Mohla byste se nám představit?
Na Katedře sociální pedagogiky PdF OU pracuji od roku 2013, od roku 2021 jako vedoucí katedry. Praxi jsem získala ve školských a sociálních zařízeních na různých pracovních pozicích: lektorka pro vzdělávání dospělých, poradenská pracovnice pro osoby se zdravotním postižením, vedoucí sociálně terapeutických dílen nebo vedoucí programu Integrace. Výzkumně se zaměřuji na téma ohrožených dětí a osobnostně sociální rozvoj sociálních pracovníků a pedagogů. Kromě akademického vzdělání (doktorátu z Pedagogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci) jsem absolvovala úplný psychoterapeutický výcvik v Integrativní psychoterapii.
V roce 2022 získal váš tým jako první na Ostravské univerzitě výzkumný grant v rámci programu TA ČR Beta2. O jakou výzvu se jedná a na co je váš projekt zaměřený?
Program TA ČR Beta2 je zaměřen na vypisování a realizování zakázek v aplikovaném výzkumu a inovacích vycházejících z potřeb státní správy. Soutěžní dialog, do kterého jsme se přihlásili, byl zaměřený na téma „Děti a domácí násilí“. Na základě výsledků výzkumu mají být navrženy minimální parametry specializovaných služeb pro tyto děti. Klíčovým rezortem je pro nás Ministerstvo práce a sociálních věcí. Téma je ale významně multidisciplinární. Ve svém výzkumu zasahujeme do oblasti ministerstev zdravotnictví, vnitra, spravedlnosti a školství.
Kdo je do výzkumu z Ostravské univerzity zapojen?
Projekt vznikl v rámci mezifakultní spolupráce Pedagogické fakulty a Fakulty sociálních studií zaměřené na ohrožené děti. Velkou roli sehráli oba děkani, přesněji paní děkanka FSS Alice Gojová a pan děkan PdF Daniel Jandačka, kteří naši spolupráci významně podpořili ještě před získáním tohoto grantu. Na Pedagogické fakultě jsou zapojeni členové Katedry sociální pedagogiky – Hana Kubíčková, Veronika Štenclová, Štefan Chudý. Z Fakulty sociálních studií je zapojen tým Kateřiny Mikulcové. Vynikající projektovou podporu nám zajišťuje Vendula Jančálková. Já jsem v roli hlavního řešitele. Bez skvělé spolupráce a obrovského nasazení kolegů by ale tento projekt nebylo možné realizovat.
Jak moc je téma domácího násilí u dětí aktuální?
Téma domácího násilí, které zažívají děti, bylo dlouhou dobu v České republice spíše skryté. V posledních letech se ale častěji objevuje v médiích a je mu věnována větší pozornost, kterou si zaslouží. Nejnovější výzkumy nám ukazují, jak trauma u dětí zanechává neurobiologické stopy, což se projevuje fungováním paměti, intelektu i sníženou schopností emoční regulace. Jinými slovy, i pokud dítě pouze vidí násilí mezi rodiči, na které je odkázáno materiálně, sociálně i emočně, jeho mozek začíná fungovat jinak. Pokud takové dítě zažije ve škole nebo doma třeba i poměrně nízkou míru stresu, tyto situace nezvládá a buď se může projevovat nadměrně agresivně nebo úzkostně.
O jak starých dětech mluvíme?
Samozřejmě, čím jsou děti mladší, tím jsou ohroženější. Výzkumy se zaměřují i na děti před jejich narozením. Pokud těhotná žena zažívá významný a opakovaný stres před narozením svého dítěte, má to často vliv na sníženou pohybovou aktivitu dítěte v děloze a s ním související pomalejší dozrávání mozku. To znamená, že dítě, které se takové ženě narodí, může mít problémy v oblasti emočně-regulační. Dítě více pláče, má problém s adaptací.
Kolik je v České republice dětí, které zažívají domácí násilí?
Přesný počet dětí, které jsou ohroženy domácím násilím nebo mají s domácím násilím zkušenost, je velmi těžké přesně uvést. Známe množství vykázaných násilných osob ze společné domácnosti. V roce 2022 bylo zaznamenáno 1086 případů. Z tohoto počtu Policie ČR označila jako ohrožených 992 nezletilých dětí. Nejohroženější skupinou byly děti ve věku 0–6 let (438 případů). Pokud se zaměříme na oblast městského ředitelství policie v Ostravě, tak zjistíme, že za rok 2023 sledovalo 430 případů, které měly znaky domácího násilí, a to není málo. Případy, které řeší policie jsou ale jen vrcholem ledovce domácího násilí.
Máme nějaké porovnání se situací, která je v zahraničí?
Trochu dále jsou v evidenci dětí se zkušeností s domácím násilím v Nizozemsku. Nepracují jen s policejními statistikami, ale také se záznamy ze všech organizací, na které se dospělí či děti obrátili o konzultaci nebo pomoc. V létě jsem s kolegyní navštívila zařízení v Helmondu. Ukázali nám statistiky, které popisovaly, že na každou třídu základní školy si můžeme představit jedno dítě, které domácí násilí v Nizozemsku zažívá. Od letošního roku podrobnější statistiky dětí ohrožených domácím násilím zaznamenávají v České republice také Intervenční centra.
Jak vypadá pomoc dětem, které mají zkušenost s domácím násilím v České republice?
Systém pomoci těmto dětem zatím není celorepublikově koncepčně nastaven. Z tohoto důvodu také realizujeme výzkum, na základě kterého budeme navrhovat parametry pro tyto služby. V České republice ale funguje sít Intervenčních center. Ta se prioritně zaměřují na dospělé, kteří jsou ohroženi násilným chováním v domácím prostředí. Několik z těchto center nabízí služby také pro děti. Asociace pracovníků intervenčních center ČR považuje zaměření na práci s ohroženými dětmi jako důležitou pro další rozvoj center a již nyní realizuje některé kampaně a projekty na podporu tohoto zaměření. V České republice je dále významná nabídka služeb ohroženým dětem organizace Locika, perfektně fungují Linky důvěry. V každém městě nacházíme oddělení sociálně právní ochrany dětí. Téma domácího násilí je ale pouze jedno z mnoha, která tato oddělení řeší.
Jaká je situace u nás v kraji?
V Ostravě máme k dispozici Intervenční centrum. V rámci kraje nesmím dále zapomenout na Krizové centrum pro rodinu a dítě, organizaci Eurotopia s širokou nabídkou služeb, ale i další sociální služby a školská zařízení, které se alespoň okrajově na toto téma zaměřují. Stále je ale problém v dostupnosti těchto služeb například mimo Ostravu. Dlouhé čekací lhůty některých specializovaných služeb dětských psychiatrů a dětských psychologů se objevují v rámci celé České republiky. Specializovaná služba na děti ohrožené domácím násilí ale v našem kraji neexistuje.
Pracujete na Pedagogické fakultě. Jak toto téma souvisí se školstvím?
Velmi úzce. Děti ve škole tráví největší množství času po čase stráveném doma. Pedagogové a pedagožky, myslím tím nejen učitele, učitelky, vychovatele, vychovatelky, ale také asistenty a asistentky pedagoga a další pedagogické profese, mohou být klíčoví v zaregistrování změny chování dítěte nebo jiných viditelných znacích, které mohou upozornit na domácí násilí. Pokud budou mít tito pracovníci vybudovaný s dítětem vztah důvěry a zároveň se budou orientovat v účinné pomoci, mohou být „mostem“ mezi světem dítěte a účinnou pomocí.
Pedagogové a pedagožky, myslím tím nejen učitele, učitelky, vychovatele, vychovatelky, ale také asistenty a asistentky pedagoga a další pedagogické profese, mohou být klíčoví v zaregistrování změny chování dítěte nebo jiných viditelných znacích, které mohou upozornit na domácí násilí.
V minulém roce jsme vedli rozhovory s dospělými, kteří jako děti domácí násilí zažili. V jejich příbězích se často objevovala škola jako důležitý prvek. Bohužel v mnoha případech dítěti od jeho náročné situace nepomohla. Situace se ale mění a věřím, že příkladů dobré praxe ze školního prostředí se postupně bude objevovat více.
Váš výzkum je v tuto chvíli již za polovinou. Co máte za sebou a co před sebou?
Máme za sebou rozsáhlé celorepublikové dotazníkové šetření služeb, které aspoň částečně služby dětem nabízejí. Proběhlo několik ohniskových skupin s experty na domácí násilí ze všech 14 krajů a další nás ještě čekají. Vedli jsme rozhovory s dospělými, kteří domácí násilí zažili jako děti. Vyjeli jsme do Belgie, Německa, Nizozemska a Švédska, kde jsme sbírali data a informace, které mají sloužit jako inspirace dobré praxe ze zahraničí. Nyní vytváříme případové studie ze čtyř nejohroženějších krajů, kam náš Moravskoslezský kraj patří. Projekt končí v prosinci 2024.
Co jsou vaše další plány?
Projekt co nejlépe dokončit. Rádi bychom také dále mezifakultně spolupracovali v oblasti zaměřené na ohrožené děti a v oblasti sociálních inovací na základních školách. Těšíme se také na meziuniverzitní spolupráci v inovacích přípravy pedagogů v oblasti včasné identifikace a podpoře ohrožených dětí a spolupráci s organizací SOFA (Society for all). Já osobně bych byla ráda, aby na katedře a také naší fakultě bylo i nadále inspirativní prostředí, které umožní rozvoj jednotlivých pracovníků a studentů, ale i celé instituce.
Autorka: Petra Pokorná
Zdroj: Ostravská univerzita
