Do prostor kampusu Středoevropského technologického institutu CEITEC Masarykovy univerzity se 12. června 2023 sjeli zástupci výzkumných organizací, vysokých škol, ale i státní správy, aby prodiskutovali aktuální i trvající výzvy toho, jak efektivně a strategicky řídit vědu a výzkum v České republice i na Slovensku.
Na organizaci konference se kromě CEITEC Masarykovy univerzity podílely i Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Biomedicínské centrum Slovenské akademie věd. Instituce společně spolupracují intenzivně již pět let v rámci mezinárodní aliance biomedicínských institucí pod názvem Alliance4Life.
Mezi tématy jednotlivých konferenčních panelů se objevila problematika lidských zdrojů, profesionalizace administrativních a manažerských profesí ve vědě, rozvoj, udržitelnost a poslání výzkumných infrastruktur, hodnocení vědy, ale především strategie a výzvy řízení vědy v českých a slovenských podmínkách. A to na národních, i dílčích, institucionálních úrovních.
Vědní politiky a strategické řízení vědy
V hlavním, dopoledním, panelu nejprve hosty přivítal na „své“ půdě rektor Masarykovy univerzity a předseda České konference rektorů Martin Bareš. „Strategický přístup k řízení vědy je mimořádně důležitý, neboť pomáhá zajistit, že vědecký výzkum a vývoj jsou zaměřeny na klíčové oblasti, které mají potenciál přinést nejvyšší přínosy společnosti, ekonomice a životnímu prostředí. Jedním z kritických aspektů strategického řízení vědy je vymezení priorit,“ uvedl konferenci Bareš.
Rektor také upozornil na rostoucí demografickou křivku a nutnost připravit české vysoké školství na příchod početně silných ročníků za 3 až 4 roky. „Míra autonomie vysokých škol je nejvyšší na světě a to je výzva. Jak zní slavná fráze ze Spidermana, s velkou mocí přichází velká zodpovědnost,“ upozornil Martin Bareš.
Nejvýznamnějším hostem konference byl jistě premiér Petr Fiala, který má pochopitelně s řízením vědy velké zkušenosti nejen jako bývalý rektor Masarykovy univerzity a předseda ČKR, ale také ministr školství. „Minulý týden způsobil veliký rozruch úřednický návrh rozpočtu pro příští rok. Já bych chtěl zdůraznit, že to je skutečně úřednický návrh a první verze. Čeká nás řada úprav a jednání. […] Na tuto první verzi můžete zapomenout, ať už vás zneklidnila jako reprezentanty vysokých škol nebo vás zneklidnila jako zástupce vědecké obce. Takto ten rozpočet vypadat nebude,“ potěšil jistě celou vědeckou a univerzitní komunitu předseda vlády.
Uvedl také, že se vláda pokouší vyjednat u Evropské komise půjčku na podporu vědecké infrastruktury a personálních kapacit. Jako cíle strategického řízení vědy ze strany státu uvedl vytvoření sjednoceného informačního systému grantové podpory napříč resorty a poskytovateli nebo rozvíjení projektů podporujících spojení vědy a výzkumu s podnikatelskou sférou. Upozornil také, že nejen vzhledem ke stavu veřejných financí, ale právě i vzhledem k nastavení jasné strategie, by měli být více podporováni pouze excelentní vědci a jejich pracoviště. „Nevěřím, že když přidáme finanční prostředky těm, kteří dosud nic nepředvedli, tak se to celé zlepší a Česká republika pokvete,“ dodal Fiala.
Premiér také anekdoticky upozornil, že si myslí, že věda a výzkum strategicky ani nijak jinak řídit nelze a ani by to nebylo správné. Jediné, co řídit zejména na národní úrovni lze, je podpora vědy a výzkumu.
Michaela Kršková
Se svým příspěvkem o stavu slovenské vědy a se zkušenostmi z jejího strategického řízení vystoupila také generální ředitelka Výzkumné a inovační autority Úřadu vlády Slovenské republiky Michaela Kršková. „Na Slovensku díky reformám z Plánu obnovy navrhujeme nejkomplexnější změnu přístupu k financovaní a hodnocení vědy, výzkumu a inovací za poslední dvě dekády – od povinnosti využívat zahraniční hodnotitele nebo panely přes předvídatelné a stabilní institucionální financování kvality až po zjednodušení a zkvalitnění grantové podpory napříč inovačním cyklem. Výměna zkušeností s českým výzkumným prostředím je pro nás neocenitelným zdrojem inspirace v tomto procesu,“ uvedla Kršková. Informovala posluchače, že až se vznikem jejího týmu v roce 2021 se začalo pracovat na strategickém plánu podpory vědy a výzkumu. Do té doby národní strategie v této oblasti chyběla. Upozornila, že nejen její úřad, ale obecně státní instituce se na Slovensku netěší důvěře veřejnosti, a to ani té odborné. Je tedy součástí strategie snížit tuto nedůvěru zvýšením efektivity a úspěšnosti slovenské vědy a výzkumu.
Za organizátory vystoupil dosavadní ředitel CIETEC MU a od prvního června tohoto roku také náměstek ministra školství Jiří Nantl. Ten vysvětlil, proč se vlastně rozhodli k uspořádání konference. „Naší ambicí je propojovat různé oblasti vědní politiky a diskutovat konkrétní otázky, které s sebou její dynamický vývoj přináší. Chceme vytvořit příležitost pro vzájemnou inspiraci, přinášet smysluplná a hodnotná řešení a rozvíjet kulturu a prosperitu vědeckých institucí v České republice a na Slovensku,“ uvedl Nantl.
Jiří Nantl
Jiří Nantl ve svém projevu popsal politiku a strategii svou, jakožto ředitele CEITEC, i Institutu jako takového. Pilíři jsou podle něj excelence, co nejmenší závislost na institucionálním financování (přičemž podle jeho slov rozpočet CEITEC obsahuje až 80 % prostředků z grantových zdrojů) nebo profesionální personální politiku. „Vykročili jsme tady od akademického feudalismu ke kapitalismu“, glosoval Nantl charakter přístupu k tématu personálního řízení, který dle jeho zkušenosti vede k excelenci i v této oblasti. To podle něj na CEITEC zahrnovalo například stanovení minimální velikosti vědeckých týmů, ale současně i hlídaní a uzavírání výzkumných záměrů a jejich skupin tak, aby neustále docházelo k možnosti inovovat výzkum a instituce nezamrzala v minulosti. „Znemožnili jsme inbreeding. Asi 80 % pracovníků dosud nemělo s Masarykovou univerzitou nic společného, 40 % lidí jsou cizinci a asi třetina vedoucích pracovníků jsou kolegyně a kolegové ze zahraničí,“ doplnil.
Předposlední mluvčí dopoledního programu byla Silvia Pastoreková, ředitelka Biomedicínského centra Slovenské akademie věd. Pastoreková popsala, jak na institucionální úrovni došlo k zefektivnění procesů a řízení v oblasti biomedicínských věd v rámci akademie věd v podobě syntézy několika institutů do jednoho centra. Dále popsala, zejména ve srovnání právě s příkladem CEITEC, co vše na Slovensku v oblasti řízení vědeckých institucí není možné a identifikovala klíčové rozdíly jako například rigidní rozpočtová pravidla. „Museli jsme sjednotit administrativní a technické úseky, vytvořili jsme společnou strukturu, udělali jsme reorganizaci vědeckých oddělení, zaměřili jsme se na společné hospodaření, což není typické pro centra Slovenské akademie věd,“ popsala procesy změny Pastoreková. Ředitelka také uvedla, že došlo ke změně politiky a zaměření se na vysoce kvalitní výsledky, což je v souladu s přistoupením Centra k iniciativě COARA (Coalition for Advancing Research Assessment) začátkem června.
Jako poslední vystoupila Irena Rektorová, přednostka Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Ta se podělila o relativně čerstvé zkušenosti s řízením instituce, která jako první výzkumná organizace vznikla. „To, co je unikátní pro ICRC, je výzkum pod jednou střechou. My můžeme navrhnout výzkum, který provádíme in vitro v pokusech na zvířatech, ale zároveň pak můžeme navrhnout i klinickou studii a transferujeme její výsledky do klinické praxe,“ přiblížila specifika své domovské instituce Rektorová. Nedávný rozhovor s Irenou Rektorovou pro Vědavýzkum.cz si můžete přečíst zde.
K čemu jsou infrastruktury a jak hodnotit vědu?
V rámci odpoledního programu proběhly dva paralelní bloky panelových diskuzí. V prvním bloku diskutovali například Vlastimil Růžička z Technologického centra Praha a prorektor pro vědu a doktorské studium Komenského univerzity v Bratislavě Jozef Masarik o významu tzv. velkých výzkumných infrastruktur. Růžička sdílel své zkušenosti z hodnocení infrastruktur a upozornil, že ne všechny tyto instituce správně plní svou roli. Českých výzkumných infrastruktur je podle Cestovní mapy velkých výzkumných infrastruktur ČR 48. Masarik uvedl, že na Slovensku je situace ještě horší. Infrastruktury vznikly pouze formálně, aby dosáhly na evropskou podporu, chybí však naplnění jejich funkcí.
V rámci diskuze se otevřelo také téma poplatků za využívání infrastruktur, přičemž diskutující v sále se neshodli, zda, případně jak velké, by tyto poplatky měly být, jsou-li infrastruktury do značné části stále financovány ze státní pokladny. Následoval panel diskutující reformu hodnocení vědy v ČR a na Slovensku, v němž zasedli například bývalý náměstek MŠMT a současný prorektor Univerzity Karlovy Pavel Doleček nebo předseda Slovenské akademie věd Pavol Šajgalík.
Problémy současného HR ve vědě
V rámci druhého bloku byla pozornost zaměřena zejména dovnitř institucí a řešily se otázky vztahující se k profesionalizaci podpůrných organizačních jednotek, jako jsou grantová a personální oddělení. V rámci tématu Moderní a udržitelné HR ve vědě diskutoval například Tomáš Mozga, projektový manažer Biologického centra Akademie věd ČR a místopředseda CZARMA (Česká asociace manažerů a administrátorů ve výzkumu) nebo Barbora Wahlová, personální manažerka a hodnotitelka HRS4R (The Human Resources Strategy for Researchers) pro Evropskou komisi.
Jednou ze vznesených otázek byl například dotaz, zda je možné v rámci vědeckého HR směřovat směrem tzv. headhunterství. Diskutující se shodli, že takový přístup možný je, ale musí se mu také přizpůsobit procesy odměňování a rozpočtová strategie v této oblasti. Následovala panelová diskuze nad tématem Profesionalizace managementu vědy v prostředí výzkumných institucí a univerzit. Zde přednesli své zkušenosti Michal Otyepka, vedoucí Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů CATRIN-RCPTM nebo také vedoucí grantového oddělení Masarykovy univerzity a předsedkyně CZARMA Ida Součková Olšová. Panelisté i publikum diskutovalo o problémech vztahů mezi podpůrným personálem a vědci, zaostalosti některých pracovníků v přístupu k otázkám rovného zacházení nebo zda je nutné mít na pozici projektového manažera titul PhD. „Myslím si, že nutně musíme dojít k tomu, že prorektorské a proděkanské pozice se budou muset profesionalizovat. Že nepůjde o akademiky, ale profesionály, kteří se na tuto pozici budou léta připravovat,“ vyslovila závěrem debaty kontroverzní myšlenku Dana Bilíková z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Pořadatel konference Alliance4Life sdružuje dvanáct výzkumných institucí a univerzit z jedenácti zemí střední a východní Evropy, které se rozhodly sdílet své zkušenosti s překonáváním bariér i specifik v oblasti vědní politiky. Cílem aliance je přispět k pozvednutí úrovně věd o živé přírodě v zemích, které v rámci Evropské unie zaostávají jak celkově v excelenci výzkumu, tak v transferu znalostí směrem k inovacím.
Autor: Vědavýzkum.cz (TH)
Foto: CEITEC MU
