I před vypuknutím pandemie byla otázka duševního zdraví ve vědě a výzkumu velké téma. Podle průzkumu z roku 2017 více než 32 % doktorandských studentů čelilo vážnému riziku psychického onemocnění, zejména depresi a úzkostem. Z dalšího podobného výzkumu, který dotazoval 2279 pracovníků v akademickém prostředí, vyplynulo, že až 41 % respondentů vykazuje příznaky střední až vážné úzkosti a 39 % trpí depresí. To je téměř šestkrát více než v běžné populaci. Pandemie a spolu s ní nevyhnutelná transformace vědecké práce tato rizika ještě zvýšila.
Duševní zdraví vědců se zhoršuje
V kompetitivním prostředí vědy a výzkumu nebyl ani v předchozích letech syndrom vyhoření žádnou vzácností. Vyhoření, které se vyznačuje symptomy, jako je silné fyzické i psychické vyčerpání, ztráta pocitu smysluplnosti a negativními pocity vůči vykonávané profesi, je obvykle zapříčiněno dlouhodobým množstvím práce bez přestávky a stresem. Typické je to zejména u povolání, která si žádají velké množství fyzické, mentální nebo emocionální energie. Vědci jsou v tomto směru značně ohroženou skupinou.
To potvrzují i závěry provedených průzkumů. The Chronicle of Higher Education se na podzim roku 2020 zeptal více než jedenácti set amerických akademických pracovníků na jejich prožívání pandemie. Podle výsledků bylo velmi vystresovaných více než 70 % dotázaných, dvě třetiny se cítily vyčerpané. To je o třetinu víc, než ukázal výzkum za předchozí rok. Na 35 % také cítilo nezanedbatelný hněv a frustraci – od roku 2019 přitom šlo o 23% zvýšení.
Ještě více alarmující je, že přes polovinu dotázaných odpovědělo, že vážně zvažují změnu profese nebo odchod do důchodu. Dopady pandemie na duševní zdraví jsou také významně horší u vědkyň-žen, než je tomu u vědců-mužů. Vystresovaných se cítilo na 75 % oslovených vědkyň, naproti tomu pouze 59 % mužů. Přibližně také 8 z 10 oslovených žen a 7 z 10 oslovených mužů souhlasilo s tím, že množství práce se jim během pandemie navýšilo. Tři čtvrtiny oslovených vědkyň také souhlasily s tím, že v roce 2020 přišly o rovnováhu mezi soukromým a profesním životem. Ve stejné situaci se podle výsledků průzkumu ocitly i dvě třetiny mužů. Podobné výsledky lze očekávat i u vědců, kteří pocházejí z menšinových etnických skupin.
Situaci zhoršují péče o děti i virtuální konference
Situace není výrazně odlišná ani v Evropě. Podle průzkumu, které provedlo německé vydavatelství De Gruyter, pandemie nejvýrazněji postihla vědce a vědkyně ve střední fázi kariéry. Podle průzkumu právě tato skupina zažívá největší stres, nejistotu a tlak. Příčin je přitom hned několik. Podle respondentů výzkumu za současnými problémy stojí hlavně dva faktory – práce z domova, při které je třeba se zároveň starat o děti, a nemožnost navazovat a rozvíjet důležité profesní kontakty. Z odpovědí například vyplynulo, že v důsledku pandemie trpí projekty, které jsou založené na mezinárodní nebo meziinstitucionální spolupráci. Problémem jsou také vědecké konference – jejich virtuální forma často nedovoluje řádným způsobem navazovat profesní kontakty, které jsou pro současný výzkum naprosto klíčové.
Německé nakladatelství provedlo dva průzkumy: první se odehrál v květnu 2020 a zahrnoval přes tři tisíce respondentů, druhý proběhl v říjnu téhož roku. Jednou z největších změn, která se od jara udála, bylo zvýšení objemu práce. Drtivá většina dotázaných totiž zažila jednoznačný nárůst hodin, které denně práci věnují. Největší roli v tom hraje hlavně online výuka. Pro respondenty, kteří museli přejít na virtuální výuku, to znamenalo více než trojnásobné zvýšení času na přípravu přednášek a seminářů.
Předpokládané globální dopady pandemie na vědu, výzkum a vysoké školy přitom brzké zlepšení neslibují. Západní univerzity, zejména ty, jejichž příjmy úzce závisí na školném od zahraničních studentů, čelí velkým ekonomickým ztrátám. I jiné výzkumné instituce se připravují na výpadek ve financování. Důsledkem bude možná propouštění či zastavení najímání nových pracovníků.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj. Nature (1, 2), The Chronicle of Higher Education, De Gruyter
