Start Apolla 11 z rampy 39A sledoval před padesáti lety na mysu Canaveral asi milion lidí. Po celém světě to bylo podle odhadů dokonce až 650 milionů lidí. Neil Armstrong a Buzz Aldrin se tehdy stali prvními lidmi v historii, kteří vstoupili na Měsíc. Jejich kolega Michael Collins čekal v řídicím modulu Columbia, kroužícím po oběžné dráze Měsíce. Měl na starost, aby se první astronauti, kteří vstoupili na Měsíc, vrátili zase zpět na Zemi. Po nich to prozatím dokázalo ještě dalších 10 Američanů.
Jedním z cílů mise Artemis je dopravit na měsíc i první ženu. Na snímku je Peggy Whitson, první žena v čele Mezinárodní vesmírné stanice ISS.
Další mise na Měsíc do roku 2024?
NASA má nyní před sebou další z náročných úkolů – zopakovat úspěch mise Apollo, a to do roku 2024. Tento ambiciózní termín stanovil tým amerického prezidenta Donalda Trumpa. Kosmická agentura se však potýká s některými technickými, politickými a finančními problémy, tudíž bude příprava na přistání na Měsíci za pouhých 4,5 roku velkou výzvou. NASA doufá, že některé úkoly na projektu nesoucím název Artemis přeberou její komerční partneři. Mezi ně patří například přenos vědeckých a technických experimentů na povrch Měsíce a položení základů pro případnou misi s posádkou. V květnu kosmická agentura oznámila, že podepsala smlouvy s celkem třemi společnostmi, z nichž bude mít každá na palubě malých robotických lodí až 14 experimentů.
Další výzvou NASA při pokusu o návrat na Měsíc by mohlo být postavení velkého raketoplánu, který by vynesl astronauty až na měsíční povrch. Komerční společnosti takové přistávací zařízení navrhly zatím pouze na papíře; patří mezi ně i loď Blue Moon od Blue Origin, raketové společnosti založené miliardářem Jeffem Bezosem. Druhou takovou navrhla společnost Lockheed Martin, jako předloha pro ni by měla sloužit sonda Phoenix, která v roce 2008 přistála na Marsu. Žádná z těchto lodí však dosud nebyla postavena, testována ani vypuštěna do vesmíru.
Modely prvních tří komerčních podpůrných modulů vybraných pro program Artemis.
Měsíc v hledáčku nadějných vědkyň
Zkoumání měsíce se věnuje řada vědců a vědkyň, mezi nimiž v posledních letech vyniká několik jmen, jejichž výzkum by mohl přinést nebo již přinesl důležité objevy a zjištění.
Jednou z takových vědkyň je například Megha Bhatt. Získala doktorát v Německu na Max Planck Institute for Solar System Research, a poté se vrátila zpět do rodné Indie, což se pro ni nakonec ukázalo jako ideální volba. Indie v roce 2008 zahájila se sondou Čandraján-1 svou první měsíční misi. Díky ní získala vědkyně data pro svou doktorskou práci, kde zkoumala měsíční mineralogii. Studovala, jak se světlo od Měsíce odráží při různých vlnových délkách, a tak dokázala zmapovat, jak jsou minerály distribuovány po jeho povrchu. Pomohla vyvinout i metodu hojnosti železa, což je informace, která může odhalit, jak začal roztavený Měsíc tvořit minerální krystaly v souvislosti se svým ochlazením přibližně před 4,5 miliardami let.
Další vědkyní na tomto poli je i Jessica Barnes, která pravděpodobně již příští rok prozkoumá kus skály pocházející z Měsíce. Jeden z úlomků je na Zemi od roku 1972 udržován při teplotě −20 °C, druhý při teplotě pokojové. Bude to poprvé, co budou tyto vzorky z Apolla zpřístupněny, a nikdo si není zcela jist, co mohou obsahovat. Barnes plánuje zmrzlou horninu analyzovat a zjistit, kolik vody a dalších těkavých materiálů obsahuje. Pokud budou oba vzorky obsahovat stejné množství vody i dalších látek, NASA již v budoucnu nebude muset horniny z Měsíce zmrazovat. Rozdíly by naopak mohly ukázat jak ošetřovat vzorky z Měsíce, aby mohla být jejich vědecká hodnota zachována po mnoho let. Teprve v roce 2008 vědci ve vzorcích jednoznačně zjistili přítomnost vody, což znamenalo, že Měsíc není kompletně vyschlý, jak si mnozí po generace mysleli.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
