Prémii získá fyzik Tomáš Neuman, informatik Helmut Schmidt, fyzikální chemik Štěpán Timr, molekulární genetik Teije Middelkoop, kunsthistorička Fedora Parkmann a historička Veronika Pehe.
„Laureáty zavazujeme k tomu, aby si během pěti let od začátku práce v novém výzkumném týmu zažádali o prestižní grant Evropské výzkumné rady – např. ERC či jeho ekvivalent,“ říká předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová. „Věřím, že jim stipendium pomůže více se prosazovat v mezinárodních grantech,“ dodává.
Prémie Lumina quaeruntur cílí na vědce a vědkyně na prahu středního věku včetně těch, kteří se do aktivní kariéry vracejí po rodičovské dovolené. Délku vědecké praxe od udělení doktorského titulu Ph. D. totiž tato prémie omezuje maximálně na 10 let. Do této doby se ale nezapočítává doba rodičovské a mateřské dovolené. Šanci tak mají i vědkyně, případně vědci, kteří fakticky stanovenou dobu přesáhli. Další podmínkou udělení je, aby čtvrtinu rozpočtu hradilo akademické pracoviště, kde bude výzkumník působit.
Ocenění Lumina quaeruntur bylo poprvé uděleno v roce 2018, dosud jej obdrželo 25 vědců a vědkyň.
Letošní laureáti a laureátky
Tomáš Neuman, Fyzikální ústav AV ČR
Molekula, světlo a kvantová teorie. Může to znít cize, ale právě kvantový popis interakce světla s molekulami je zásadní pro pochopení elektro- a fotoluminiscence jednotlivých molekul, které nalézají využití např. v lékařství, chemii nebo optoelektronice. A přesně tomu se věnuje Tomáš Neuman z Fyzikálního ústavu AV ČR.
Mladý vědec získal doktorát v oboru fyzika, chemie a materiály na Baskické univerzitě ve Španělsku. Prošel mnoha zahraničními institucemi hlavně ve Španělsku, jako postdoktorand pobýval na Harvardově univerzitě v USA, rok strávil ve Štrasburku ve Francii a momentálně pracuje ve Francouzském národním výzkumném centru (CNRS) v Institutu molekulárních věd v Orsay.
Je uznávaným odborníkem teoretického popisu světelné emise měřené rastrovací mikroskopií.
Společně se svým novým týmem, který vytvoří díky prémii Lumina quaeruntur, se Tomáš Neuman pokusí zásadně posunout současný výzkum interakce světla s molekulami a 2D materiály pomocí nových teoretických a simulačních výpočetních přístupů.
„Umíme opticky rozlišit mikroskopické struktury jednotlivých molekul. Pokud je dokážeme správně interpretovat, můžeme položit základy atomární optice a zavést modelové technologie. Rádi bychom také prozkoumali, jak studované molekuly a 2D materiály uplatnit v optoelektronických a kvantových technologiích,“ říká o svém výzkumu Tomáš Neuman. Umožní tím otevření velmi perspektivního vědeckého směru, který doposud ve Fyzikálním ústavu AV ČR chyběl.
Helmut Schmidt, Ústav informatiky AV ČR
„Lidský mozek je pravděpodobně jednou z nejsložitějších struktur ve vesmíru,“ říká matematik Helmut Schmidt, kterého oslovila počítačová neurověda. Tento obor propojuje aplikovanou matematiku, informatiku a neurovědu. Jeho cílem je vyvinout nové matematické modely pro biologické neuronové sítě, které budou efektivní a přesné, a implementovat je do síťových modelů celého mozku.
Současné přístupy jsou nedostatečně efektivní a nepřesné. „Ignorují také klíčové složky – jako je například bílá mozková hmota, která zásadním způsobem ovlivňuje činnost mozku,“ upozorňuje Helmut Schmidt, jenž v Ústavu informatiky AV ČR působí od podzimu loňského roku.
Během projektu nastartovaného udělením prémie Lumina quaeruntur podrobně prozkoumá dynamiku neuronových sítí a znázorní je matematicky. Využije také nejmodernější přístupy k vývoji modelů mozku, které s pomocí dat z magnetické rezonance zpřesní analýzu a interpretaci dat. „Bude tak možné například lépe stanovit biomarkery neurologických poruch,“ uvádí vědec.
Helmut Schmidt absolvoval obor fyzika na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Doktorské studium aplikované matematiky úspěšně dokončil na Nottinghamské univerzitě. Ve svém novém projektu bude úzce spolupracovat s vědeckými týmy z Institutu Maxe Plancka v Lipsku, kde rovněž tři roky působil při postdoktorském studiu, a také s kolegy z Centre de Recerca Matemàtica v Barceloně.
Štěpán Timr, Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
Štěpán Timr se zabývá počítačovými simulacemi proteinů a dalších biomolekul. Zajímá se o to, jak fungují buněčné metabolické procesy a jak probíhá jejich regulace. Vědec by chtěl díky ocenění Lumina quaeruntur vytvořit nové víceúrovňové výpočetní schéma, které by komplexně popsalo shluky enzymů tvořící se v buňkách. Od výzkumu si slibuje nejen pochopení mechanismů regulace štěpení glukózy, ale i poznatky otevírající nové možnosti léčby, například onkologických nemocí.
Konkrétně se chce zaměřit na enzymy glykolytické dráhy. „To je totiž klíčová metabolická dráha, která tvoří výchozí bod pro mnoho dalších pochodů v buňce,“ vysvětluje vědec. Výzkum Štěpána Timra je specifický tím, že se snaží propojit detailní popis jednotlivých molekul s celkovým modelem dané metabolické dráhy.
Bádání Štěpána Timra se pohybuje na rozhraní biologie, chemie, fyziky a informatiky. Nadějný vědec vyvinul sadu nástrojů k analýze molekulárních simulací. Mimo jiné popsal, jak se molekulární shlukování projevuje ve stabilitě proteinů. Vědec také přispěl ke zkoumání vztahu mezi pohyby proteinů a buněčnou smrtí zapříčiněnou teplem. Štěpán Timr dokončil doktorát ve skupině Pavla Jungwirtha v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR a odjel jako postdoktorand do Paříže, kde získal stipendium Marie Curie-Skłodowské.
Teije Middelkoop, Ústav molekulární genetiky AV ČR
Evoluční biology dlouhodobě fascinuje otázka, jak došlo k tak velké rozmanitosti tvarů u zvířat. Klíčem k jejímu pochopení je proces zvaný morfogeneze, který je součástí embryonálního vývoje. Právě během morfogeneze hraje zásadní roli ustanovení levopravého asymetrického tvaru embrya. Jak se vyvíjí, je hlavním předmětem výzkumu, kterým se v Ústavu molekulární genetiky AV ČR zabývá Teije Middelkoop.
Při výzkumu využívá poznatky biofyziky, genetiky a evoluční biologie, což je zcela nový přístup. Oceněný vědec chápe morfogenezi jako mechanický proces řízený fyzikálními mechanismy.
Cílem jeho bádání je pochopit, jak evoluční tlaky ovlivňují fyzické síly, jako je napětí nebo točivý moment, které jsou základem levopravé asymetrické morfogeneze embrya. V důsledku toho mechanické zákony usnadňují, ale zároveň omezují potenciální rozmanitost morfologických fenotypů a diktují evoluční změnu.
Teije Middelkoop studoval na Utrechtské univerzitě, vydal řadu ceněných publikací a jeho vědecká dráha se od začátku odvíjí ve znamení mezinárodní spolupráce. Zkušenosti získal na několika univerzitách v USA a v Drážďanech v Německu. V současnosti spolupracuje na řadě projektů s mezinárodní vědeckou účastí.
Fedora Parkmann, Ústav dějin umění AV ČR
Výzkum Fedory Parkmann z Ústavu dějin umění AV ČR se vrací na začátek 20. století, kdy se masově rozšířily fotomechanické reprodukce umění. Lidé tím získali přístup k uměleckým dílům, jejichž originály by těžko jinak viděli.
Fedora Parkmann se chce se svým týmem zaměřit na průzkum důsledků mediální revoluce pro distribuci i popularizaci umění. „Rozšířením historické znalosti fotomechanických reprodukcí umění od lokálních k mezinárodním a získáním velkých dat otevřeme nový vhled na používání vzdáleného přístupu k umění v digitálním věku,“ vysvětluje kunsthistorička. Maticí pro získání dat jsou umělecky zaměřené časopisy publikované v Evropě v první polovině 20. století, přičemž Fedora Parkmann chce klást důraz na propletenou historii umění v Německu, Československu, Francii a Rusku. Zároveň chce poukázat na to, že fotomechanické reprodukce jsou samy o sobě matrixem, ve kterém umění vznikalo a z něhož se dále vyvíjelo.
Projekt má i velice současný přesah – pandemie covidu-19 lidstvu znovu připomněla, jak samozřejmě používá vzdálený přístup nejen k umění. Fedora Parkmann by tímto projektem ráda zavedla nový výzkumný směr, ve kterém by se protínaly materiální kultura fotografií, historie umění i digitální vědy.
Fedora Parkmann vystudovala historii umění na Sorbonnské univerzitě a pařížské École du Louvres, semestr také absolvovala na Kolumbijské univerzitě v USA. Dva roky strávila ve francouzské Národní knihovně a Centru Pompidou v Paříži studiem uměleckých sbírek. Postdoktorské působení rozdělila mezi Ústav dějin umění AV ČR a CEFRES, kde momentálně zkoumá českou fotografii v dobách socialismu.
Veronika Pehe, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
Historička Veronika Pehe obrací svou pozornost na přelomová desetiletí 20. a 21. století, na období pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě.
Prémie Lumina quaeruntur jí umožní založit v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR samostatné Centrum pro transformační studia, které se zaměří na komplexní zpracování nejnovějších českých a československých dějin.
Výzkumná skupina poskytne sociální a kulturní pohled na změny ekonomiky, společnosti a reality každodenní práce ve srovnání s paralelními změnami v Polsku, Německu a Maďarsku a také s výrazným akcentem na historické zkoumání dění na Slovensku, které je v české historické vědě poněkud opomíjeno. „Dosud neobjasněnou otázkou zůstává také proměna genderových norem ve světě práce, od deklarované rovnosti pohlaví v socialistické společnosti až po utvoření nového prototypu úspěšného podnikatele,“ upozorňuje Veronika Pehe.
Výzkumná skupina se chce věnovat i tématu rozdílů mezi regionálními centry a venkovem, který zejména v 90. letech 20. století začal nabývat na důležitosti a dosud rozděluje jak českou, tak třeba slovenskou společnost.
Veronika Pehe vystudovala bakalářský obor srovnávací literatura na King’s College v Londýně, poté pokračovala na University College London, kde získala i doktorský titul v oboru kulturní historie. V roce 2020 vydala monografii o vývoji české kulturní paměti Sametové retro.
Zdroj: Akademie věd ČR
