Foto: Vlevo ředitel NTK Martin Svoboda, vprostřed Anil Axel Tellbüscher, letošní vítež Falling Walls Czech Republic

Základní princip mezioborové soutěže je jednoduchý: představit ve 3 minutách svůj výzkum a jeho možné aplikace.

„Zní to jednoduše, ale shrnout práci několika měsíců nebo dokonce let na dvou slidech není jednoduché.“ Tak popisuje jeden ze svých hlavních poznatků vítěz letošního ročníku soutěže, Anil Axel Tellbüscher z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který se v rámci svého výzkumu snaží hnojit rostliny exkrementy ryb a přijít na to, jak může látky v odpadních tocích přeměnit na úrodu jedlých rostlin a díky tomu snížit znečištění životního prostředí. „Nejsem rozený řečník, takže jsem během soutěže musel bojovat s mnoha pochybnostmi o sobě samém. Bál jsem se, aby zvolené téma nebylo příliš specifické, aby moje prezentace nebyla příliš povrchní nebo styl prezentace příliš hloupý. Také bylo těžké odolat pokušení udělat prezentaci vědeckou tím, že bych uvedl spoustu základních informací, které by odvedly pozornost posluchačů od klíčového sdělení,“ popisuje hlavní úskalí soutěže její vítěz.

Jakým způsobem oslovil porotu? „Jestliže je věda o tvorbě vědeckých prací, pak vědecká komunikace a pitching jsou o tom z nich udělat pěkného ptáčka origami. Každý ví, co je to ptáček, dokáže se s ním ztotožnit, a pokud je zájem o hlubší ponor do tématu, můžete vědu ještě znovu rozvinout,“ vysvětluje a dodává, že je důležité vysvětlit svou myšlenku jednoduchými slovy a být sám sebou. „Já osobně rád prezentuji zábavnou formou, díky které se cítím příjemně a uvolněněji. Prostřednictvím Falling Walls Lab jsem pochopil, že právě toto je cesta, kterou je třeba jít, aby prezentace byla působivá,“ shrnuje hlavní zkušenosti, které si ze soutěže odnáší.

Mobilní aplikace jako motivace k pohybu

„Zaujal mě příspěvek na sociálních sítích o soutěži pro mladé inovátory, vědce a podnikatele, protože přesně trefil oblasti, kterým se věnuji,“ popisuje hlavní motivaci přihlásit se do soutěže druhý soutěžící v celkovém pořadí pořadí Matyáš Adam Michel z Univerzity Karlovy. Pracuje ve startupu gamifit a s kolegy se snaží využívat psychologické poznatky k tomu, aby pomohli dětem i v digitální době najít vlastní motivaci k pohybu v podobě mobilní hry. Vychází jednak z mezinárodních výzkumů efektivity gamifikace a druhak z vlastního uživatelského testování a hloubkových rozhovorů, které jsou zaměřené hlavně na samotný produkt.

Vedle toho také nyní začíná připravovat výzkum „Proč děti (ne)jsou aktivní: Technologie, motivace a pohyb dětí v digitální době", který jde kvantitativně do větší hloubky po samotné problematice a má za cíl oživit veřejnou diskuzi.

„Díky soutěži jsem si oprášit znalost výzkumů, které původně stály u zrodu myšlenky na gamifit. Musel jsem si znovu přiblížit vědecký psychologický background. Většinou se pohybujeme v jiném prostředí, prezentujeme hlavně „byznysovou" stránku projektu, ale psychologie byla vždy pro gamifit zásadní, což bylo zajímavé si připomenout,“ popisuje hlavní benefity, které mu účast v soutěži přinesla.

Tříminutový formát jako výhoda i výzva

„Falling Walls mi přijde jako zajímavý nástroj pro propagaci vědy. Viděl jsem ji jako možnost, jak zviditelnit svůj vědní obor, který má přímé a velice aktuální dopady. Důležité pro mě také bylo to, že je soutěž spoluorganizovaná s německými institucemi, protože se v budoucnu chystám ucházet o místo právě tam. A musím říct, že jsem se díky soutěži o německých institucích mnoho dozvěděl,” popisuje další benefit soutěže mladý vědec Alexandr Zaykov z Ústavu Organické chemie a biochemie AV ČR, který si odnesl třetí místo.

Jeho odborným zájmem je základní výzkum fotofyzikálního jevu známého jako „singletové štěpení”, který postihuje některé organické molekuly poté, co absorbují světlo. Tyto excitované molekuly pak mají schopnost předat právě půlku své energie sousední molekule. Dochází tak ke štěpení „kvanta” energie, což je v mikrokosmu molekul věc zřídkakdy vídaná. Z praktického hlediska by takové molekuly mohly sloužit k masivnímu zvýšení účinnosti solárních článků, zlepšení organických polovodičů nebo ke stavbě kvantových počítačů.

„Hlavní výhodou soutěže je její krátký formát, který vytváří velice nízkou aktivační bariéru – není potřeba mnoho práce k tomu, aby člověk prezentaci sestavil,“ neopouší Alexandr fyzikální slovník ani při popisu jeho přípravy na soutěž.

„Vzhledem k tomu, že jsem v tu dobu sepisoval dizertaci, tak jsem na přípravu neměl mnoho času. Člověk nemusí předem počítat s tím, že do přípravy dá tolik, kolik dává do příprav na konferenci nebo delší přednášky. A může se tak spíš soustředit na správný mindset – jdu představit problém a zajímavé řešení,“ uzavírá.

Opačnou zkušenost si ze soutěže odnáší Petra Vopařilová z Mendelovy univerzity v Brně, která na finálovém večeru získala cenu diváků. „Musím přiznat, že postavit se před porotu a diváky a snažit se je v pouhých 3 minutách přesvědčit o nápadu, jeho originalitě a potenciálu, bylo mnohem těžší, než jsem si myslela,“ popisuje. „Inspirovala jsem se prezentacemi z globálních kol soutěže a také jsem čerpala z dosavadních zkušeností a postřehů,“ dodává vědkyně, jejímž cílem je dělat svět lékařské diagnostiky dostupnější, jednodušší a efektivnější.

Ve svém přípěvu představila zařízení, které nabízí možnost automatického zpracování vzorků a detekci patogenů z jedné kapky krve v laboratoři i mimo ni. Snaží se a reagovat na potřeby soukromého sektoru a koncových uživatelů, což jí a jejím kolegům umožňuje posouvat hranice doposud komerčně dostupných technologií a jejich nevýhody přeměnit ve výhody technologií budoucích.

Národním finále soutěž nekončí

Anila Axela Tellbüschera ještě čeká pokračování soutěže v podobě mezinárodního finále, které proběhne 7. listopadu v Berlíně a na kterém bude německý rodák reprezentovat Českou republiku. Jaký bude pro Anila návrat na místo, kde strávil svá magisterská studia? „Můj pobyt v Berlíně byl v mnoha ohledech mimořádný, a tak se samozřejmě kromě účasti na finále Falling Walls Lab těším na setkání se starými přáteli. S dobrými přáteli kolem sebe může být každé místo na této planetě vaším domovem,“ uzavírá Anil Axel, který o sobě může říci, že je skutečným světoběžníkem, protože za svůj domov považuje více než desítku měst po celém světe, ve kterých strávil delší část svého života.

Autorka: Vědavýzkum.cz (TM)

Foto: Věra Břečková