Odhlédněme od skutečnosti, že pravda bývá málokdy tak jednoduchá, jak ji Evropské komise vykládá, že zpravidla bývá někde uprostřed mezi názory spořících se stran a že Mauro Ferrari rozhodně není jediný, kdo názor EK nesdílí. Věřím, že profesor Jungwirth má do Bruselu mnohem blíže než já a že se stylem řízení Maura Ferrariho má asi i osobní zkušenost. Přesto bych od něj v rozhovoru na toto – bezpochyby nejen zajímavé, ale i závažné téma - očekával více. Postrádám zejména úvahu o dvou otázkách.
Za prvé. Podle interpretace Evropské komise, a i Tomáše Jungwirtha, bylo působení Maura Ferrariho v čele ERC od počátku katastrofa. V manažerské učebnici se lze dočíst, že pokud nějaký manažer ve své funkci selže, je to i vina toho, kdo ho do této funkce jmenoval. Jak mohlo ke jmenování Maura Ferrariho vůbec dojít? Kdo za jeho jmenování odpovídá? Jaké závěry z této katastrofy - kromě toho, že Mauro Ferrari musí být dehonestován - z tohoto selhání Evropská komise vyvodí?
Za druhé. Pozastavme se nad Ferrariho „nepochopením komunikačních a řídících mechanismů“ ve strukturách EK. Mauro Ferrari byl velmi úspěšný při řízení vědy a výzkumu na nejvyšších úrovních ve Spojených státech, takže nechápavý asi nebude. Prostě jen měl zjevně o komunikaci a řízení vědy diametrálně jinou představu než „struktury EK“. Plyne z toho, že tyto „komunikační a řídící mechanismy EK“ jsou jediné dobré a správné? EK neustále řeší, proč EU zaostává za USA, Čínou a jinými zeměmi při aplikaci výsledků vědy a výzkumu v praxi. Nemohou jednou z příčin být i tyto mechanismy, které zjevně v krátké době čtyř měsíců eliminují dynamického a cílevědomého, jakkoliv možná osobně problematického manažera?
Profesora Tomáše Jungwirtha si velice vážím a při svých občasných návštěvách v EK se opakovaně přesvědčuji, že zde má velmi dobré renomé. Přesto by mi přišlo divné, kdyby si tyto otázky nekladl i on, jakkoliv třeba z důvodů politické korektnosti se k nim na veřejnosti nevyjadřuje. Ale jeho názor by mne zajímal: je to opravdu tak jednoduše jednoznačné?
Autor: Ivan Dvořák
Ivan Dvořák
Vystudoval biofyziku na MFF UK (1973) a teorii informace na FEL ČVUT, titul RNDr. získal v roce 1976. Hodnost CSc. za práci z oblasti matematického modelování složitých biologických systémů získal v roce 1981 na Ústavu experimentální botaniky ČSAV. V roce 2006 absolvoval postgraduální studium znalostního managementu na Open University / AURIL a získal titul PGCertKT(Open).
Do roku 1985 působil ve Středisku biomatematiky ČSAV a od roku 1986 ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (později Psychiatrické centrum Praha), kde od roku 1989 do roku 1990 byl jeho vědeckým tajemníkem. V letech 1990 – 1991 byl zástupcem WHO na MZ ČR a v letech 1992 -1994 výkonným ředitelem Software602. Od roku 1995 do 2000 působil jako vedoucí Oddělení investičních projektů a restrukturalizací a později Oddělení rizikového a rozvojového financování v ČSOB. V letech 2001 – 2004 působil v Divizi speciálních obchodů Komerční banky, ke konci jako ředitel Odboru restrukturalizací. V letech 2001-2002 byl členem poradní komise Rady České televize.
Je zakladatelem (1994) a jednatelem inovační agentury ILA, s.r.o., kde se zabývá zejména projekty souvisejícími se znalostním managementem, transferem znalostí a technologií a vzděláváním v inovačním managementu. Byl a je členem řady poradních komisí a výborů na různých úrovních. Od roku 2014 je členem Pražské inovační rady (PIR) zřízené primátorem hl. m. Prahy.
Je autorem více než 120 vědeckých publikací, spoluautor čtyř odborných knih a tří sborníků a množství přednášek a textů z oblasti biomatematiky, biotermodynamiky, matematického modelování komplexních biologických systémů, transferu znalostí a technologií a inovačního managementu. V současné době přednáší příležitostně transfer znalostí a technologií a inovační management na několika českých vysokých školách a pravidelně na MCI University v Innsbrucku.