V lednu 2020, asi dva měsíce předtím, než Světová zdravotnická organizace vyhlásila pandemii koronaviru za globální stav nouze, se na smartphonu virologa Benhura Leeho objevil tweet. Ten odkazoval na webovou stránku virological.org, kde vědci právě zveřejnili genetickou sekvenci SARS-CoV-2. Před několika lety by trvalo pravděpodobně několik dní, než by se takto užitečná data dostala k zainteresovaným vědcům prostřednictvím upozornění na obsah z časopisu. Vzestup Twitteru a dalších platforem sociálních médií však umožnil uživatelům jako Lee šířit informace o covidu během několika hodin, což vyvolalo globální diskuze a urychlilo úsilí o vývoj vakcín a léčby.
Pandemie tak změnila twitterovou hru, protože neznámá zdravotní hrozba okamžitě vyvolala u veřejnosti zájem. „Takže najednou vzniklo mnohem větší přirozené publikum pro informace o pandemické vědě než pro většinu oblastí výzkumu," říká Michael Thelwall, datový vědec z University of Wolverhampton, který studuje sociální média. Zejména právě Twitter se stal vyhledávaným zdrojem pro každého, kdo se snaží porozumět přívalu pandemických studií – a i pro ty, kteří se chtějí rychle bránit dezinformacím.
„Líbí se mi, že na Twitteru může působit vlastně každý – můžu něco zveřejnit a vidět, jak o problému přemýšlejí jiní vědci, lidé, kteří mají třeba i jiné dovednosti než já,“ říká biostatistka Natalie Dean z Emory University, jejíž twitterový účet sleduje asi 138 tisíc lidí.
Pandemie změnila způsob komunikace
Rozsáhlá popularita na Twitteru, kterou si někteří během pandemie vybudovali, s sebou však často přináší i každodenní nepříjemnosti. Ti, kteří digitální slávu získali, totiž často čelí tvrdým osobním útoků, někdy jim je vyhrožováno dokonce použitím násilí. I navzdory negativním faktorům Twitteru se mnoho výzkumníků domnívá, že pandemie navždy změnila způsob, jakým někteří vědci komunikují mezi sebou a s veřejností, ať se nám to líbí, nebo ne.
Zpočátku se však mnozí výzkumníci k působení na Twitteru vyjadřovali s opovržením nebo minimálně s rezervou. Někteří viděli malou hodnotu ve velkém, nevědeckém publiku platformy. Jiní se drželi původně přísných limitů délky zprávy, což bylo pouhých 140 znaků na tweet (nyní je znaků 280). V důsledku toho studie před pandemií naznačovaly, že pouze 2 % vědců, kteří publikují, a ne více než jeden z pěti výzkumníků ve Spojených státech a v Evropě mělo na Twitteru účty. Navíc ti vědci, kteří tweetovali, obvykle vyvolali malou odezvu.
Postupně však začaly převažovat výhody Twitteru. Zejména právě jeho obrovský dosah se stal lákadlem: více než 200 milionů aktivních uživatelů denně, včetně přibližně čtvrtiny dospělých v USA, jak říkají průzkumy Pew Research Center. To umožňuje vědcům používat jednu jedinou platformu ke sdílení výsledků svých výzkumů s kolegy i veřejností a k podpoře otevřených diskusí. Twitteru navíc přidaly na atraktivitě jeho virální a interaktivní funkce.
Jedním z výsledků jejího potenciálu je, že tato platforma přinesla články o velkém množství studií týkajících se covidu-19. Podle zprávy Research on Research přibližně 51 % článků v časopisech pojednávajících o pandemickém výzkumu bylo zmíněno alespoň v jednom tweetu do května 2021.
Twitter využívá také lékařka Muge Cevik z University of St. Andrews. Před pandemií její tweety o tuberkolóze a HIV zajímaly přibližně dva tisíce lidí. Nyní se o její výzkum na Twitteru zajímá přes 170 tisíc lidí. Přístup Cevik k tweetování spočívá dle jejích slov v nakombinování vědeckých informací tak, aby je mohli využít jak výzkumníci, tak aby jim porozuměli i laici. Dělá to tak, že zveřejňuje dlouhá vlákna – propojenou sérii tweetů, často jich je třeba dvacet či více. Její příspěvky tak retweetoval například Marc Lipsitch z University of Harvard, který ji poté pozval ke spolupráci. To vedlo k tomu, že se Cevik jako spoluautorka podílela na třech článcích o covidu-19. K tomuto partnerství „by nikdy nedošlo, kdyby nebyl Twitter,“ říká Cevik, která se také stala poradce vlády ohledně pandemie ve Skotsku.
Twitter versus citace
Přestože někteří uživatelé na Twitteru hledali relevantní informace, ve kterých se chtěli zorientovat, jiní zaplavili platformu zavádějícími nebo nepravdivými informacemi, včetně tweetů, jejichž záměrem bylo zmást čtenáře. Twitter má však tu výhodu, že se na něm dají rovněž velmi rychle zpochybnit vědecká tvrzení, o kterých se vědci či veřejnost domnívají, že jsou podloženy jen málo důkazy. Této taktice se říká „Twitter peer review“.
Nyní je pandemie částečně na ústupu a vědci tak hledají nové cesty, jak na Twitteru své sledující udržet. Podle Stefanie Haustein z University of Ottawa a jejích kolegů by mohli mít vědci větší úspěch při oslovování nevědců na Twitteru tehdy, pokud by tweetovali o novinových článcích, které zmiňují vědecký článek, spíše než článek samotný.
Může tedy Twitter pomoci vědcům pokročit v jejich vlastním výzkumu nebo kariéře? Důkazy o tom jsou smíšené. Studie datového vědce Rodriga Costase Comesana a dalších například zjistili během pandemie malou souvislost mezi pozorností, kterou publikace získává na sociálních sítích, a počtem citací, což je obvyklé měřítko vědeckého dopadu.
I když metriky sociálních médií nemohou nahradit citace a vzájemné hodnocení k měření vědecké kvality, Twitter může sloužit jako jejich doplněk a pomoci výzkumníkům lépe porozumět tomu, jak veřejnost vnímá, ignoruje nebo nechápe jejich práci, říká Costas Comesana. „Twitter je místem, kde se věci najednou stávají zajímavějšími. Můžete si zde budovat svou vědeckou pověst tím, že lidem dáte vědět, kdo jste a co si myslíte,” uzavírá.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak i vám může Twitter sloužit, nepřehlédněte náš článek, který jsme tomuto tématu věnovali.
