O hlavním projektu v Historickém ústavu AV (HÚ AV) Biografickém slovníku českých zemí mluví jako o „sepisování nebožtíků“. Geografii se pak věnuje v rámci své pedagogické činnosti na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP). Jak se Doktoru Vševědovi v těchto třech – pedagogickém, vědeckém a mediálním – světech žije? Co by na nich případně rád změnil? A jak se z něj stal obávaný lovec ve vědomostním pořadu? Tyto a další otázky jsme položili Jiřímu Martínkovi.
„Sepisování nebožtíků“
Biografický slovník českých zemí (BSČZ), na kterém se Vy sám podílíte vlastně od počátku, je s ambicí pojmout až 25 000 hesel skutečně monumentální prací. Jaké byly začátky vývoje a na který rok plánujete vydání posledního svazku?
V první řadě je třeba zmínit, že se jedná o univerzální slovník, který mají všichni naši sousedé – Poláci, Rakušané, Slováci i Němci –, byla by tedy škoda, kdybychom jej neměli i my. Samotná práce na projektu začala krátce po revoluci z iniciativy Jana Novotného, který stál v čele redakce. Hlavní inspirací byl rakouský slovník. V dalších letech vyšel heslář, samotné vydání prvního svazku pak následovalo v roce 2004. Poslední svazek – za předpokladu, že k nám bude matka Akademie v následujících letech stejně štědrá jako doposud – by měl být vydán podle předběžných odhadů v roce 2069. Minulý rok byl vydán 25. sešit, aktuálně jsme tedy u písmena H.
Má BSČZ pevně danou časovou hranici, od které už další osobnosti a jejich osudy nezaznamenáváte?
Prvním kritériem je podmínka, aby byl dotyčný nebožtík – krásně tak obejdeme pravidla GDPR (smích). Zmíněná hranice je sice ve slovníku vymezená, v průběhu vydávání jednotlivých dílů se však postupně posouvala, a to úmrtí do roku 2000, postupně posunuté do roku 2010 a v budoucnu i 2020. Bohužel nám tímto způsobem „propadla roštem“ řada osobností. Například i Václav Havel. Přesto jsme zaznamenali celou jeho rodinu – nejen otce Václava M. Havla, ale i strýce, dědečka i otcovu první manželku Bělu, s níž je spojován velký pražský společenský průšvih. Od Václava Havla staršího totiž utekla k jednomu architektovi.
Na druhou stranu BSČZ obsahuje i osobnosti, které naši zemi významně ovlivnily, ale nenarodily se zde. Lze očekávat v dalších sešitech například Wolfganga Amadea Mozarta?
Ano, Mozart téměř jistě bude mít své heslo. To má ostatně i třeba Albert Einstein. V jednom krátkém odstavci je stručně zaznamenán život osobnosti, další se pak zaměřuje na činnost této osobnosti u nás. Nemá smysl zevrubně popisovat celý život. Je však nutné přehledně popsat, co daná osobnost udělala pro vývoj naší země – v případě Alberta Einsteina například zaznamenat jeho pedagogickou činnost v Praze v letech 1911–12 i žádost o milost pro Miladu Horákovou adresovanou prezidentovi Gottwaldovi. Ve slovníku se nám takto objevila i Mongolka – geoložka, která zde studovala a následně prováděla výzkum, či Indián.
Jak je to s lidmi, kteří se na BSČZ podílejí? Kolik je stálých členů redakce a jak četné jsou spolupráce?
Aktuálně na projektu pracuje šest redaktorů, zároveň máme i redakční radu tvořenou 15 odborníky, která do procesu může zasáhnout. Na řadu oborů máme i další specialisty. Já sám se soustředím na obory, o kterých vím nejvíce, a občas píši i hesla, která na mě zbudou. Sem tam se vyřádím i na „libůstkách“, jako je Andrej Gazda, předobraz majora Halušky z Černých baronů, nebo heslo o nemanželském synovi Karla IV., které jsme dávali dohromady s kamarádkou, která mi pomohla s francouzskými texty. Zrovna dnes mám v plánu psát heslo jediné Češky, která má svou hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu. Jmenovala se Věra Hrubá, později Vera Hruba Ralston, československá reprezentantka v krasobruslení, která se po své emigraci do USA stala herečkou. Od 40. let takzvaně pochopila zákony Hollywoodu, a nejen díky výhodnému sňatku si vysloužila svoji hvězdu na chodníku slávy. Miloš Forman by si ji asi zasloužil o poznání více, ten ale pravděpodobně neměl tak dobré konexe.
Co Vám komplikuje práci na tomto projektu?
Vzhledem k tomu, že u nás převládá tendence spíše počet pracovníků snižovat, tak práce probíhá o to pomaleji. Z mého pohledu by bylo navíc dobré zvážit, a to je spornou věcí, nakolik je užitečné se vedle BSČZ aktuálně věnovat i dalším projektům. I když já s tím nemám problém, nedávno jsem publikoval článek ve Švédsku, předtím v Německu, a pravidelně se účastním zahraničních konferencí. Ale třeba podávat granty, kterými by mi ještě přibyla další práce, už pro mne začíná být přes čáru. Já vím, ústav grantové peníze potřebuje kvůli rozpočtu…
Dále často bojujeme s úřady. Třeba v případě, byť jednoduchých, ověření v matrikách – třeba právě u té Věry Hrubé … Matriku narozených z roku 1920 mi prostě do ruky nepůjčí. Úřady si totiž často vykládají věci po svém, přestože se zabýváme mrtvými, na které se GDPR nevztahuje.
V čem vidíte největší výzvy?
Psaní hesel BSČZ je detektivní a mravenčí prací. Zejména v matrikách a rodokmenech často najdete naprosto nečekané souvislosti, které člověka nenapadnou. Například u hesla Jaroslava Golla, velikána českého dějepisectví, se člověk může ptát, jak je možné, že se tento venkovský synek obyčejného doktora z Chlumce nad Cidlinou mohl v roce 1870 dostat na studia do Německa? Při bližším prozkoumání matrik jsme však dopátrali, že matka byla rozená Daňková, tedy sestra Vincence/Čeňka Daňka, známého továrníka (jedné ze složek pozdějšího ČKD). Strýček zřejmě zajistil svému synovci, aby mohl jít studovat do Německa, a tak pozvedl české dějepisectví… V rámci pracovního procesu často vyhledáváme, doplňujeme a objasňujeme – nejedená se tedy o práci, kterou by mohl dělat člověk bez zájmu o drobné historické detaily.
Rozkročení mezi dvěma obory mi vyhovuje
Pracovně přebíháte mezi historií a geografií. Kdybyste ale byl postaven před „Sophiinu volbu“ a musel si vybrat pouze jeden obor, který by to byl?
To by šlo skutečně jen těžko, protože se mimo jiné pohybuji na úzké nitce mezi těmito obory. Jsem u nás největší hvězdou a odborníkem na dějiny geografie …, neboť se tomuto oboru v ČR nikdo pořádně nevěnuje (smích). Rozkročení mezi historií a geografií mi tak absolutně vyhovuje.
Širší veřejnost Vás zná jako nejobávanějšího z pěti lovců v rámci populárního pořadu Na lovu. Odkud přišla nabídka?
E-mail s nabídkou mi přišel, když jsem byl zrovna na dovolené. Původně jsem předpokládal, že budu vytvářet nové otázky do vědomostní soutěže. Někteří moji kolegové s tímto postem měli zkušenost, tak jsem si řekl, proč ne … I když pak šlo o zcela jinou roli.
Jak probíhalo výběrové řízení a začátky?
Po prvních on-line testech jsem přijel na Barrandov, kde jsem prošel kamerovými zkouškami, zároveň jsem spolu s dalšími zájemci dostal vědomostní test. Ze 100 otázek jsem měl 76 správně, což bylo obstojné skóre. Navíc jsem zaujal i tím, že jsem některé otázky písemně okomentoval (smích), a do soutěže jsem se hodil i typově. Dále jsem podepsal mlčenlivost – půl roku o mé účasti věděli jen moji nejbližší a domluvil jsem se i s vedením HÚ AV.
Seznámil jste se před výběrovým řízením s originálem The Chase?
Originál jsem sice zhlédl, ale až v době, kdy jsem byl v zápřahu. Některá pravidla mi však docházela až v průběhu při cvičném natáčení.
V Na lovu prodám vše, co umím
Vyhovuje Vám rychlé tempo soutěže, které odpovídá dnešní zrychlené době? A vyhovuje Vám působení jak ve vědeckém, tak pedagogickém a mediálním světě?
Tempo pořadu mi skutečně vyhovuje – kromě znalostí prověří i vaši pohotovost. A co se týče mého vytížení: nevím, kterou z těchto činností škrtat. Kdybych mohl, tak bych se jedné vzdal, ale vše mi dává smysl a naplňuje mě to. Skutečně se nechci vzdát ani historie, ani výuky, ani televize. Nedávno jsem viděl moc krásný facebookový komentář pod videem s mým vystoupením z Show Jana Krause. Student, kterého jsem učil před deseti lety, napsal: „Závidím si ty dva semestry, kdy jsem k němu chodil.“ Další studenti také napsali podobné komentáře. To potěší.
Musím se přiznat, že v rámci pořadu Na lovu jsem si stále úplně nezvykl na popularitu. Ta mě ale samozřejmě těší a jsem za ni vděčný. Pořad Na lovu mi navíc sedl – bez nadsázky mohu říci, že v něm prodám vše, co umím. Role Doktora Vševěda – pokud pomineme vizuální stránku – je pro mne autentická, do nikoho se nemusím stylizovat, i když mám v rámci této postavy jisté právo veta. A na rozdíl od jiných oblastí se zde navíc hledají cesty, aby vše fungovalo.
Má podle Vás i přes své rychlé tempo Na lovu potenciál popularizovat vědu a vzdělávací funkci?
Jsem přesvědčený, že ano. V části, kde má soutěžící možnost zvolit jednu ze tří odpovědí, je dostatečný čas na to, abychom my lovci otázku okomentovali a připojili k ní případné souvislosti a zajímavosti. Zde bych rád vyzdvihl profesionalitu všech, kdo se na pořadu podílejí. V interakci a komentářích nám nechávají dostatečný prostor a vše probíhá bezvadně. Obecně mám velký respekt k lidem, kteří dokážou dobře odvést svou práci. U dobře odvedené práce navíc nezáleží, z jakého jste oboru. Já možná bavím lidi a zde na HÚ AV se snažím dobře odvést svou práci coby historik. Ale porovnejme například dopad mojí profese s prací zdravotní sestry, která pracuje od nevidím do nevidím a záleží na ní životy …
Jak byste porovnal finanční ohodnocení v akademické a mediální sféře? Převyšuje ve Vašem případě výdělek z jedné z těchto oblastí?
Léta jsem z akademického platu fungoval – samozřejmě i kvůli tomu, že jsem díky okolnostem nemusel řešit hypotéku. Oba výdělky jsou přibližně rovnocenné, ačkoli za minulý rok jsem vydělal o trochu více v televizi. Nejsem milionář a je třeba si upřímně říci, že finanční ohodnocení na ústavu, tak jako ve vědě obecně, není závratné … Přiznávám, že částka z televize je pro mne velmi slušné vylepšení životní úrovně.
Autor: Vědavýzkum.cz (JM)
Jiří Martínek
Jiří Martínek (* 1976), vystudoval dějepis a zeměpis na Filosofické a Přírodovědecké fakultě UK, doktorát z českých a československých dějin získal v roce 2014 na Univerzitě Hradec Králové. Odborně se věnuje především biografickému výzkumu (projekt Biografického slovníku českých zemí), dějinám zeměpisu, historické geografii a působení Čechů v cizině, snaží se též o popularizaci oboru. Působí v Historickém ústavu AV ČR, v. v. i., přednáší na UJEP v Ústí nad Labem, spolupracuje i s dalšími akademickými institucemi; a čas od času „loví" na televizní obrazovce.
