Odkud pocházíte a jak se stalo, že jste se dostal právě do Olomouce?
Pocházím z Indie, z její nejsevernější části, konkrétně z Shillongu na severovýchodě Indie. Po střední škole jsem se od rodičů odstěhoval a bakalářské a magisterské studium jsem absolvoval v jižní části Indie. Poté jsem se přesunul do Wellingtonu na Novém Zélandu na doktorské studium. Studoval jsem na Victoria University ve Wellingtonu a krátkou dobu jsem tam i pracoval. Pak jsem se ale rozhodl, že chci Nový Zéland opustit. Miluji cestování a zůstat na Novém Zélandu mi nevyhovovalo. Je těžké cestovat, když žijete na ostrově, protože dostat se do jiné nejbližší země trvá letecky několik hodin.
Proč jste si vybral Evropu?
Ucházel jsem se o práci v Evropě a v roce 2013 jsem narazil na nabídku v Olomouci. Samozřejmě jsem se ucházel i o pozice v USA, Kanadě a dalších evropských zemích. Ale první pozitivní odpověď přišla z Olomouce. Příští rok to pro mě bude deset let v tomto městě, jen s krátkým intermezzem v italském Miláně. Když jsem do Ústavu molekulární a translační medicíny nastoupil, byl úplně nový. Některé laboratoře byly dokonce umístěny na dětském oddělení fakultní nemocnice, ale samotný ústav existoval už tři roky.
Dostal jste možnost vytvořit si vlastní výzkumnou skupinu, což v České republice není běžné. Jak se Vám to podařilo?
Asi se mi to podařilo, protože jsem nejlepší (smích).
To je velmi pravděpodobné!
Dělám si legraci, musím především poděkovat vedení ústavu. Byli otevření, všimli si některých talentů a chtěli dělat lepší vědu. Nedávno se rozhodlo, že je tu několik lidí s velkým potenciálem, kteří mohou vést vlastní výzkum v určité oblasti. Abyste mohli dělat dobrou vědu, musíte mít tým opravdu kvalitních lidí. Pak je produktivita vysoká. Dostal jsem možnost říci ano anebo ne, abych tým takových lidí vedl. A protože jsem velmi soutěživý a vždy se snažím ze sebe vydat to nejlepší, nabídku jsem přijal.
Kde se ve struktuře ústavu nachází Vaše výzkumná skupina?
V Ústavu molekulární a translační medicíny (ÚMTM) máme tři velké laboratoře zaměřené na zlepšení terapie všech druhů onemocnění. Ať už jde o onemocnění nádorová, infekční, nebo neurodegenerativní. Mezi tato pracoviště patří laboratoř experimentální medicíny, kterou vede Marián Hajdúch. V rámci této laboratoře máme několik výzkumných skupin a jedna z nich je moje.
Je těžké se ucházet o projekt individuálně
Jak probíhal přechod z novozélandského do českého prostředí?
Především se bavíme o situaci deset let zpátky a já vidím, jak se situace stále zlepšuje a zlepšuje. Jelikož pocházím z Indie a studoval jsem na Novém Zélandu, což jsou oficiálně anglicky mluvící země, byl pro mě příchod do Česka něčím novým. Celý život jsem se učil anglicky a můj mozek pracuje v angličtině. Ale tehdy, když jsem sem přijel, ne všichni pracovníci státních a místních úřadů mluvili anglicky. Všechny dokumenty byly také v češtině. To bylo těžké. Musel jsem používat Google překladač, který ale samozřejmě nebyl vždy dokonalý.
Pomohli Vám administrativní pracovníci ÚMTM?
Ano, samozřejmě. Bylo by to mnohem těžší, kdyby to neudělali. Ale přesto se některé věci nezměnily. Například úřad cizinecké policie je v Přerově, ne v Olomouci. To bylo a zůstává podle mě zbytečnou komplikací. Ale i před mým příjezdem z Indie mi ústav pomohl byrokratické nároky docela dobře zvládnout.
Jak se tedy situace změnila? Co je teď lepší nebo jednodušší?
Samozřejmě je stále co zlepšovat, ale obecně se řada věcí opravdu posunula. Mnoho dokumentů se dá vyplnit i v angličtině. I když se učím česky, v některých oblastech úřednímu jazyku nerozumím. Takže jsem občas musel kolegy podplatit čokoládou, aby mi s některými papíry pomohli. Například teď už jsou vědecké části třeba grantových žádostí nebo obecně administrativní práce v angličtině, což mi velmi pomáhá.
Řekl byste, že jste v této části akademické práce, žádání o účelovou podporu, úspěšný?
Snažím se, jak nejlépe umím. Je pro mě těžké, když se musím o projekt ucházet individuálně, protože to obnáší spoustu papírování. Je mnohem snazší dělat tyto věci ve větších skupinách. Ve větších organizacích se této práci věnuje více pracovníků. To je něco, co by se u nás dalo ještě zlepšit.
Na lékařské fakultě také učíte nebo se věnujete jen výzkumu na ÚMTM?
Kvůli své špatné češtině nemohu učit v programech akreditovaných v českém jazyce. Před pár lety jsme s kolegou měli i jeden kurz anglicky, ale účast byla slabá. Rád bych se věnoval učení, předávání znalostí dalším, ale za těchto okolností to není možné. Na druhou stranu pomáhám studentům, když přijdou do našich laboratoří dělat výzkum pro své diplomové a dizertační práce. Vnímám to jako druh výuky, protože je školím, jak dělat výzkum. A zdá se, že příští rok se dostanu do kontaktu s některými doktorandy, takže se na to těším. Budeme totiž mít na UMTM nový doktorský program s názvem Translační medicína.
Česká věda je vynikající, ale byrokracie je únavná
Jaký byl příjezd do České republiky po praktické stránce?
Když se stěhujete na nové místo, první věc, kterou potřebujete, je bydlení. Bylo příjemné využít ubytovacích kapacit Univerzity Palackého na Neředínských kolejích. Prvních pár měsíců jsem tam bydlel díky pomoci zejména pracovníků našeho ústavu. Pak jsem si našel vlastní byt. Samozřejmě s pomocí kamarádů a hlavně organizace foreigners.cz. Pomohli mi s vyřízením všech dokumentů, přihlášení se ke komunálním službám a podpisem nájemní smlouvy.
Proč jste si pro své působení vybral právě Českou republiku?
Kanada byla od Indie docela daleko a USA mě tolik nelákaly. Když se Indů zeptáte, kam chtějí odejít, odpovědí vám USA nebo Velká Británie. Já jsem chtěl poznat více kontinentální Evropu. V rámci té se nabízely i možnosti jet do Francie nebo Německa. Už nevím, kolik žádostí jsem poslal, ale bylo to něco kolem padesáti. Z těch pracovišť jsem ale často nedostal žádnou odpověď. Někdy mi poslali alespoň e-mail, že mou zprávu dostali a že nemají zájem, ale často nepřišlo vůbec nic. Zkrátka vaše žádosti úplně ignorují. A to je velmi frustrující. Takže můj postoj byl takový, že kde mi odpovědí na e-mail a přijmou moji nabídku, tam půjdu. A první pozitivní e-mail přišel právě z Olomouce.
Jak hodnotíte českou vědu?
Česká věda je vynikající. I když byrokracie je někdy únavná. Češi jsou velmi chytří a jejich výzkum je rozvinutý. Díky Čechům nemusím nosit brýle, ale jen kontaktní čočky.
Na druhou stranu je tu omezený počet grantových agentur. Tyto agentury mají nějaká okna, kdy můžete o granty žádat, takže někdy musíte čekat celý rok na další příležitost. Například v USA můžete žádat prakticky neustále. Mít více možností žádat o finanční prostředky v základním výzkumu by bylo skvělé.
Vidíte tedy nerovnováhu mezi možnostmi financování základního a aplikovaného výzkumu?
Ano. V podstatě existuje pouze GAČR pro základní výzkum. To je příliš málo.
Jak je to s kulturním přechodem z Indie na Nový Zéland a pak do Česka?
Překvapilo mě, jak málo obyvatel zde i ve městech, na rozdíl od Indie, žije. Na Novém Zélandu se zase lidé hodně usmívají. A když jsem sem přijel, byl jsem zvyklý se tak chovat, bez důvodu se na cizí lidi usmívat. Ale Češi jsou… řekněme, že ne tak usměvaví lidé.
Takže Češi jsou nevrlí, dá se to tak říct?
Bez komentáře (smích). Ale oni si prostě jen hledí svého. A to mi na druhou stranu vyhovuje, protože já si vážím svého soukromí.
Jak byste hodnotil život v samotné Olomouci?
Líbí se mi, že se dá celé město projít pěšky a že je tu i skvělá městská hromadná doprava. Není přeplněná. V supermarketech nemusíte stát desítky minut ve frontě, což je v Indii běžné a musíte si tam najít ten správný čas na nákup. A geograficky je také dobře situovaná, v Praze jste za dvě, ve Vídni za tři hodiny.
Říkal jste, že rád cestujete. Kolik evropských zemí jste už navštívil?
Ve východoevropských zemích jsem zatím moc nebyl, ale navštívil jsem většinu zemí Evropské unie. Nejraději mám ale Prahu. Když jsem tam přijel poprvé, nějak mě ta atmosféra města chytla, cítím se tam příjemně jako doma. V České republice se obecně cítím bezpečně ve srovnání například s USA.
Slavíte po deseti letech v Česku pravé české Vánoce?
Z náboženského hlediska pro mě Vánoce nemají význam, protože jsem hinduista. Ale také věřím, že člověk nemusí být nábožensky založený, aby slavil něco dobrého. Jsem Bengálec, pocházím ze Západního Bengálska a jíme hodně ryb. Takže když jsem tu viděl kapra, byl jsem mile překvapen. Není to husa nebo krocan jako v jiných zemích. A přestože tu během Vánoc nějaký čas trávím, v Indii jsou v této době zimní prázdniny, takže jezdím hlavně za rodinou tam.
Čeho byste chtěl ve svém výzkumu dosáhnout?
Ve svém oboru vím, že je třeba si stanovit dosažitelné cíle. Ale přesto bych řekl, že bych rád našel lék na demenci. Je to velmi skličující nemoc, protože vám bere vaše blízké, i když jsou fyzicky stále přítomni.
Autor: Vědavýzkum.cz (TH)
Viswanath Das
Od roku 2022 je Viswanath Das vedoucím skupiny Translational Disease Models and Neurodegeneration Group v Laboratoři experimentální medicíny Ústavu molekulární a translační medicíny. Jeho výzkum se zaměřuje na chybné skládání, agregaci a prionové šíření tau u Alzheimerovy choroby a α-synukleinu u Parkinsonovy choroby a způsoby jejich cílení a využití fyziologicky relevantních buněčných modelů pro modelování chorob a objevování léčiv. Do Olomouce přišel v roce 2013.
