer Research Institute v Oxfordu nebo Mayo Clinic v Minnesotě se v obou případech střetly s těhotenstvím a narozením dětí, což překazilo moje odjezdové plány.

Je možné dělat špičkovou vědu i bez delší zahraniční zkušenosti?

I když jsem absolvovala několik kratších zahraničních stáží, několikaletý pobyt v zahraničí za sebou nemám. Dlouho jsem si myslela, že je to jedna z mých nevýhod, ale v rámci našeho ústavu a oddělení máme hodně mezinárodních spoluprací a tak jsem se zahraničními kolegy v pravidelném kontaktu a tvoříme společné publikace a projekty. Jsem také členkou několika mezinárodních konsorcií, takže myslím, že se mi do určité míry podařilo chybějící zahraniční zkušenost překlenout.

Dokážete říci, co by Vám kromě podporujícího pracovního a rodinného prostředí usnadnilo vědeckou kariéru v době, kdy byly děti velmi malé?

Z mého pohledu je skvělý způsob, který dělá L’Oréal-UNESCO, tedy poskytnout ženě finance, které může použít dle vlastního uvážení, třeba na hlídání dětí. Myslím, že pokud by většina vydělaných peněz nemusela padnout například na soukromé školky a vědkyně vracející se po mateřské pauze by mohly pracovat na částečné úvazky nebo převážně z domova, tak by podle mého názoru tolik žen z vědy nedocházelo.

Ještě jedno těžké téma na závěr. Vám samotné byla před rokem a půl diagnostikována rakovina prsu.

Ano, je to paradox, když vědec zkoumá rakovinu a sám jí nakonec onemocnění. Je to nemoc, která je bohužel v dnešní době velmi častá, druhá nejčastější po kardiovaskulárních onemocněních, a je jen málo šťastlivců, kteří mohou říct, že se s ní nikdy, ať už osobně, v rodině nebo mezi známými, nesetkali. V mém případě se zdá, že je nádor na ústupu a doufám, že to v tomto stavu vydrží co nejdéle. Nemoc není něco, čemu věnuji první ranní a poslední večerní myšlenku a naštěstí pro mě nehraje v životě prioritu.

Takže jste si na vlastní kůži prožila, jak je důležité umět zvolit správný typ léčby a zbytečně pacienta nezatěžovat postupy, které nevedou k ústupu onemocnění.

U rakoviny prsu je velmi častá chemorezistence. Musím zaklepat, že to nebyl můj případ, ale určitě je moje vlastní zkušenost něco, co mi dodává do dalšího výzkumu velikou inspiraci a motivaci.

Přeji vám hodně zdraví!

Autorka: Vědavýzkum.cz (TM)

Foto: L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě 2023

Veronika Vymetálková, Ústav experimentální medicíny Akademie věd ČR, vystudovala Fakultu chemické a potravinářské technologie Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Doktorské studium v oboru molekulární biologie a genetika absolvovala na 3. lékařské fakultě UK v Praze. Od roku 2005 působí v Ústavu experimentální medicíny AV ČR, kde nyní pracuje jako zástupkyně vedoucího oddělení Molekulární biologie nádorů. Dále se věnuje pedagogické činnosti na 1. Lékařské fakultě UK a je součástí Biomedicínského centra Lékařské fakulty UK v Plzni. V roce 2021 se stala laureátkou Ceny ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj a Ceny Akademie věd ČR za mimořádný výsledek výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Letos získala cenu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě.

Cílem jejího výzkumu je odhalit minimálně invazivním způsobem takové cirkulující biomarkery z řad nekódujících RNA a volně cirkulující nádorovou DNA, které by mohly sloužit k časnější diagnostice, lepšímu určení prognózy či k předpovědi léčebné odpovědi pacientů s nádorovým onemocněním tlustého střeva a konečníku, a tím k dalšímu posunu personalizované onkologie. Ve svém volném čase ráda tráví čas s rodinou a s knihou v ruce nebo v přírodě na kole.