Jak jste se k této problematice dostala?

Vlastně to byla úplná náhoda. Byla jsem ve druhém ročníku doktorského studia na oboru Sociální geografie a regionální rozvoj na Masarykově univerzitě a po absolvování půlroční stáže na Tata Institute of Social Sciences v Indii jsem dospěla k názoru, že vědecká kariéra není nic pro mě. Zároveň mě ale svět vědy a výzkumu bavil a chtěla jsem zůstat v kontaktu s univerzitním prostředím. Jednoho dne přišel kamarád s tím, že na NETME Centre Vysokého učení technického v Brně získali projekt z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, a že hledá projektového manažera. Tak jsem to vzala.

Nyní už jste ale v CATRIN. Liší se práce zde od té na předchozích pracovištích?

Manažeři ve vědě a výzkumu jsou v principu podporou pro své vědecké týmy. Rostou a rozvíjejí se s nimi. Proto není jedno, na které instituci pracujete – ne všude se dostanete k zajímavým kolaboracím a projektům. Pro mě bylo od jisté doby cílem najít pracoviště, které má ambici ucházet se o projekty financované z Rámcových programů pro výzkum a inovace EU. Prošla jsem jich několik, ale až v CATRIN jsem našla prostředí, které jsem hledala, a tým, se kterým bylo možné se na tuto náročnou cestu vydat. Ve své podstatě mi tedy CATRIN umožnila posunout se v kariéře tam, kam jsem chtěla.

Co všechno vaše práce obnáší?

V současné době působím jako vedoucí Grant office CATRIN, což obnáší nejen přípravu vědeckých projektů, ale také práci s kolegy a kolegyněmi na pozicích projektových manažerů a manažerek. V poslední době mám pocit, že mě mnohem více zaměstnává ta druhá část. Od roku 2021, kdy naše snahy dostat se do programu Horizon 2020 zaznamenaly první rozsáhlejší úspěchy, jsme získali řadu grantů financovaných z tohoto programu. A tomu jsme museli uzpůsobit také manažerskou strukturu. Bylo potřeba nabrat a proškolit řadu nových zaměstnanců, kteří se o tyto projekty starají po finanční a administrativní stránce. To nebylo vůbec jednoduché, protože v našem regionu lidé s tímto know-how prakticky nejsou. Naštěstí ale naši vědečtí kolegové stále přicházejí s novými ambiciózními nápady a projektů píšeme víc a víc, takže mám stále možnost dělat i tu část svojí práce, která mě baví nejvíc. Velkou oporou jsou mi v tomto směru kolegové Martin Grepl a Michaela Holecová, kteří se stejně jako já zaměřují na podporu vědců při přípravě žádostí o grantové projekty (tzv. pre-award).

Co je náročnější – pochopit specifika konkrétních výzev, nebo najít společnou řeč s vědci?

Na začátku kariéry pre-award projektového manažera je vždycky nejtěžší proniknout do struktury jednotlivých výzev a specifik konkrétních programů a poskytovatelů. Obzvlášť program Horizont Evropa je velmi komplexní a musím říct, že ani dnes neznám všechny jeho části dokonale. V tomto směru je velice hodnotná dlouhodobá zkušenost – jednotlivé programy se vyvíjí a výzvy (i když třeba nové) vždy navazují na to, co už tu bylo. Takže pokud jste v kontaktu s aktuálním děním a trendy, není tak složité zůstat v obraze. Naopak spolupráce s vědci v sobě obsahuje ten aspekt, že je pokaždé jiná. Jistě, některé nešvary se opakují, např. ten, že vědci na začátku značně nadhodnocují část state-of-the-art, protože je nejbližší tomu, na co jsou zvyklí z přípravy vědeckých publikací. Nicméně s každým novým člověkem musíme vždy najít nové porozumění, a to je velmi zajímavá výzva.

Už jste naznačila, co vás na vaší práci baví. Je k tomu ještě co dodat?

Jak jsem říkala na začátku – svět vědy mi byl vždycky blízký a jsem ráda, že se díky své práci dozvídám skoro každý den něco nového. Zároveň mě těší, že mohu svým skvělým kolegům pomáhat v rozvoji vědecké kariéry a v jejich cestě za zodpovězením zásadních otázek života, vesmíru a vůbec. Nedávno jsem v příspěvku Petra Ludwiga narazila na japonský koncept dlouhověkosti IKIGAI a vyšlo mi z toho, že dělám přesně tu práci, která mi dává smysl a důvod, proč ráno vstávat. To mi nepřijde špatné.

Měla jste nějaké mety, které se již podařilo překonat? A jaké ještě stojí před vámi?

Když jsem nastoupila na tehdejší RCPTM, měla jsem před sebou obrovskou výzvu. Tehdy jsme začínali implementovat dva projekty OP VVV, ve kterých jsme v rámci indikátorů slíbili, že do pěti let získáme osm projektů financovaných z programu H2020/HEU. To bylo v roce 2018, kdy jsme měli na palubě pouze jeden projekt ERC Consolidator Michala Otyepky. Hodně lidí by to asi vyděsilo, ale mně to přišlo jako skvělá příležitost. Myslím si, že ten bič, který jsme si na sebe tímto slibem upletli, nás zároveň přinutil k tomu, abychom udělali některé klíčové změny v našem myšlení. To nás (a spolu s námi Univerzitu Palackého v Olomouci) dostalo na mapu úspěšných žadatelů o tyto typy grantů v ČR. V současné době před námi stojí další výzva, kterou je posílení valorizace výzkumu a vývoje v CATRIN. Kolegové z Oddělení transferu technologií aktuálně pracují na nové strategii, která by měla institutu pomoci posunout se ke kýženým výsledkům. Její součástí budou samozřejmě také projekty Horizont Evropa, neboť 75 procent financí v rámci tohoto programu směřuje do projektů aplikovaného výzkumu, který je realizován ve spolupráci se soukromými firmami.

Zmínila jste řadu úspěchů CATRIN v grantové politice. Bez čeho by se to neobešlo?

Jedna věc je, že vědecký tým v CATRIN měl a má obrovský vědecký výkon a potenciál pro další růst. Bez silné podpory vedení bychom těchto úspěchů ale nedosáhli. To je bohužel situace, kterou vidím na celé řadě jiných pracovišť v ČR. Od svých kolegů na jiných univerzitách slýchám, že jejich práci vedení nepodporuje a nijak nemotivuje vědecké pracovníky k tomu, aby investovali čas a energii do přípravy projektových žádostí do takto kompetitivních programů. Jistě, je to běh na dlouhou trať a i nám trvalo několik let, než jsme pochopili, co je potřeba dělat jinak. Ale zároveň je to podle mě jediná možná cesta k naší dlouhodobé udržitelnosti a k dalšímu růstu vědecké excelence CATRIN.

Získala jste Cenu rektora pro neakademické pracovníky. Co to pro vás znamená?

Velice vítám to, že se podobné ocenění na UP uděluje, a myslím si, že je to krok správným směrem. Zároveň si samozřejmě velice vážím toho, že jsem byla nominována ředitelem CATRIN a že byla moje nominace potvrzena také na úrovni vedení UP. Dlouhodobě je pro mě velice důležité to, že pracuji s lidmi a pro lidi, kterých si hluboce vážím, a kteří mi umožňují naplňovat moji práci smyslem. Stále máme hlavu plnou nápadů a já pevně věřím, že se alespoň některé z nich podaří v příštích letech zrealizovat.

Autor: Martina Šaradínová

Zdroj: CATRIN